Ano, teď o dovolený jsme měli malinkatý výročíčko.
BubiZwei je u nás už tři měsíce. Takhle to tak nezní, ale když napíšete čtvrt roku?? To už zní jináč, ne? Uběhlo to, ani člověk neví jak. A taky díky tomu, že ta bláznivá důchodkyně tak krásně zapadla mezi nás. Každý kdo k nám přijde a seznámí se s ní – jako teď před chvílí pan Topenář, který přijel domlouvat další postup a naše ohařiska zná velmi dobře a má je rád – tak je z ní nadšen a unešen. Bodéď by ne. Je to milý stvořeníčko (když neřve :-D) a laskavý stvořeníčko.
No a protože tedy měla to výročí….. tak k němu dostala i malej dáreček. Nebyla to žádná hračka – protože o ty stále nejeví zájem, ani dobrůtka, protože ty dostává průběžně. Bylo to něco mnohem lepčejšího. Sválně dám vám to jako hádanku, přijdete na to? Přijdete, já vim, je to snadný – pro vás. Pro ni a pro nás úplně ne.
Takže je jasný, že to nelze provozovat vždy a všude, ale….. pro tentokrát to bylo skorem úplně celou dobu, co jsme byli venku. Jen začátek, kdy je vždycky celá banda rozjuchaná, to jistila šňůra. Chtěla jsem zajít na louky, ale …. parkoval nám tam pan myslivec, tak se mi nechtělo se s někým dohadovat, tak jsme to švenkli přes silnici na kaskádu louček nad kapličkou. A tam už jsem právě pustila otěže vižlí radosti z pohybu. A budiž Bubi pochválena, že ani jednou, ani jednou toho nezneužila a jak můžete vidět, moc hezky se i sama od sebe chodila hlásit, i když nebyla volána, což je supr pokrok:
A protože nám to tak skvěle šlo úplně celou dobu, tak jsem se hecla. A když jsme scházeli starým sadem ke hřbitůvku, kde pak přecházíme silnici k nám domů…. tu stopku jsem si nechala v ruce. A protože má Bubrdle na zádíčkách to poutko (díííky Petrs), měla jsem tu druhou ruku připravenou, abych si ji jistila. Přímo ukázkově jsme s povelem Ssssse mnou! došli až k tý silnici a tam si všicí!! – tedy i Bubišková – pěkně ukázkově sedli a následně přešli na plácek před naší brankou. Krááása, kráása krás! Takhle jsem na to zvyklá, takhle by to mělo vypadat. Byl to krásnej výroční dárek.
A já z něj mám velkou radost, ale…. aleeeee…… 😀 😀 jak jsem psala, nelze vždy. Třeba kupříkladu hned pár dní na to, se pánik při ranním venčení zamyslel nad stavbou a pak se nestačil divit. Bábrdle mu vzala čáru a rvala to loukou do kopce k lesu. Tak si máknul. Naštěstí měl s sebou dva pomocníky, s rychlejšíma nožénkama a Rumoušek s Taliprtkou ji dohnali a zastavili. Tak měla děfčica zatčení, arest, soud a příště už doživotí nebo tak nějak 😀 .
Ty louky jsou prostě takový náročnější, to je pravda. Ale třeba to jednou dopracujeme k dobrým koncům i tam.
Když vona je tááák děsně ňuňůůů (když teda neřve). Rumoušek mi vleze na hlavu, Tálie mě přejede a Bubí tak jako decentně a nenápadně že kdyby jako taky mohla pomazlíkovat… no slaďoučká.
To vám totiž musím prásknout – voni je chudáky vůbec, ale vůbec nemazlej! Taky si s nima nepovídají, nehrajou a nejspíš je ani nekrmí!
A jenom na ně řvou! 😀 😀 Byli ščastní, že zas konečně návštěva!! Jiný lidi, než my dva a někdo kdo může drbat a drbat a drbat.
pěkně se to čte,moooc pěkně!!!!!
mám z toho veleradost:-))))
Petrs01-jakožeje nekrmí,nemazlí….hele,seber jim je a dojed s něma sem do zverimexu,je tam na zemi miska s jídlem,a ochotná prodavačka,která vždy dojde s pamlskama,po dnešku,po návštěvě Dafinky,která zahrála hereckou etudu na téma-mám strašný hlad-umřu hladem-a sežrala prodavačce i ruku s pamlskama!!!!!-tak je prodavačka bez prstů i ruky…:-()-tak jo dělám si prču…..prsty má ale ohryzaný,protože naše šedý nenažraný zlato,co zhublo po drahých granulích dest deka,se to rozhodlo ve zverimexu dohnat….
ale miska s jídlem tam ještě je!!!a jsou tam i dingo suchary,to už jsem pséky vyexpedovala do knihy….tam není jídlo:-)
sem pséky vyexpedovala do knihy….tam není jídlo:-)
😀 😀 😀
taklenc se to musí! sem netušila, vezmu je příště do naší místní knihovny a ušetřim za žrádlo! 😀
Dingáče dostávají každý ráno jako odchodný, máme velkospotřebu.
Já měla taky velkou radost, že jsme si tu procházku takhle pěkně mohli prožít. A až do konce. Jak píšu, nejde to vždycky, protože když se madáme kousne, tak prt. ale jsem moc ráda, že se tak dejme tomu… z osmdesáti?? procent chodí hlásit sama, že už si to pomalu zažívá. Že se tak nějak daří, aby reagovala na písknutí, zavolání. No a že má ten malej uřvanec radost ze života. A velkou. někdy až moc, tvrděj sluchovody – naše. 😀
jeee gratuluju k vyroci! za chvilu to bude rok :D:D
Tak takhle rychle to snad nepoletí 🙂
To to teda utíká, už čtvrt roku je u vás. Je to holka šikovná, určitě se jí vycházka bez šňůry líbila.
No uběhlo to jako nic, ani si to člověk neuvědomí. Bubišková je šikovná – když tedy chce. Dneska chtěla – vyběhl srnec a hezky reagovala- jištěná šňůrou, protože vím, že tam na zvěř nejspíš narazíme -proto jsem tam taky šla – a udělala mi radost, že vnímala a i sama přišla.
Byli jste oba dvounozci odvazny, vzit si babku do smecky, do rekonstukce a tak. Hrozne pekne se cte a diva na tu babrdlinu spokojenou. 🙂 At jste spolu jeste hodne a hodne moc ctvrt roku! 🙂
Bála jsem se tehdy hodně, ale to, že ona je tam neščastná bylo silnější. Doufala jsem, že to nějak dopadne a naščestí jo. Je to milý ji vidět, jak sviští prostorem, až jí poskakujou a vlajou ušiska a jak je ščastlivá. Jak říkám, jsem moc vděčná Bubince, že mi vokázala tu cestu a možnosti.