Aneb poklona mému muži a nejmladšímu synovci.

My toho máme málo na stavbě, to je vám všem, myslím, jasný. Že se občas nudíme 😀 . A protože nás nebaví se dloubat v nose 😀  , vymyslel si Brtnik ešče jednu zábavu. Kácení stromůch. Neb máme tu pec, že jo. Mimochodem už má jméno. Jmenuje se Pomněnka. Myslím, že se bude hezky doplňovat s Popelkou (skříní, kterou z mrtvých vzbudil Brtnik a zrenovoval ji tak, že je skutečně krásná) a Pokladničkou (obří truhlou, kterou jsem objevila totálně zdevastovanou v práci a Brtnik ji taky vdechl život – doslova, je z ní tetkonc skvost).

No a v Pomněnce bude zapotřebí něčím topit. Nejlépe dřevem tvrdým, ale to momentálně není k dispozici. Zato na kostelíčkovým kopečku stojí nastojku spooousta dřeva. Kůrofcovýho. A obec, které pozemek patří, ho potřebuje vykácet. A proto je možné si to dřevo nastojku odkoupit za dobrou cenu a vytěžit.  Brtnik se toho pochopitelně chytil. Což by bylo fajn, kdyby nebyl zrajbovanej ze stavění a kdyby kácení a porcování stromůch nebyla taková dřina. Navíc nebezpečná dřina.

V tomhle ho nemůžu nechat samotnýho. Enemže, že jo. Co prcek, jako já, zmůže. Niiic moc. Ale! I prcek má hlavu a tu občas použije k tomu účelu, ke kterému byla stvořena. A tak prcek pojal nápad, že by oslovil nejmladšího hošíčka-synovce, kterej právě docestoval zpět do domoviny z ciziny a hledá si práci. Než si ji najde, bude se mu hodit brigoška. Zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Brtnik na to nebude sám a hošíček bude mít prašule. Oba oslovení nenamítali ničehož proti a tak jsme to po úpravě termitů, kdy můžou obě strany, teď minulý a předminulý víkend zrealizovali.

Teda realizovali hlavně oni dva, já se především bála. O ně dva. A dělala zázemí. Tedy vařila jídlo, kávičku, chladila tekutiny. A  pochopitelně jsem do péče zahrnula i našeho pana zedníka, který se tam tou dobou taky částečně vyskytoval. Helejte a bála jsem se hodně. On si to totiž člověk neumí představit, jak nebezpečná činnost to kácení dřeva je. Stromy se dokáží zachovat dost nevyzpytatelně. A to, i pokud je tam člověk té práce profesijounálně znalý. Může se ten strom vypružit proti vám, padnout jinak, skřípnout vám pilu a jiný dovednostě, který vám můžou pěkně zatopit. Vím to od bývalýho kolegy, který si jeden čas přivydělával při kácení stromů v Kruškách. Takže jsem se bála a pokaždý, když se pila odmlčela jsem doufala, že to je technologická přestávka.

Naštěstí vždy byla. Ale jednoduchý to teda podle vyprávění nebylo a kluci měli kolikrát dost, co dělat. Jeden strom  opakovaně po odříznutí “odskočil” a  zapíchnul se kolmo k zemi a zůstal stát 😮 . Udělal to takhle tuším asi 6x! Když řežete strom takhle “na volno”, nejni to vůbec nic moc příjemnýho. Přiznám se, že jsem i to vyprávění dost nerada poslouchala a byla jsem hlavně ráda, že se v pořádku vrátili dom. Za sobotu toho stihli dost. I vzhledem k tomu, že začali poměrně “pozdě” , protože před tím jsme ještě měli vzácnou návštěvu. Krom nejmladšího hošíčka totiž přijel i ten prostřední a přivezl svoje dvě princezny 🙂 . Svou ženu Monču, s kterou jsme se dloooho neviděly /mno, játra si aspoň odpočinula/ a pak……….. tu malilinkatou princezničku. Malinkýho Dominátora 🙂 , jak jsem ji pojmenovala hnedle po narození. Voooona vám je tak ňuňůůůů. A dokonce jsem si ji i chovala, tak jsem byla odvážná. A taky jsme si spolu povídaly, učila jsem ji i první slovo – Ulámbátár a hned vzápětí Achtung. Na tom se musí pracovat hnedle od narození, páč máma, táta, to říkají děti jako první slovo běžně. Ale Ulambátár? Achtung? To je výsadou našich synovců. Tak v tom musí malá taky pokračovat, že jo 😀 . Brtnik, jako správný strýc, též neváhal pochovat a ohaříci z ní byli úplně hyn. Hlavně náš zdravotní bratřík Štajník, kterej, kdyby mohl, opečovával by ji, jako ten blásen. Bylo to moc fajn, vidět se takhle hromadně po dlouhý době se všema.

A bylo i fajn, že kluci nešli do toho lesa hned dopoledne, páč to by se, myslím, dost strhli. Takhle toho měli večer plný brejle. Páč po kácení bylo nutný ještě stromy oholit, nařezat, naložit, navozit, složit……….. každej kus dřeva měli v ruce několikrát. 

Mají proto můj obdiv za to, jak to šécko zvládli a jsem hrdobec na nejmladšího hošíčka, že nás nenechal ve štychu a přijel. A to nejen na kácení dříví, ale taky………..dělat dogsitting 😀 (když může být babysitting, proč ne dogsitting, že jo). Abychom mohli v klidu vyrazit na koncík do Berlína za hošíčkama Rrrramštajníma. Tentokrát přijel už v pátek a tak jsme hnedle večer poseděli a poklábosili. Ráno po vydatný dřevorubecký snídani kucí zasejc vyrazili. S mým důrazným nařízením to nepřehánět, páč aby Brtnik nebyl mrtvej na ten koncík.

Ovšem…. jak hrách na stěnu házet, že jo. Tak hlavně, že se jim nic nestalo a odnesla to enem pila. Asi takhle by se to lakonicky dalo vyjádřit. Stalo se totiž to, co jsem zmiňovala nahoře. Strom kousnul pilu a odmítal ji vydat. Takže museli sednout do auta a vyrazit shánět novou. Neb ten strom museli logicky dorazit. Nemohli ho tam nechat být, aby na někoho nespadnul. Byl to ovšem nějakej strom vytrvalec, takže jim zakousnul i tu druhou pilu a to už si museli pomoct růčo. To jsem měla strach velikej teda. Naštěstí dobrý a my tím pádem v neděli mohli vyrazit. 

Užívat si kůldůru v zahraničí 😀 . Bylo to fajn jako vždycky a byla jsem ráda, když jsme byli doma. Tam na mě čekalo velký překvápko. Nejen že Táda zpracoval a uklidil značnou část toho dřeva pod přístřešek – jak to v jednom člověku zmáknul, je mi záhadou, protože to bylo to dřevo ještě v obřích kládách složený u garáge. Ale představte si – hlavně vy dámy!! – já v kůchni našla sundaný prádlo!! Páč prej se řítil déšť – a to se teda řítil a pěknej, tak ho napadlo to prádlo sundat. A……složit!!! Chápete to??? A navíc, i když jsem mu zapomněla říct, kde má dlabanec Mouses, tak když se tento dokýbloval a hlásil se o svůj díl žrádla, tak byl synovec natolik inteligentní, že ho objevil a záchránil tak mouratce před vyhladověním.

Musím s nadšením konstatovat, že ta slečna, která si hošíčka jednou najde, v něm nalezne pravej poklad. Jsem na něj pyšná, stejně jako na svýho muža. Ani jeden se práce neštítí, umí za ní vzít a to bez ohledu o jakou práci jde. A to se počítá, to se hodně počítá.

A zde důkaz místo slibůch – dřevo – tady už naporcované a složené v přístřešku, kde může hezky vysychat a čekat na nasekání.