Bylo mi to líto, že se ten bambula pruhatej takhle urazil. A dělala jsem šécko pro to, aby se to zase narovnalo.
Nějakou dobu to vypadalo, že šécko marno a proklel nás do padesátýho kolena nejspíš. Ale ondynoj se mi povedl majstrštyk. Mouses se večer před spaním kupodivu motal po dlouhý době kolem Domečku a já šla zrovinka věšet prádlo. Nebe vypucovaný a plný hvjézdiček…. chladná noc, žádný vjédro…. idylka. Přesně na to, abyste dostali žinfárkt.
Páč Mousesovi se pravděpodobně zastesklo po našich společnejch krávovinách a zcela nečekaně zaútočil a napadl mě zezadu. Fakt bez přehánění jsem se hrozně lekla, i když jsem věděla, že se tam vometá. “Fuj ty vobludo mouratá, málem si mě zabil!” sdělila jsem mu, zatímco jsem věšela ručník. Čučel laškovně na mě, co jako bude. “No hele hochu, už je moc pozdě a já…….” nedořekla jsem to, protože jsem si uvědomila, že těch pár minut mě už prostě nespasí a měla bych chytit příležitost za pačesy a trochu si s ním zařádit. Aby si nepřipadal tak vopuštěnej, jak si zcela zbytečně připadá.
A tak.
Jsem flákla ručník do džberu a vyrazila do tmy lítat kolem fčelína.
A volat
“Pooomoooc zabil mě kocour.”
“Jéééžiž já se tak lekla!”
“Utikej ty smrade mourateeeej!”
Pak mi došlo, jak se to asi nese noční tmou a sousedníma zahradama 😀 😀 .
Ale co! To je jedno.
“Počkej teď tě chytim, ty smrade zákeřnej! a ještě pár dalších zvolání doplnilo původní výkřiky. Z Mousese se stal Blažej a já se musela smát jeho ščastlivýmu gezichtíku, když na mě někde vykouknul. Tak jsme si dali večerní čtvrthodinku a bylo to moc fajn. Doufala jsem, že to přinese časem nějaký to ovocíčko.
A taky jo.
Teď nedávno si zase přišel na večeři. To už byli fšicí v peří a jen já tam strašila. Dala jsem mu dlábes a podařilo se mi ho přemluvit, aby nevypadnul hned, jak je jeho zvykem, ale pro tentokrát aspoň chvilku zůstal.
Kula jsem železo dál a vzala ho do náručí a v tichu ho chvilku pochovala. A pak jsem ho šla zkusmo dát na jeho polštářek, který jsem mu dala na okno budoucí jídelny. Páč. On se párkrát přes den ubytoval na okně v kůchni. A tam já nechci, aby lehával, tam bude linka. Tak jsem mu nabídla ležení na tom druhém okně a teď jsem ho tam odnesla. Nelíbilo se mu v tom rohu, kde polštářek ležel a tak jsem ho podbízivě hnedle přestěhovala, Mousese znovu odchytla a láskyplně ho na něj uložila. Kupodivu neprotestoval, neodcházel, zůstal. A …….vrněl. Pomaličku jsem ho tiše a jemně hladila a užívala si toho předoucího kolovrátku. Sice jsem měla v plánu tou dobou už taky být v peří, ale přece ho neošidím, že jo. A tak jsem toho rebela malýho uhladila dočista do spánku, kdy vytuhnul a po dlouhý době zase spal doma. Tak si jen budu přát, aby to nebylo tak vzácně, ale zase se u nás ubytoval nastálo a ne jen jako v zájezdním hostinci.
“Pooomoooc zabil mě kocour.”
Sousedi museli mít moc pěkný představení, jestlipak už si objednávaj předplatný?
Moc bych Vám přála, aby se kočičák usmířil na trvalo a zase se pěkně uhnízdil.
Já vždycky zapomenu, že nejsem na chalupě, kde když vystřelim z děla, tak to soused neví a když blbnu se zvířectvem, tak halt naplno. Inu co, tak mají aspoň o zábavu postaráno. Asi to nepochopí, ale co už, že jo.
On teď Mousís začal chodit domů víc, i se tak povaluje v kůchni s ohařema v podvečer, ale pak si zavelí, že chce ven, že tam je větší zábava, než s náma. Včera jsem koukala na Bubiškovou, kterak mu – ležícímu na sesli na zápraží – oňufávala čeníšek a sem tam mu ho oblemcla- k jeho nelibosti – (to úplně člověk vidí tu bublinu nad hlavou s otázkou – “Do p…le! Co maj fšickni ty čoklové s tim voblemtáváním gezichtu? Se snad pominuli, ne?Ten jouda rezatej ten je tim úpa stiženej!! Magor jeden.” Útrpně se u toho xichtí, oči zamhouřený a čekám, kdy se začne oklepávat odporem 😀 )
gratuluju k průlomu a chechtám se tu na celý kolo 😀
No jo, musim si to halt odpracovat, když jsem si na něj vymyslela takovou všivárnu, jako je další pes 😀
jojo taky jsem musela pilně psychologicky působit / chválení, nošení, kapsičky, když jsem se dopustila té drzosti a po odchodu Luisičky ( 15 let) jsem domů přitáhla malého kocourka, ne kočičku – takto Vincenta :-DD ale už se sčuchli a boje předvádějí jen pro naše oči 🙂
Joj, to je skvělý, když si pak zvířata takhle sednou a jsou si parťákama. Nic není lepšího, co?
Mouses je velký taktik a pilně pracuje na získání nadvlády.🐱👤🐱🏍
Já teda dneska mám den. 🤦♀️Jako často i dnes jsem si jela do sousední vesnice pro oběd do hospůdky, kde skvěle vaří. Dnes byla vepřová kýta se šípkovou omáčkou (pan hospodský si ji vyrábí z vlastnoručně trhaných šípků), měla jsem vzít i na zítra Jakubovi, páč šípkovou miluje, ale dnes je v práci ve FN. Problém je už cesta tam, protože na pár měsíců je uzavřená hlavní silnice a jezdí se takovou asfaltovou polňačkou, dva osobáky se tam vyhnou taktak.☹ Vyzvedla jsem obědy, vrátila se do auta – a nic. Auto má takovou páčku na startování – otáčím – a nic. Zkusila jsem vystoupit, zamknout, odemknout, otočit páčkou – a nic.☹🤦♀️ Zkusila jsem volat svému servismanovi – a nic, nebral to.😩 V zoufalství jsem zavolala Jakubovi, do služby mu volám opravdu jen v nejnutnějších případech – a júúúúú, dopadlo to.😁 Byl zablokovaný volant, takže jsem musela zároveň pohnout volantem i startérem a auto naskočilo. Ale aby toho nebylo málo, když jsem jela tou polní cestou, přede mnou oktávka a před ní traktor naložený obrovskými balíky slámy (sena?). Balíky se povážlivě kymácely a proti se objevil další traktor s cisternou – ten zajel na pole, aby tu naši kolonu nechal projet. Traktor před námi si asi všiml nestabilních balíků a taky zabočil na pole a – balíky se kompletně vysypaly. 🙄No osobáky projely, i když řidič od cisterny si ťukal na čelo. 😜Oba obědy to přežily bez újmy, ten můj vydržel v jedlé teplotě.😋
teda Kimi-to je dobrej dopolední předobědový horor teda!:-(((
ale tak,ještě,že to nakonec dobře dopadlo-ale už jsem měla hrůzu,že písneš-a balíky mě popadaly na autíčko
To mě napadlo taky, víc by to asi odnesla ta oktávka přede mnou, ale v obou osobácích jsme jeli pomalu a drželi odstup. Ještěže ten traktorista byl takovej všímavej.