Ozvala se mi ondynoj s návrhem na společný venčení Eliška, která bydlí v nedalekým New Bubu a s kterou se znám vlastně díky BubiZwei.

Když jsem tehdy úpěnlivě řešila, jak si posichrovat to, kdyby to u nás po příchodu Bubi bylo nějaký divoký, ozvala se mi Eliška na jednom psím fóru s nabídkou pomoci. Udělalo mi to nejen velkou radost (vzhledem k tomu, že spolky ochránců tu pomoc nenabídli), ale taky mi to poskytlo uklidnění, protože jsem měla tím pádem vatu za zády, kdyby se něco schrulo a nešlo to. Vážím si toho fakt moc, bylo to pro mě důležitý a pomohlo mi to se rozhodnout. Dohodly jsme se tehdy právě i na společném venčení, aby se pesani – tehdy ještě jen Rumíček a Taliprtka  poseznamovali s její fenkou Bowbee (teď nevím úplně, ešivá to píšu správně, ale to je fučík, já jí stejně říkám Boubeles 🙂 )

Bowbee je kráska útulková, černovlasá, dlouhovlasá – pokud jí panička nenechá udělat letní sestřih – fenka. Je to moc milý a jemný stvoření. A taky šikovný, moc hezky poslouchá a s paničkou je pěkně provázaná. Ohaříci se tehdy poseznamovali – Tali si pak šla po svých a Rumoušek zamilovaně chvílema tokal. To ale nebylo nic tak divnýho, protože Bowbee skončila s háráním a to je pro milýho vižlíka vždy vítaný moment, jak si domluvit – resp. jak se pokusit domluvit  si – vztah bez závazků 😀 . Abych to tak kulantně popsala. 

Teď momentálně, když mi Eliška volala, ešivá se nepůjdem cournout,  to měl v tý makovici Rumíček taky slušně rozdaný. Záměrně píšu minulý čas a doufám, že tak utemuju tu skutečnost, že se mu to v hlavě zase pěkně porovnalo a není z  něj ten šílenej sexuální harašil a úhyl, za jakýho se na nějakou dobu převlíknul. Von! Kterej dokázal krásně fungovat i s háravou fenou v domácnosti. A tetkon? Když má doma jednu stopro kastrovanou a druhou možná kastrovanou, nicméně zatím tedy nehárající,  navíc starou feňuli, mu v tý jeho krásný a roztomilý hlavičce tak trošánek jako houklo. A neměl jinou starost, než hledat, kdy se kde čubajzny vyčůraly, aby to mohl jít lemtat. Prase jedno nechutný. Nikdy tohle přehnaně nedělal a najednou musí! Krom toho, že posléze vypadá jako debil – kdo má psa, tak ví a předpokládám, že mu to zpravidla taky leze na nerf, tak navíc si zadělával na průser s pupkem. Protože to vono to jako není pro ten žaludek úplně v ólrajtu se tímle prolejvat. Když to pes má tendence dělat na procházkách, tak to v pohodě máte šanci uhlídat, ale doma na zahradě? Když jsou ty feny dvě a navíc obě velký? Děs!

Takže mně nezbylo nic jinýho, než být za drába, hlídat ho, peskovat ho a lítat po zahradě s konví, jak bdělá dozorkyně, aby mi nic neuniklo. Hele, peklo jako. Protože jednak on je takovej hodňouch a vy ho musíte furt citýrovat. Páč když jste i rychlejší s tou konví, tak on zase jde a blemcá jim pipku jedný, nebo druhý, číhá – vy číháte……….no magorárna veliká. Nu takže, když mi tedy Eliška volala a domluvily jsme se, rozhodla jsem se, že vezmu jen jeho, aby prostě z toho domácího kolotoče vypadnul. 

Mno…………. tak jako……………… hele, ať fotky, byť v hrozný kvalitě, protože ten můj telefén už brzo rozšlapu vzteky……nicméně, výmluvně hovoří za mne, co se na tý procházce dělo 😀 

Ta první fotka a jeho výraz na ní, ta mluví za všechno . To jelito rezatý se po většinu času snažilo jen o to jediný. Boubeles je ale holka čikovná, nedá se a po celou dobu si z něj dělala legraci a převáděla to do hry. Občas jsem do toho musela vstoupit já, to když byl Rumouš vyloženě úporně otravnej. Nicméně poradila si s ním. A my tak mohly s Eliškou klábosit. 

My jsme pak s Brtnikem ještě museli jet do Baumaxu pro cosi, co nám došlo a tak jsme pro ten den nemohli courat neomezeně, ale byla to zase, stejně jako minule, moc prima procházka. A jak se ukázalo – možná ona byla – i když to tak zpočátku teda nevypadalo – tím důvodem, proč se nakonec vlastně Rumíček i následně uklidnil. Já si sice prve říkala, že to byl pěkně blbej nápad, ale asi tedy ne. Bowbee ho odčarovala! A je z něj zase můj normální vižlík.

Tož díky moc Eliško a hlavně – díky moc Bowbee. Doufám, že si užíváte dovču a netíží vás nic a zase se sejdeme.