Byla ten den Bubišková.
To už jsme jezdili normoš do prasé a ohaříci zvostávali sami doma hospodařit. Po příjezdu se pak vždycky vyřítí ven fšicí, jak velká voda a nastává to radostný hlemejždění.
Ten den to ovšem bylo trošku jinak. Odemkla jsem za zvuků mocnýho stepování a štěkání. Ven se vyřítila ohaří lavina. Vyšla jsem zpátky na zápraží, za Brtnikem a…….. část mocnýho stepování a štěkání zůstala uvnitř v kůchni. ??? Japa to?
Nakoukla jsem do okna. Proti němu stála Bubrdle, řvala jako prokopnutá a stále stepovala na místě. Hrozně nás to rozesmálo. Oba. Ne škodolibě. Neb jsme daleci toho dělat si srandu ze starý dámy, která má svý roky, omšelý smysly a asi se trošku zamyslela. Bylo to prostě roztomilý, jak tam řvala a vůbec netušila, že fšicí ostatní už jsou venku. Šla jsem pro ni dovnitř. K její nesmírný radosti 😀 . Vyvedla jsem ji ven a tam se s velkou vervou připojila k tomu obvyklýmu nadšenýmuu hemžení.
A tam mě po chvíli rozesmála ještě jednou. Ale úplně jinak. Poprvé za ten týden udělala to, co vižla dělá, když vás vítá. A co se od Rumíčka naučila Tali. Drapsne se, co máte po ruce – nejlépe plyšáka (a když není po ruce plyšák, je Rumíček schopen popadnout Mousesův pelíšek) a lítat nadšeně prostorem v kruzích a cirkulovat s plyšákem v hubě a vítat. A přesně to, přesně to teď udělala bábrdle. Nařítila nadšeně k povalujícímu se torzu medvídka bez nohy, drapla ho do kušny a letěla s ním nadšeně ke mně. Rozesmála jsem se takovým tím mokrým smíchem – kdy se smějete a brečíte zároveň. Byla jsem moc ščastlivá, že ji takhle vidím. Ščastlivou vižlu, co cirkuluje s medvědem po zahradě a radostně vás vítá.
Nádhera, krása, nádhera. 🙂 .
Nádhera. Hned bych ji taky pomudlala. Však ona se časem naučí, ve kterou dobu přicházíte domů, a dojde jí, že se vítáte venku.
Jojooo, to ona normálně vítá,nebylo to její první přivítání nás, jen se nějak zasekla. trošku nepochopitelně, páč původně tam stála a stepovala s ostatníma a pak prostě nevyběhla. Bábrdle jedna bláznivá.
Tak si holt stála na vedení, no. Já včera zjistila, že taky s Indy žijeme léta v omylu. Když se vracíme z procházky přes náměstí, tak ji pouštím z vodítka, a ona na mě pak čeká nahoře na stráni, nechci, aby běžela dolů po schodech sama napřed (ve shodě s povelem Ať Tě vidim). Takže léta tam na mě čekává, dostane odměnu a tryská dolů k naší brance. No ale včera se nějak courala, takže u schodů jsem byla první já a šla jsem si v klidu domů. Jenže pes se zasek nahoře na schodech, protože TAM vždycky něco dostane. Takže já ji léta odměňovala za to, že na mě čeká, a ona tam čekala proto, že tam bylo výdejní místo. Až včera se to nějak nesešlo a musela jsem ji přemlouvat, aby si došla pro odměnu o pár schodů níž 🙂
…Tak si holt stála na vedení, no…..
😀 stála, zvláštní teda, že u toho stepovala, tak to si musela přešlápnout. ale ani to nepomohlo 😀
…..musela jsem ji přemlouvat, aby si došla pro odměnu……
😀 😀 😀 😀 😀 chudera malá, to jí nemůžeš dělat, ale tohleto, svět musí mít svůj řád!! 😀
Jédytkýýý až mi voči zaslzeli….anoo u nás se taky vítá s plyšákem, ponožkou, polštářkem, co je zrovna nejblíž.
A když jsme u Francezka a má teprve přijet, tak přesně ví, že to je on a už hledá hračku.
Jako fakt šestý smysl, páč on střídá víc aut.
A když jsme venku a Koněf nemá nic po “ruce” tak se zahryzává do zápěstí, to taky známe, že :-DDD
No jo, naše důchodkyně pomatená 😀 , ftipná byla, prtka jedna. Za zápěstí chytávala z lásky a radosti Bubinka, mám tam od ní podpis, jak mě milůvala. 🙂
Krasne babca odkoukava. A ze se obcas ztrati, zamysli, stane se. 🙂 Moc hezky se na fotos kouka, opet chvalim, jak ji R+T prijali mezi sebe, natoz s hrackama ji nechat rotovat. 🙂
Jo, mne zustala tecka na levy nozdre, kdyz jsem se kdysi smala na Bajitko skriteckovy na wc a ona udelala ten svuj laskyplnej chnaps ne do ruky, ale do gesichtu. 😀
No bať, stane se, však jsme se jí smáli s láskou.
Jojojo, fungujou krásně – až na ten RUmíčkův výstup 🙂 . Nicméně, zdá se – nevím zatím jistě, že BubiZwei má v oblibě Taliprtku (pravda je, že ona v sobě má tu sílu vůdkyně, o který ne vždy ona sama ví). Včera jsem se vrátila s těma dvěma ze samostatný večerní procházky, než pak vezmu Bubiškovou a ona k Tali tak radostně běžela, vrtěla tím párečkem a blemtala jí radostně hubu a Tali důůůůležitě stála 🙂 . Pokud budou holky velký kámošky, budu za to moc ráda.
Z toho těsnýho kontaktu gezicht/gezicht mám vždycky strach u Taliprtky, páč jak se rozradostní a zkříží se to s její pomateností a razantností, je to doslova vo hubu. Nebo min. vo nos, jako u Tebe. Jojojo, člověk se nesmí usmívat moc zblízka 😀 . Já se přiznám, že tu jizvičku na ruce mám ráda, je to taková tichá vzpomínka. Předpokládám, že to máš na tom šňupáku stejně, což?
“Předpokládám, že to máš na tom šňupáku stejně, což?”
Moc ne, ona je to takova dubka, ktera dle stavu opaleni obcas vypada jak lihnouci se jebak… 🙂
“Pokud budou holky velký kámošky, budu za to moc ráda. ”
Ija, ija, protoze mezi prcinama je klid zbrani nejvic nejdulezitejsi. Takze ne pokud, nybrz proste tomu tak bude, musi bejt! 🙂
Sem myslela vztahově tu jizvu, ne vzhledově – já ji mám takovou rozšklebenou do V.
No právě, to je pro mě nej, aby tenhle stav vydržel. Ona se trošku jeví jako pani ředitelka zeměgule a taky moc asi nerozumí jejich hrátkám, chce to rovnat, to pak do toho vstupuju jako, že Klíídek dámy, pohodičkaa deme deeemee a je klid. A na druhou stranu, když se Tali rozblbne, běží za ní a pak teda zamrzne. Nechci to zatím nechat jen tak být, aby z toho nebylo tření. Běží, běží radostná a pak zamrznutá. Ešče ji neznám.
Ano, vztahove ji s laskou natiram denne kremem. 😀
Njn, blby, ze nevite nic o jeji minulosti, esli byla jedinacek, mela partaka – no uvidite postupne, ted se rozkoukava, ze dalsi mesic uz budete vedet, jak a co. A sikula ses, vstupovat a uklidnovat a umravnovat je potreba. 🙂
Normálně je v pohodě, ale jak začnou ohaříci blbnout zpozorní a jak kdyby chtěla jít rovnat konflikt, nebo je prostě třeba i jen mírnit. A pak, když se Tali rozběhne, běží právě za ní, že jako ji bude honit a když se obě zastavěj, dělá carevnu. Tak uvidíme. Ale jinak pohoda. Ani u pamlskování, kdy se jede vždycky kolečko jmenovitě Rumíček-Talika – Bubííí se nijak nehrdlí a čeká. A teď mi udělala velkou radost, vzala jsem ji samotnou na chvilinku za Domeček a čekala, jestli jí to dojde samotný, že si má u branky sednou. A jooooo!! Došlooo! Sice to kapek trvalo, ale sedla si.
Mimochodem – všimla jsem si u všech fen, co jsem měla nějak dma – že si nerady sedají. Má někdo stejnej postřeh?