Málem se mnou švihnul vo  zem žinfárkt.

A kupodivu za to nemohla vůbec Taliprtka. I když………..vlastně jo. Při našem odchodu na nedělní procházku nebyla schopná se ovládnout natolik, aby zůstala disciplinovaně sedět za brankou. Tak jsem ji bez řečí vrzla dom, ať si tam madam popřemejšlí a my tři vyrazili ven.

No ven, ….jen za Domeček, resp. na louku za sousedním domem. Tráva je tam převysoká a tak tam ve třech ohařích nechodím. Páč………..tam bydlí mladej srnec – úplně nám za plotem. Tuhle jsem díky němu zjistila třeba, že Brtnik s Tali už nejsou doma a šli taky na prochajdu. Vracela jsem se ten den s duem maďarů z luk a srnec se zvedl před námi. A  mazal přímo k našemu plotu, do rohu a tam se schoval. Bylo jasný, že žádnej čokl u nás v zahradě tím pádem není na dosah. Jinak by to vzal jinam.

Teď jsme tam výcvikově zamířili a já se nepostačila divit. Loncáme si tak poklidně chvíli séém a tááám a když už jsme se vraceli, že vyzvedneme Taliprdovou a byli jsme těsně vedle plotu paní sousedky, vybuchl mi porost pod nohama. No ty jo, fuj jako!! Stačí, co mi dokáže udělat do poslední   chvíle sedící bažant a to vím, že tam někde je, protože mi to ohař řekne. A teď jsem šlápla skorem na srnce??? Vyvrátila jsem se málem z bot a padla naznak mrtvá, jak jsem se vyděsila. 

Byl tak blízko, že kdybych zareagovala rychleji, mohla jsem si na něj bez přehánění fakty sáhnout. Je to mladý, krásně zbarvený zvíře s krásně souměrnýma parůžkama. To jsem i v tom stavu infarktózním dokázala vnímnout. A taky to, že Bubrdlína nijak nevyšilovala. Otázkou ovšem je, zda ho stihla zaregistrovat? Byla s Rumíčkem po mojí pravý ruce, seběhlo se to tak děsně rychle, že vlastně nevím. No, to byl teda trénink. Vyloženě loveckej 😀

Tož jsme radši došli pro tu jelimanku flekatou a šli jsme nahoru ke kostelíčku se jít projít. Za tu dobu, co jsme byli pryč si to madáme porovnala v tý svý pustoprázdný makovici a tak to byla už nadále poklidná procházka. Ale srdce mi teda bouchalo v ten moment, kdy to zvíře vypálilo, festovně. Jestli spal a nevěděl o nás? Nebo si hrál na bažanta, kterej taky právě leží do poslední chvíle? To netuším. Ani to, jak to, že byl fakt takhle nalepenej  a musel být nějak zplacatělej, u toho plotu. Protože mezi mnou a tím  plotem bylo opravdu minimum místa.

Každopádně už jsme se seznámili teda dost zblízka 🙂 Tak pokud tam setrvá do zimy, budu mu tam chodit přilepšovat, když je tak udatnej.