Aneb………..nepodceňujte starší dámy.
Ne, nebudu psát o sobě 😀 😀 😀 . Ale o tý prtce rezatošedivý, která se u nás s radostí sobě vlastní zabydluje. Nebooooo spíš už tak jako nejspíš zabydlela. Helejte, vona je fakt sladká bábrdle, radostná, život si užívající a…….občas pěkně řádící a řád neznající. Či spíš o něj nedbající 😀 😀 Tváří se to jako neviňátko 
a pak vás překvapí 😀 😀 .
Jako mě. Na chalupě.
Byli jsme tam v úterý sekat, neb už bylo na čase. Já si zase užívala řádění na svým černým ďáblovi a práce odsejpala jedna radost. Stejnou radost jsem měla z toho, jak spořádaně na mě čekala Bubišková za brankou. Seděla, dozorovala, nehlučela a dávala pozor, kdy se vrátím. To byl potěšující fakt. Mohla zkoumat naši obří zahradu, ale radši na mě čekala. Usmívala jsem se při svých okružních jízdách traktorem.
Usmívala jsem se ještě, když jsem pak sesedla a vypustila ohaříky za mnou na louku. Pak už na úsměvy nebyl nějak čas 😀 . Páč ta Kunhůta vižlí se rozradostnila, rozeběhla prostorem a……. bohužel nebyla vůbec, ale vůbec k zastavení. Prokoučovala jsem drahné vteřiny tím, že jsem se nejdřív domnívala, že jde zkoumat louku. Přece se na louce nevzdaluje, že jo. No asi jak na který 😀 . Další nějakou vteřinu jsem prokoučovala tím, že jsem tomu nechtěla uvěřit. A pak už jsem byla v průseru.
Stará klidná bábrdle to rvala prostorem takovou rychlostí, že s tím náskokem, kterej jsem jí nedobrovolně poskytla, jsem měla fakt potíže. A docela nahnáno. Protože prolítla loukou, švenkla to kolem kapličky a kdyby bývala byla aspoň zahnula doleva, nemuselo to bejt takový drámo. Enemže vona to švenkla právě doprava na cestičku vedoucí nad železniční tratí. Kdyby měla blbej nápad spustit se sešupem dolů, bude tam ve vteřině, kdyby jel vlak……… 🙁 . I tak stačilo, že to rvala po tý cestičce neuvěřitelně rychle dál a dál. Páč cestička pak zase ústí u těch kolejí. Nechtěla jsem, aby skončila na kolejích, krůta jedna pitomá. Já vím, že tam vlak jede jen ve čtvrtek a o Velikonocích, ale i tak. Řvala jsem jak prokopnutá. Ona se jen vždycky podívala přes svý starý rameno s radostným pohledem a metelila dál. Myslím, že jí to přišlo jako výborná zábava. Mně ovšem nikoliv.
Situaci mi neusnadnili ani ostatní ohařiska, resp. nejvíc Talířová, která se taky rozradostnila, že se běží a tím inspirovala uprchlici k ještě větším výkonům. Páč přece nebude druhá, že jo. Ešče, že ten můj moudrej zlatej Rumoušek běžel se mnou. Ale to se mi zase asi 2x namotal pod nohy a tím mě zpomalil, dáma dostala další náskok, kterej jsem já už stáhla a jely jsme to znovu.
Helejte peklo. Adrenalin až v nebesích a docházel dech. Pak se mi na půl sekundy ulevilo, když důchodkyně zamířila z cestičky do pole. Z nejhoršího jsem možná venku, ale zase – obilí je už vzrostlý, jestli se mi tam ztratí…………… zařvala jsem, podařilo se mi přiblížit se a to všechno v momentě, kdy se zase radostně ohlédla přes rameno. To jí nějak zastavilo. Nebo někdo někde nahoře, dole, nevim kde, ji zastavil. Dolítla jsem k ní a ona se začla krčit a pak si lehla.
Sdělila jsem jí, z posledních sil, že je kráva nebeská a že já ji bít nebudu. Držela jsem madýlko na kšandičkách a hledala mezi obilím svoje plíce. A přemítala, jak ji dostat bezpečně zpátky, když nemám to vodítko a ani kapacitu vracet se celou cestu v předklonu. Jak ji povedu za kšandy? Naštěstí jsem na sobě měla ledvinku. Odepla jsem ji a připla k výtržnici na kšandy a šlo se zpátky.
V tichosti jsem dumala, jak co nejrychleji zvýšit svou kondičku, páč s toudle bábulí, ji evidentně budu ještě potřebovat.
Nezabili byste jí?……. no ne,nezabili, páč prostě …. to nejde, posuďte sami:
No tak začátky prostě, však vy to dopilujete, jste holkiii čikovný….
Fšak joooo, ale překvapila, překvapila důchodkyně jedna živelná 😀 . Bylo mi jí líto, jak se tam krčila v tom obilí. Nevím co jí to popadlo, ale letěla vpřed s radostí a značně energicky, vždycky když se tak vysmátě ohlídla, tak pokud bych bývala nemusela bojovat s docházejícím dechem, musela bych se smát, takhle na to nebyla kapacita a hlavně teda prostor. Ona fakt odpálila z první hned v sekundě. Člověk jim do hlavy nevidí, proč a co. Každopádně by mě to zajímalo.
Se nezdá, bábrdle..:-) :-), živě to vidím…
No a jelikož já nemám takovou kondičku jako Ty, stále prostě tu stopku z ruky pustit až na velmi výjimečné případy nemůžu. Sinďule bude navíc nejspíš o trochu rychlejší než Bubinka…
No bylo to veselý, to se přiznávám. Teď už se tomu směju, ale v ten moment mi moc do smíchu nebylo. On to podle mě nebyl útěk – ale nevím, co to být mělo teda. Kondičku už právě dávno taky nemám a popravdě – s Tali jsem tu stopku nikdy na zem nepoložila, protože ona o tom okamžitě věděla. On jejich start je trošku o něčem jiným. Je v tom i ta razance pohybu.To se musí vidět, těžko to popsat někomu, kdo to neviděl 😀
Přeeesně – to se musí zažít, jinak nikdo nevěří..
No já taky nevěřila, dokud jsem z nuly na sto neplachtila prostorem ,neryla držkou v zemi apod 😀 . Když to tehdy viděl kamarád, co se mnou provedla – a to jsem byla připravená, stejně to zvládla, bylo mu z toho neveselo.
Bubák jeden! Mě by na fleku kleplo a kdyby ne, stejně bych jí ani náhodou nedohonila…. :o/ Šmarjápano to sou situace!
No, ono mě pak taky málem na fleku kleplo, na tom fleku, kde jsem ji konečně dopadla. Mně nevadí běh a ani ten rychlý, ale běžet se stresem, řvát u toho, bát se, odkopávat druhý psy a to šécko okolo, to byl hnus velebnosti. Velkej.
Překvapila Bubáčková, překvapila. Ona se u nás na loukách opravdu od začátku držela, teď už se drží i v lese, jen občas se zapomene. Takže když pak okamžitě ve vteřině vypálila takhle radostně, nenapadlo mě, že jsem v průseru. Chyba, kterou jsem si poctivě odmakala.
Já už to náhodou měla vymyšlené, kdyby Bubí řízením osudu skončila v mých rukou. Nesmějte se, ale furt by na tom byla líp, než zavřená někde v kotci. Do lesa máme coby kamenem dohodil a zpočátku bych si pro sichr šňůru omotávala kolem pasu a pohni dubiskem. 🙂 Jó, to jsem se ještě naivně domnívala, že by staré dámě stačily procházky. 🙂
Naštěstí vše dopadlo jak nejlíp mohlo a akční babča prohání tu správnou paničku v té nejlepší smečce.
Pusu na kníra Mousesovi. 🙂
Ty jsi hodná Kuskusi, žes na ni takhle myslela. To víš, že by jí u Tebe bylo dobře, o tom jsem přesvědčená – nejen, že by to bylo lepší než v kotci, který naprosto nesnáší. Ale byl by to pro Tebe záhul, možná by se pak přizpůsobila, až by přešlo to prvotní nadšení, že je “volná” a nemá kotec, ale ten rozjezd byl teda festovní. Ne že by nějak výrazně zpomalila, ale trošánek ubrala, to zasejc jo.
No Mouses se zlobí 🙁 🙁 . Na nás. S Bubi nemá ani tak problém, má ji pod těžkou kontrolou, ale zlobí se. Chodí domů jen na jídlo a mě to mrzí. Fšicí říkají, že si zvykne, že se odurazí a pravda je, že se to pomalilinku vylepšuje, ale je teď víc venku, než doma. Zas ale přijde, omotá mi krátce osmičky kolem kotníků a…….vrní! Nají se, chvilku pobude a pak maže zase ven.
Jó, svoboda je tak opojná. Naprosto Bubi chápu.
A Mousese taky. To je nápad tahat dom cizí čokle. 🙂
Sem si vzpomněla na ftip. Sedí ošetřovatel v prázdném želvím výběhu s hlavou v dlaních, přijde kolega a ptá se co se stalo? Ále jen jsem jim chtěl hodit salát, otevřu vrátka a frnk frnk želvy byly v piči.
No na ní je přesně vidět, jak je ščastná z toho volnýho pohybu, jak venku, kde to má pochopitelně trošku rozvolněnější, než v útulku, kde je ovšem pozor berou pesany hezky pravidelně ven a dokonce i běhat, to zasejc, jako tam nejsou zavření, ale přeci jen, tady to má s tou couračkou, je na venčení možná víc času a co hlavně ale – ona objevuje. To jí baví moc, to je vidět. Ale možná nejvíc je urvaná z tý svobody doma – že není v tom kotci, spinká doma v kůchni na pelíšku a pak může být volně pobíhavší po zahradě. To myslím je pro ni velká deviza svobody, mnohem větší než venčení, protože jak říkám, v útulku s nimi chodí hodně. Ale pak musí zpátky do kotce, kdežto doma se furt šmrdolí po tý zahradě, nebo se vyvaluje na trávníku, kde chce…..nebo se mnou vozí cihly 😀 .
Já Mousese taky chápu, no. Věděla jsem, že to nebudu mít zadáčo.
Ten ftip znám taky a malinkatě jinak.
Potkají se dva kámoši a ten jeden se ptá:
“Proč si tak přejetej?”
“Aaa…aaalee-e-e vyyyhoooodiliiiii měěěě-e z-z-z práááa-cee-e.” vece druhej
“A proč?”
“Žeee-e seee-e-m mooc pohoomalee-e-ej.”
“A to máš nějakou důležitou funkci nebo co? Co vlastně děláš?”
“Ooooošeeetřooovateee-ele v Zoo-ooolooo-oogickýýý zááá-ahraděěě-e.”
“Ahá, no ale jako proč tě teda vyhodili?”
“Nooo-oo důůů-u taaaaklenc krmiii-it ráánoo-o. Ooootevřůůů-u výýýběěěh a naaajednooo-u…….frnk….frrrnk… aaaa-a žeee-elvy byyyyly fuč!”
Já myslela před lety, že do toho telefonu cípnu, když mi to vyprávěla kamarádka Kájina 😀
je teda rychla babrdle 😀 a to ji nejistis takhle navolno stopkou? prece jen par dni teprve…
To víš, že jistím. Ven bez ní nejdeme ani za komín. Ale…….tohle bylo na domácí půdě, prostě naše. Seděla na zahradě za brankou, tam není proč tu šňůru mít, pak se vyhrnula s ostatníma a……pink! Už jsem měla o zábavu postaráno 😀 😀
Psala jsem o Koře, že se o mě pokoušely mrákoty, když jsme pochodovaly v lukách a ona přes širokánské údolí uzřela stádo srnek a zdrhla za nimi, srnky zdrhly za lesík, ona taky. 🙄🤦♀️Trvalo dobu, než se madáme uráčila vrátit, naštěstí, ač kolem bylo plno posedů, žádný nebyl obsazen.😜
Tak mému tělíčku se asi zdá, že mě málo trápí s ledvinou, tak včera večer se mi rozbouřil žlučník.🤢☹ Příčinou asi byl hemenex k obědu. Když dnes se šunka musí spotřebovat do 24 hodin, tak jsem si ji takhle dělila – k snídani na chleba, k obědu omeletku, k večeři na chleba. Sežrat celé balení na posezení, to moje generace asi neumí.😉 Paní dochtorka mi předepsala tabletky, a že když nepomůžou, poperou se o mě chirurgové.🤷♀️
No – uf- tohle jsou hrozný situace. Hlavně, že ji nikdo nestřelil.
Kimi – co se sakra děje, že se Ti přidal ještě žlučník??? Ono – jasně, prostě člověk v Tvé situaci má nervy a se prostě takhle propíše 🙁 🙁 . Krucinál taky už! Držím všechno co jde i nejde, aby tablety zabraly!!!!!!!!!!!
Žlučník se asi přidal, že jsem v deprézi a štrézu. Hemenex jsem si tu a tam udělala a bez následků.🙄
Je toho moc na to tělo 🙁