Zatím překvapivě dobře 🙂 .
Všechno všecičko naše Bubi Zwei – páč helejte, ona JE PROSTĚ FAKT BUBI – Brůtice může potvrdit, páč ji viděla – zvládá suprově.
Když jsme přicházeli ke kotcům, jasně jsem identifikovala, kdo, že to tam řve jak hladová jordánská kráva 😀 . Ten nezaměnitelný opilecký hlásek, nejen, že nelze přeslechnout, ale taky se fakt jasně identifikuje. Ano, byla to ona. Stařenka vižlí. Stejně jako ťupávala radostně tlapkama Bubrdlína, tak stejný stepařský sólo jsem slyšela z kotce, kde jí paní ošetřovatelka nasazovala Taliprtky postroj, který jsme si vzali s sebou, abychom ji mohli bezpečně umístit v kufru. Vyřítila se z branky a rovnou to nápalila k Brtnikovi, který stál opodál. Mě minula a rvala to přímo k němu s takovou radostí, že mi to kuwa vhrklo slzy do očí. Jak kdyby se před sto lety odloučili. Když se pak přišmrdolila ke mně, vyhrklo ze mě, ani nevím proč, ubulený : “Gde si byla tak dlouho?” (helejte, píšu to a zas mám mokrý oči, nemožu za to, ona je prostě šílená kopie Bubinky, je). Prostě – jak kdybychom se znaly odjakživa. Kde já už jsem tohle zažila před těmi desíti lety?
Zcela nadšeně šla s Brtnikem a rovnou se bez potíží nasáčkovala do kufru, když jí zkusmo řekl: “Hop!” Jen ty zadní noženky jí tam, stejně jako Bubině, musel šoupnout. Seděla tam spokojeně, jak kdyby s námi takhle vyrazila na výlet. To bylo supr. Protože nás čekala fakt dlouhá cesta – z Hodonína do Domečku to nejni zrovna, co by kamenem dohodil a zbytek došel. Takže první bod jsme měli za sebou a já si říkala, kéž by to takhle hladce šlo i nadále. Ještě chvíli jsme s paní ošetřovatelkou mluvili – teda hlavně mluvily , páč Brtnik se věnoval vižlí dámě, že jo. Když jsme se pak loučily, měly jsme my dvě obě ty oči krapet mokrý. A já slíbila, že dám vědět, jak to doma situace umožní.
Cinďule………. jo prosím vás šécky, zvykejte si, že tohle jméno se vbrzku změní. Já mám zatím tendence, ač to nikdy pro mě nepřipadalo v úvahu, říkat psu stejným jménem, říkat ji Bubi. Je mi to, k mýmu překvapení, nějak hrozně vnitřně nejbližší. Jen nevím, takovej blbej pocit, aby to Bubrdli nebylo líto???? 😀 😀 . Ale možná, že ne, možná že ne, protože nevím, jak si to jinak vysvětlit, ale poslala mi znamení. Když jsme totiž milou Cinďuli vzali před odjezdem na procházku do lesa, tak ledva jsme do něj vkročili přistál mi na levé ruce na palci rezavý motýl (nevyznám se v nich, neměla jsem s sebou telefén, ale mohl by to být podle klíče jakýsi Hnědásek květelový) a setrval tam 3/4 hodiny, co jsme byli na procházce. Takže jsme venčili ve čtyřech. Brtnik, Cinďule, motejl a já. Když jsme se pak vraceli k autu, dala jsem milýho motejla na květ a odešla. Neodešla jsem daleko a už mi na tý ruce seděl zas! Nakonec jsem mu, pokud jsem nechtěla, aby s námi odjel do Prahé a zůstal ve svý domovině, musela utéct, opravdu. Neutíkalo se mi teda lehce, protože prostě – to znamení, ale chtěla jsem, aby prostě zůstal tam, kde se narodil. A říkala jsem si, že když jsem dostala takovýhle silný znamení, že to prostě musí, musí, klapnout. Že by to tak mohlo být naznačovalo i to, že když jsme byli skorem u auta, povídal Brtnik – “Hele doupňáci!” – na zemi se popelili dva tihle holubi. Výborný! Šikovnej Brtnik, že mě na ně upozornil. Jdem na to. Nasměrovala jsem bábrdlínu k nim a ona k mojí neskonalý radosti – vystavila! Supr!! A ještě víc supr, že se nechala “odvolat”. Na vodítku sice, ale reagovala, nebyla urputná třebas jako kdysi Tali. To mě potěšilo, to by třeba nemusela být ani kočkovrah.
Cestu jsme zvládli se stejným přehledem, s jaký, bábrdlína nastoupila do toho kufru. Půl cesty jsem seděla vzadu, abych byla “po ruce” kdyby něco. Jen asi dvakrát se naše nová spolucestující rozpovídala, ale když jsem jí řekla, že “Tichoučko, lehni si a spinkej.” tak přestala. Velkou radost mi udělala při zastávce na pumpě. A nemyslím tím to, že hnedle něco zbufetila 😀 . Mám na mysli moment, kdy se Brtnik vracel od pumpy a nesl nám kávičku. Vítala ho s takovou radostí zase, že ……prostě jo, jak když se vrátila domů. Tak tohle jsme taky měli cajk.
Teď teda už “jen” jak si to posedá doma. Nikdy jsem neměla na stálo tři psy, natož dvě baby. Ajša s Bubi byly kámošky, jezdilo se i v kufru ve třech psech, ale přeci jen to bylo jiný, než mít doma stálou smečku, z toho dvě feny. Který, když si nesednou, bývá to peklo. A taky ten Mouses, že jo. Kdyby byla Cinďule kočkovrah, mám problém. V pohodě jsme dorazili dom a mohlo se jít seznamovat.
Stejně jako cesta autem, i seznamovačka proběhla v klidu. Já skočila domů pro ohaříky a Brtnik zůstal s novou členkou bandy na louce za Domečkem. Ohaříky jsem dala na vodítko, aby se na bábrdli nenařítili jak velká voda. Trošku mi dělal starosti Mouses, kterej se k nám nečekaně přidal. Já ho totiž po krátkým přivítání zamkla za brankou a doufala – zcela marně, já vím – že tam aspoň chvíli zvostane. Můj předpoklad nevyšel, a tak to proběhlo celý komplet najednou. Cinďula na něj vybafla a on se držel trošku stranou. Zjišťoval si, jak si stojí. Když jsme pak všichni nakráčeli na zahradu, dost nás oba s Brtnikem, tenhle řízek mourovatej, zaskočil. Bylo na něm totiž vidět, že ho to převálcovalo. Že ho příchod novýho člena smečky rozhodně nepotěšil. Jak dokážou ty zvířata rozklíčovat, kdo je návštěvou a koho nemusí řešit a kdo tu zůstává, to nevím. Ale fakt byl totálně převálcovanej. Lehnul si pod lavičku a totálně se “zhroutil”. A to tak, že si toho všimnul i Brtnik a šel se mu vemlouvat do přízně. Zcela zbytečně, to je jasný.
Rumíček obletoval Cinďuli jako blásen, až jsme museli jeho vižlí-úhylný temperament krotit. Tali moc emoce nedala najevo, ale…….. ani nemusela, bylo i na ní vidět, že nadšená úplně není. Lehla si bokem a čučela. Hm, hmmm, jako je mi jasný, že jsem jim radost vyloženě neudělala, ale jak jsem jim vysvětlovala pár dní před tím, než jsme pro Cinďuli vyrazili, musíme si pomáhat a nemůžeme ji tam nechat, babušku jednu. Však ono si to sedne. Hlavní bylo a je, že se holky neškorpí hned z první a respektují.
Cindy lítala zahradou stejně nadšeně, jako kdysi Bubi, když jsme přijeli na chalupu. Z jejího šedivýho xichtíku čišelo našení nad tím, že je to tady fakt boží. Abychom to znásobili a taky, aby se žvejkáním všichni trošku odreagovali – dostal každý z nich jeden syrový hrtan.
I Mouses, pochopitelně, ale ten jen malej kousek. Přijali to všichni s nadšením, stejně jako to, že jsme vyrazili potom na procházku. Pro Cinďuli jsem měla připravenou takovou kratší měkkoučkou stopovačku, kterou jsem dostala od Peti AP a používala pro Tali. Musím tady poznamenat, že jeden nešvar přeci jen na Cindu prásknout musím – je to koza, co táhne jako kráva 😀 😀 . Takže na tom se bude muset hodně zamakat. Nicméně na druhou stranu můžu říct, že když jsme se zapikolíkovali na louce, bylo možno ji s tou stopovačkou trošku dopřát pobíháníčka, protože se držela celkem u nás. Když se i náhodou vydala někam dál, stačilo zašlápnout stopku a bylo to.
Zcela jiný to je, pokud jsme v pohybu. Pravděpodobně s ní nejvíc někdo běhal, nebo jezdil na kole, protože jak se rozejdete, nejde prozatím zastavit a valí to a valí to a valí dopředu. I tak se nám ale na lesní cestě podařilo docílit toho, že si nakonec uvědomila, že valí vlastně sama a vrátila se za námi, kteří jsme předstírali odchod opačným směrem.
Tak snad půjde i tohleto?? Říkala jsem si. Uvidíme, to bude chtít čas. Hlavní je, jak jsem říkala, že nejsou žádný rozepře. A i s tím Mousesem to snad půjde. Po návratu domů ho sice trošku prohnala, ale když jsem houkla, tak dobrý. Kdyby po něm chtěla jít, udělala by to, nejspíš dávno.
Zbývala ještě noc. Jak to bude? Zvládnou to v klidu? Hlavně, pochopitelně, Cinďule. Vyvenčili jsme je, dali na pelíšky a šli do peří. Z kuchyně jsem nechala otevřeno do předsíně, aby jednak bylo slyšet, ale hlavně, aby neměli pocit z moc malýho prostoru. I tu noc všichni zvládli na jedničku. Dalo by se říct , že i s hvjézdičkou. Tu louži, co Cinďula vytvořila v předsíni, neberu v potaz. Páč jak byla nervózní, tak celej den chlastala jak opilec a i přes vyvenčení tý tekutiny v sobě měla asi tolik, že to vydržet nemohla.
Co doufám, ale vydrží, bude ta pohoda, která panuje. Nikdo se nehádá (jo Rumíček zabrumlal, když se mu šla kouknout k misce 😀 ) a fšicí tak nějak dobře fungují, si myslím. Jen krmení je “čelindž” .Páč obě ohaří dámy jsou při žrádle naprosto excitovaný a ukočírovat je, je trošku náročnější. Ne, že by do sebe šly, ale mají tendence skákat radostí a dělat virvál. Což není úplně žádoucí, páč když se zvednou emoce, nemusí to dělat dobrotu. Takže se vyžaduje klid a sezení a to jaksi se dělá zpočátku hůř, když je ten pes nový. A Tali, která tohle sama těžko zvládá, se dá ráda strhnout. Takže to taky bude o trénování. Už hned od prvního krmení si pochopitelně trváme na svém, leč fuška to je. Nicméně, kde je vůle….
Tož helejte, držte nám všem palce, ať nám to i nadále klape tak, že bude pořád jenom pohodička.
Téda tys tajnůstkářka 🙂
Bulila jsem už u druhé věty….hm vlastně jsem zjistila, že jsem ještě nikdy nebulela s brýlema na vočích.
Takže jsem je sundala a voči utřela do tríča.
Víš, že nejsem nějaký mluvčí….tak snad jen “děkuju za další zachráněnou vižlí dušičku”.
No nejni zač. Snad to takhle hezky půjde i dál. Je skvělý ji vidět ščastlivou – stejně jako Bubi bývala. Jak řádila na tý zahradě s výrazem – “To je bombááááá!” Běžela si kolečko kolem plotu, spadla při tom málem, blbka do příkopu na kanalizaci, páč jak je pohrkaná, tak si nevšimla v tom ajfru…
Je hodně bystrá – tak jak vižla umí být. Dělá všechno, aby zapadla. Jsem ráda, že to vzala jako svoje doma, že se jí duše uklidnila, že neřve – teda jako tichá není, to ne, hulákat umí, ale naštěstí ne, když jsme pryč. To jsem si říkala, že jak hulákala v tom kotci, ešivá jí to nezvostane. Ale supr, zvládá to dobře. Pomáhá určitě přítomnost těch dvou. I když jsou momentálně krapítek votrávený, páč jim došlo, že to nejni na chvíli 😀
Je hodně bystrá
jo taky mám jednu takovou doma :-DDDD
krapítek votrávený, páč jim došlo, že to nejni na chvíli
NO JÓ budou se moset dělit vo páníčky a papání
Nemusej se dělit, však obého je dostatek. 🙂 jen jim to musí dokapat do makovic. Ftipný je, že Rumouš byl druhej den takovej zdrženlivej – šel si třeba sám (asi trucovat??) lehnout ven do boudičky 😀 😀 Von! A teď se furt muchluje. Tak muchlujem. Šécky najednou, postupně, zvlášť, dohromady…. 😀 . Jsou to prtky na třetí, no.
Beru prášky proti brečeni,ale todle zadržet nedokážou.Dík Petro a Davide,Rumousi,Tali a Mousesi😘🤗
Hlavní zásluhu na tom mají ti čoklidi, kdyby to nesedlo, tak to by byl průser, takže je to zásluha jak Rumuše a Taliprtky, stejně jako její, páč kdyby byla prudímíra, nebo žrala Mousese, nešlo by to. Jsem moc ráda, že mě někdo někde vyslyšel a dovolil mi tohle udělat a nastavil to takhle hladce.
Ne, že by mě práce nečekala, musí se naučit si nás hlídat, přivolání a běžnou poslušnost. S přivoláním bude asi trošku potíž, hůř slyší. Tak musíme zamakat, dokud to jde, učím ji rovnou ke všemu i gesta, aby pak jednou bylo o co se opřít.
Gratuluju, moc. Jen bych ráda upozornila, že velká nevýhoda gest je, že tě ten pes musí vidět. Nestálo by zato přidat i vibrace v takové té docela příjemné úrovni, kdy tě jen ten psíček zaregistruje? Třeba se vyrábí i něco bez elektród, však mobil taky umí bzučet.________________
Jo určitě, ty gesta jsou jen na krátkou vzdálenost, ono je to teď o tom, že je venku trochu ve svým světě a když se do něj zamkne mašíruje, mašíruje, mašíruje…poměrně dost rychle, důchodkyně jedna 😀 . Vibrační obojek nadnesl Brtnik. Ale…….. já nevím, teď jsem si jistá, že se v určitých situacích bojí. Včera jsem šla vymlátit mouchy a ona se schoulila na pelíšku. Naštěstí přišel můj terapeut Rumíček a začal blbnout,tak jsem mu plácačku dala v plén, aby jí ukázal, že se není čeho bát. stejně tak se bála, když si učůrla… Takže…. v případě, že by dřív mívala na krku elektriku…. tak nepředpokládám, že by byla užívána s rozumem a tudíž bych jí nerada dělala ze života trojma. Takže otázka no.
Spousta věcí z toho vyprávění mi něco připomíná a je jasné, že to bude v pořádku. Taky jsem si nejdřív dojetím pobrečela, ale potom jsem si vzpomněla na nahlašovacího pána a musím se smát, ten dostane záchvat a bude muset nahlásit, že psi jsou už tři! Ad pan Brtnik – u nás můj muž, původně nepsí, miluje Márinku a v podstatě převzal jejích x krátkých každodenních procházek. Byl i první, kdo se odvážil ji odepnout z vodítka a nechat běžet domů.
Dášo – víš , žes v tu sobotu musela škytat? A to hodně? Já jsem si na Tebe cestou domů hodně vzpomínala a říkala si, že když to jde u vás, mohlo by to tady jít taky.
Ano – oni ti muži jsou občas vhodně nezodpovědní. Já bych to bývala taky ten první den nezkoušela, nechat jí jen s couračkou. Zvlášť poté, co jsem viděla jak táhne, ale Brtnik do toho šel a ono to fugnovalo. Na louce. Na cestě už si musel máknout, aby jí doběhl 😀
To je cela Bubi, fakt ze jo. Se nedivim, ze nejvic urazenej je Mouses, kocky se umej urazit fakt hodne a na dlouho. Ale pak je to taky prejde. 😀
Tak to vypada, ze to nakonec bude pohodova ctyrka.
Já bych byla ščastlivá, kdyby to tak bylo – pohodová čtyřka. Mouses se pomalinku od-uráží, jeho veličenstvo. Včera se k nám přidal na venčení. Přepadnul nás na loučce pod kopečkem, když jsme trénovali přivolání a pozornost pánčičce. Vyřítil se na nás z křoví a pak se tam vyvaloval jak Alipaša. když jsme přijeli z práce přišel mě přivítat k autu a taky vyvalil pupek. Dovolila jsem si ho dokonce na tom pupíku zleeeehýnka, aby mě nezabil :D, přejet rukou. Uvolil se, že mohu. Už zas začal chodit do kůchně, já byla zpočátku ráda, že se potkávají víc venku, přeci jen… no tak včera se i jakos takos přivítali, řekla bych. Bubi asi nechápe, proč ji tak dozoruju, když se (nejspíš??) chce fakt jen kontaktovat bez něčeho špatnýho. Eneže to já ešče nevim, že jo. Takže i z toho důvodu zatím nechci, aby Mouses spal taky v kůchni, to až se budou znát víc.
Petro, máš můj obdiv, jsi prostě úžasnááááá? 👏😊Stařence určitě říkej Bubi, protože nejspíš právě Bubi první Ti ji přes Centrální distribuci poslala. 👍Moc držím palce a přeju, aby smečka byla v pohodě.😁😁
No ano, ono to tak prostě vypadá, ať jsem to vyprávěla komukoliv, tak to viděl přesně takhle. Ona je prostě opravdu přesně její kopírka. Kdyby to bylo déle, tak řeknu, že se prostě vrátila. A ono to pro mě je, jako by se vrátila. Její laskavá a moudrá duše 🙂 . Když Bubi odešla, byla jsem s tím nějak na mě překvapivě smířená, srovnaná a vyrovnaná, ona mně to nějak implantovala. Když jsme ji dávali do země, udělala se tehdy obří, opravdu obří, krásně detailní duha, ještě nikdy jsem takovou neviděla. A teď tady přijde jakoby úplně znovu, navíc s tím motejlem a já ……..se furt hrozně dojímám, mám furt nakrajíčku. Je to hrozně silný a citlivý nějaký.
Já su tak šťastný…..
Doma jsem stále dokola a fest zvažovala všechna pro a proti a byla jen kousínek od toho poslat ti maila s větou …mohli byste mi tu bábrdli teda přivézt? Nějak to spolu zvládnem.
Šmarjápano, o jaký štěstí bych ji připravila. Se mnou by to chuděra nevyhrála, ale dopadlo to jak nejlíp mohlo. Motýl to jen potuploval. 🙂 ať se vám všem daří a Bubince ještě hodně let. A dvounožci bacha ve futrech, ať si neurazíte svatozář.
Hodná Kuskus, hodná. Ale…. ona by tě uhnala, je to pako pohyblivý, bláznivý a dost energetický – ale hodný, to jo. V neděli- nebo v tu sobotu? – nevím, jí povidám:”Táhneš, táhneš, tak dobře, dám Ti do těla.” A vyběhla jsem. Otočila se na mě”Faaaajn, makáme!” a vyrazila vpřed jako blásen. V inzerátu má psáno, že to je dáma a klidná…………. no tak je klidná asi jako Bubrdle 😀 . A já jsem za to ráda, jsem ráda, že může chodit na procházky s námi, užívat si lesa a čmuchání po loukách, šumění větru a štrachání se v listí. 🙂
Mně se zdá Cinda oproti Bubi taková pěkně šlang.
Jinak to Cindy moc přeju, že se uchytila 🙂
Ví se, jak žila předtím?
Jo je štíhlejší, než když k nám Bubiška přišla, ale ta pak taky hezky shodila a byla pohyblivá . Když přišla, nevyšla pořádně schody na podestu, to byl velevýkon.
Jak žila předtím se neví, odchytla ji v Hodoníně městská.
No jasně, klidný starý pejsek na dožití, ti jsou nejlepčejší 😀 😀 😀
Proto jsem do toho taky šla, klidný fena psali, tak to musím mít, to už jsem dlouho neměla 😀
No jéje, Odbor nebeskýho plánování jede naplno. 🌈 Věřila jsem, že to dobře dopadne, už od začátku a jsem moc ráda, že je všechno přesně tak, jak má být. Zrzavé babičce posílám pusu na čumáček a přeju jí, ať se brzy plně adaptuje a cítí se doma. 🍀
Jo, peču na Dočasky (pro který je stará a neudatelná 🙁 :-(, na Psí seniory (který mi navrhli, ať ji dám do hotelu nebo nějakejm hlídacím tetám 😮 ), ať se jdou bodnout. Chtěla jsem pro ni hladký přesun a když nic , tak jsem to prostě riskla. Ale měla jsem za zády dvě pojistky. Fatiu, která se nabídla, že kdyby obrprůser zkusíme něco vymyslet, neb bydlíme kousek od sebe a pak jednu hodnou mladou paní, s kterou mě propojila dcera naší paní uklízečky, že by kdyžtak “zadočaskovala” a inzerovaly bychom a hledaly nový domov takhle. Jsem ráda, že to vypadá, že jsme tím propluli dobře a doufám, že se nic nezvrtne.
Adaptovaná vona už je- vybrakovala koš s papírama, to jí jde výborně 😀 a už přes židli lozila na stůl, takže cajk, ne?
Adaptovaná vona už je- vybrakovala koš s papírama, to jí jde výborně 😀 a už přes židli lozila na stůl, takže cajk, ne?
ty wogo, teď nebudeš stíhat psát huš vůbec 🙂
Já se tadyk usmívám jak sólonce na hnoji.
Jojo, taky tak, já spíš jak měsíček na hnůj 🙂 Nová Bubiška se u Vás bude mít. Kolik jí asi je? A jak je to dlouho, co ji odchytli?
Odhadují 10 let. Ale zuby jsou v příšerným stavu. Nicméně kondici má dobrou, žere jak prokopnutá, maso jí šmakuje a tráví dobře. Asi o něco hůř možná vidí?? A se sluchem se uvidí – co je o tom, že prostě začátečnicky nereaguje a co je o tom, že opravdu neslyší.
Jeví se jako pilná studentka ale. Klikr baví, jak kliknu za něco někomu jinýmu, uuuž se dere taky.. 😀
Dennyky
Jo, to jsem si taky říkala, kde budu krást čas 😀
četla jsem sinice na hnoji 😀
Nějak mám po přečtení mokré oči. Jste úžasní. Přeju, ať je celá smečka v pohodě. Vypadá to, že nová vižlička dobře zapadla a i s kocourem spolu budou vycházet.
Raven – děkuju, doufám, že to tak opravdu je a nevyvrbí se někde něco. Je to prima čubina.
Babulka se dostala do vižlího nebe. Vlastně do ohařího.
Ohaří nebe bude vypadat jinak, řekla bych – bude plný zajíců, bažantů….. a v případě Tali a Bubrdle na každým rohu oooolbřímí mísa plná masa 😀
Jsem moc rada, ze vam tenhle odvaznej krok klapnul. Opravdu moc rada, protoze staronova Bubinka vypada taak happy. Diky vam za ni, hlavne obdivuju puvodni smecku, ze ji tak prijala. I bez nejakyho separe spani, zrani, vychazek, proste zapadla ta bobka bilorezata do vaseho souosi. Nadhera, gratuluju! 🙂 Netreba psat, ze u nas neco takovyho by bylo science fiction. Oharici jsou proste jinsi povahy a Mouses si packou poradek tez srovna – budete mit velmi vesely leto! 🙂 :*
Já jsem taky moc a moc a nejvíc ráda. Bála jsem se – kvůli ní. Jasně, člověk si říká- je to vižlí duše, duše ohaří, neměl by být problém se sžíváním, ale…. vždycky může být nějaký ale. Osobní antipatie, nebo…ten Mouses. I takhle je to takový pro něj trošku nekomfortní, ale to si sedne, hlavní je, že ho nechtěla sežrat, takže to časem půjde.
Mrzí mě na tom jediný – nebo mrzí, mrzí… to je asi přehnaný, ale prostě ta pachuť z toho, jak zareagovali ti, kteří by psům měli pomáhat….. rozmazalo mi to dost představy. Ne kvůli mě, vůbec, já to všechno chtěla udělat tak, aby v případě potíží ona neměla zase v životě veletoče. A že nějaká potíž mohla přijít, to nikdy nelze vyloučit. Kdybychom měli jen Rumouška, jako to bylo v případě Ešátora, tak se nepokouším dělat veletoče, ale te´d toho ve hře bylo dost. A zklamání z reakcí je u mě dost veliký. Včetně teda RR, kterých jsem se dost zastávala a tam jsem zrovna čekala, že bude pochopeno, proč se to takhle snažím zařídit.
No jo, oni to berou proste jinak. Taky jsem z toho nebyla moudra, nicmene jsem cekala, ze se ozves, jestli mam kontaktovat Katu ze S. A ty sis to takhle usmyslela po svym, pekne, hlavne, ze to ma ten hepac. A vim, ze jsme se kvuli tomu v tlf i nepohodly, nicmene jsem fakt za Bubu moc stastna, ze to tak dopadlo. Vidis, ted uz mate New Bubu pobliz Old Bubu, to bude casem peknej Bubu vylet. 😀
Ano, berou to tedy pro mě překvapivě hodně jinak . Ale co už. Nicméně sami sebe připravili o řekla bych že slušnou částku bezpracnýho zisku. Nemuseli by v podstatě hnout prstem – když to přeženu. Dovoz psa, náklady psa, navíc pes který se nejeví jako konfliktní. Každopádně nakonec je to dobře, protože jak jsem zjistila, není to čistě o sehraným prověřeným týmu lidí, oni by lovili kohosi kdesi na nějaký fakbůkový skupině, což mě tedy taky překvapilo. I vzhledem k tomu, že jsem nestačila koukat, jak se taky dočaska dělá, kdy se k vlastním dvěma psům samcům vezme fena, která se logicky rozhárá a je tam k tomu ještě přibranej další cizí pes, když to není pořádně jak oddělit a je to jedno velký psycho. Tak tohle fakt ne, to bych nerada, aby do něčeho takovýho šla, to už můžu ten vabank hrát sama.
Však jsem ale přece říkala, že paní Schilteový říkat nebudem, protože jak jsme probíraly, ona neřekne ne, i kdyby na ústa měla padnout a to jsem nechtěla, sama má starostí dost, tak proč přidělávat další. A tím spíš by neřekla ne, kdyby to šlo přes Tebe. Představa to ale byla lákává, protože tam bych věděla, že je feňule v dobrých rukou krále Miroslava 😀 .
No nepohodly, nepohodly, já se snažila Ti vysvětlit, že skutečně není ani nejmenší šance na jakýkoliv budování byť i provizorního jakýhosi kotce, nebylo by to jako šup, šup, pozemek je svažitý, musela aby se udělat nějaká terénní úprava a skutečně na tohle prostor prostě není, máme na všechno termíny – beton, teď okna a Brtnik se opravdu nenaklonuje, to jediný asi neumí. A hlavně – dávat jí do kotce, když ji potřebuju naopak z toho kotce dostat? Vždyť to nedává vůbec logiku, ona byla v kotci přece nešťastná, proto jsem hledala jakýkoliv řešení, jak jí z něj dostat ven. To že nedává kotec byl důvod celýho toho kolotoče. A pak bych ji narvala zase do kotce? To už by bylo lepší ji nechat tam, kde tedy aspoň je zvyklá a ne ji převézt do neznáma, mezi neznámý lidi, psy, prostředí a zas ji zalígrovat. 🙂
Vidis, ted uz mate New Bubu pobliz Old Bubu,
😀 to je taky dobrý. Tak už máme Bubi se vrací a Old bubu poblíž New Bubu 😀 😀
já su táááák š častnááááááááááááá,
usmívám se,dojímám se,tohle se nevyrovná ani LASSIE se vrací…
vlastně-jooooooooo-Bubi-Bubi se vracíííííí
Bubi se vrátila-to je naprostá bomba,něco přenádhernýho!!!!!!!
No joooooooooooo!! Vona má pravdu, přecedo! Bubíí se vrací 😀 😀 . To je hezký, díky Mirko.
Já bych všem přála, abyste ji mohli poznat, potrhlitýdu vižlí. Je moc milá a já sem ščastlivá, že jsem to mohla udělat, že to funguje a že jí je prostě dobře. Ten pohled na starýho psa, kterej je ščastlivej – toooo váááám nikdo nikdá nezaplatíííí. Je to moc a moc, jinde to člověk nedostane.
Peti,ted jsem četla Martinovi,jak jste si pořídily Bubi,a ukazovala mu fotky
a Martin říká-no tady by to nešlo,si pořídit dalšího pejska,to by Dafi nepřežila,ta musí být furt středm pozornosti,
tady by dobrý skutek udělat nešel…
no bohužel-co se týká naší psychopatické hysterické Dafi-tak v tom má Martin bohužel pravdu….
Gera bych s tím vlastně taky nepotěšila…
na něm bylo vždycky vidět,jak si užívá,že mě má sám pro sebe,že Max a Betty jsou rodičů-takže vycháka,učesat,pocvičit a vrátit….
a vycházky sám měl nejradši…
a u Dafi při její hysterii ze psů to fakt nehrozí…..,
takže jo máš milionový pejsky!!!!!!!
no………ono vyrovnaný pes – či fena by jí naopak mohl přinést oporu. Tohle má v sobě třeba Tali (Bubinka to měla taky) umí být druhýmu psu oporou . Přes to, že je jinak pošahaná. Když u nás byla Peťa AP s Cuprumkou, která zrovna problém se psy má, tak se okamžitě s Tali skamarádily a bylo vidět, že je Cuprumce v její přítomnosti dobře.
S Tali a Rumajzlíkem to můžu potvrdit, opravdu vyrovnaní, skvělí psi.
Koněf má prostě problém, ačkoliv jsem se odmala snažila socializovat,
je to hamižnice hamižná dovoluje si, ale s Tali a Rumajzlíkem to bylo úplně
v pohodě….
Sindy zdraví Cindy :-).. (vlastně asi už Bubi)..Přejeme Vám všem krásné společné chvíle s co nejméně karamboly.. Kéž by takových lidí jako jste vy s Brtníkem bylo na světě alespoň o trochu víc..
Jsou prostě věci mezi nebem a zemí – pamatuju si, když jsem pořád musela na Sindy myslet, přestože jsem věděla, že to bude pr….r. a pořád jsem si opakovala to svoje heslo “ohaře neeee”. A starší dcera mi potom řekla: “Mami, ona má pohled jako měla Baruška (labradorka, která se mnou prožila celý svůj 14letý život)… Některý věci prostě člověk musí udělat, i když ví, že nebudou jednoduchý….
Jojo, někdy prostě nejde jinak. Jak se vám vede holky, což?
“ohaře neeee”
néé ohař néé, já sem f tom nevinně …., tak prosim ohař ne… 😀 😀 okamžitě mi tahle stará odhovačka , že pětku ne, naskočila 😀
Já doufám, že Bubi Zwei se i nadále bude snažiti držet lajnu 🙂
Vede se nám dobře – minulý víkend zvládla Sinďule venkovní grilování s dětmi a vnoučaty na chatě velmi hezky, neutrpěli jsme žádné ztráty na proviantu 🙂 – musím ji pochválit. Venku je to pořád boj, jak něco běží moc rychle při zemi, musím to ve valné většině případů korigovat hrubou silou – myšleno pomocí velmi pevné manipulace s vodítkem, neboť hlasové povely v tu chvíli jsou jaksi nanic.. Když tam nic není, dokáže se chovat i jako normální pes…
Teď se mi to trochu zkomplikovalo – muž je po operaci ramene, takže nemůže nic a do budoucna to nebude o moc lepší, protože kdyby se mu s tím něco stalo, reoperace je takřka nemožná. Tak je momentálně všechno na mě – dvě domácnosti, chlap s jednou rukou nehybnou přivázanou k tělu a naše flekatá koza, o kterou se momentálně starám jenom já a ještě dlouho to tak bude… kdybych byla o 20 let mladší, bylo by to teda o dost lepší, ale co naděláš.. Tak si to v první řadě musím nastavit v hlavě, že to takhle bude i do budoucna a věřím, že to nějak dám…. Myslím že oproti Vám – s rekonstrukcí Domečku a vším zvířectvem je to jenom slabej čajíček…
hmm, neprohodíme si psy?
No Ty jo…………. to je slušná komplikace 🙁 , to mě mrzí teda, že to takhle přišlo. Hele, ona ta “hrubá síla” u těch germánů – potvrdila by Ti i Peťa AP – někdy není na škodu, protože nevím jak Sindibádka, ale Tali, pokud jsem postupovala, tak jak jsem zvyklá, to brala tak, že nic neplatí a nemusí mě respektovat. Bohužel, bohužel. Asi bych to přirovnala k tomu, že s mojí sestrou to měla máma velmi jednoduchý, páč to nebyl vyvrhel a u mě škoda rány, která padla vedle 😀 .
Petrs01
Myslíš jako, že Ty bys chodila na túry se Sindibádkou a já si odpočinula s Vašíkem?
No jasně, budeš mít za úkol šetrně vyvenčit, 3x denně nakrmit a mezitím občas pomazlit. A já zatím tu tvoji neřízenou střelu uženu tak, že radši hrůzou i poslouchat začne.
Petrs01
Báječná nabídka – brala bych třeba i jenom na týden :-), ale obávám se, že v případě našich zvířátek nerealizovatelná – jeden i druhý by to myslím velmi špatně snášeli..
tss, měl by se snad Vašek u vás špatně? Měla by se snad Sindy špatně se mnou?
Ale je fakt, že Vašek jak čím víc dementní, tak vyžaduje stereotypy a netuším co by to s ním udělalo. Zase v mládí ho strčit k někomu jinému taky nešlo, sežral by ho, takže nevyzkoušeno – a třeba by překvapil.
Sprateček tehdy od Zrzavců nechtěl domů, prý báječná dovolená.
Divíš se? Pobyt na chalupě, kde byl v parným létě chládeček, nějaká ta ohaří zábava….. změna je život prej. 😀 Ale na to musí být pes nastavenej, no. Já bych Rumouška nemohla takhle někam poslat na prázdniny, to von by smutnil. A Tali tak tam si myslím, že by jí to i dneska mohlo hodit někam, kde nechci aby byla.
No špatně by se určitě neměli ani jeden, o tom nepochybuju… stereotypy bychom se asi snažili dodržet, ale ta změna prostředí a lidí okolo s tím by se nedalo nic dělat…. Sindy má podle mě do dneška strach – když k nám někdo přijde koho úplně dobře nezná – že si ji bude chtít odvést – je na ní vždycky prvních třeba 20 minut vidět, jak je nejistá a ta nervozita z ní úplně ukapává :-(… přece jenom za těch prvních 2,5 roku života vystřídala i s námi 5 majitelů (a to se ještě jednou vracela zpět do dočasky) a zřejmě se s ní nejednalo vždycky úplně hezky bohužel… U Zrzavců musí být báječná dovolená pro každého psa, který je schopen dát tu změnu a absenci páníčka..
to je uzasny co ctu! ale nevim jak vam mam odpustit, ze ste JELI KOLEM MYHO DOMU (vsadim boty na 99% :D) kdyz sem byla na dovoleny 😀
Překvápko, viď? No já to dělala v utajení, bála jsem se, kdyby to nevyšlo. A jak to, že jsme jeli kolem Tvýho domu? Však bydlíš u Brna, ne? A to my jeli po dálnici – až do Břeclavi, až tam jsme sjeli na státovku.
No a kdybys vedela ze do hodonina se z brna jezdi kolem myho domu tak bys urcite sjela z dalnice o dva sjezdy driv, pac to ani neni zajizdka uz:D sjezd na blucinu je asi 10km od nas a od nas jedes furt po hlavni az do hodonina asi 30 minut…
jdu se podívat na mapu!
No jo ale co bych tam dělala, kdyžs nebyla doma? 😀
Proto mas mi us zes jela kolem kdyz ja nebyla doma:D
Ten sjezd Hustopeče?