Po hasičským dýchánku mi nastal problémek.
Zrazuje mě optika, páč prt vidim na dálku a nepoznávám tím pádem už vůbec nikohož. Ani ty, co znám dobře. Natož ty, který jsem poznala nedávno :D. Jako právě na onom velkým a skvělým hasičským dýchánku. Já jsem si to tam sice trošánek pojistila, neb už v průběhu večera jsem tak nějak informovala, že nejen množství vypitého alkehůlu bude hrát následně roli v rozeznávání právě poznaných sousedů, ale taky to, že prostě vůbec nemám pamatováka na gezichty a jména. A nerada bych vypadala jak nafoukaná Pražanda, co po vystřízlivění dělá, že nezná půlku hasičskýho sboru 😀 .
Jména se dají trošku vychytat tím, že si při představování to jméno zopakujete, ale to jaksi nejde, pokud jde o větší počet lidí. Obratem si v tom vytvoříte takovej buřtguláš, že nevíte ešivá todle je Irma, nebo Karel. Když to přeženu 😀 . To jméno prostě udělá “Phůůf” a je fuč jak nafukovací balonek, když pustíte šňůrku. A vy se pak jen můžete přiblble usmívat a snažit se to jméno zjistit jinak. Což se zpravidla podaří.
Ale ty gezichty!!!! Tam tu páku prostě nemám. Nemám. Brtnik se dodnes baví různejma mejma zážitkama, kdy jsem třeba v Dejvicích potkala nějakýho týpka, ten mě vřele pozdravil, já společensky, spíše studeně, odpověděla ze slušnosti, ponivadž přece týpka neznám, tak si nezadám, že jo. 😀 Aby Brtnik následně pravil “Co blbneš, to je přece pan XY vod nás z baráku.” “???? E??? 😮 Vod nás z barákuUUU jako? JoooO????? Ahaá 🙁 ” Podobných zážitků mám mnoho, jako třeba když jsem se naopak nadšeně vrhla na týpoše na ulici v domnění, že je to můj spolužák Mike. Nechodí přece po Prahé tolik rezatejch týpků, co vypadaj jako Mike. Až když mě z něj Brtnik vodtrhával (dobře, trochu přeháním, ale animovaná představa je to vtipná 😀 😀 ) , došlo mi, že jako soudružka z eNDéeR uďála s největší pravděpodobností trošku chybku. Zas ale se můžu ještě dneska smát tomu vyděšenýmu obličeji, co měl týpoš na gezichtu 😀 😀 😀 . Díky tomu, že jsem měla po boku Brtnika jsem aspoň nevypadala jak lovkyně se zoufale vobehranou strategií, jak se vrhat na chlapy 😀 . No takže prostě je vám to už tetkonc jasný, jak na tom jsem.
A jak trpim. Páč jsem se pravděpodobně stala slavnou, nebo co a velmi často mě tetkonc u nás někdo zdraví a já, přes to, že mě to těší, vůbec netuším, kdo to tak jako může být 😀 . O to víc, pokud je to ve fofru. To taklenc jdete vyvézt popelnici. Těžkou jak kráva a zrovinka, když se s ní mordujete, abyste ji umístili tak, aby se nepřeklopila – páč k silnici je to trochek svažitý – tak projíždí auto, tam chlapík a ženská a chlapík radostně mává. Což vás pochopitelně sousedsky a společensky potěší, ale potěšilo by vás to víc, kdybyste měli šanci vmínnout, kdo to tak mohl být, že jo. 😀 Vzápětí se zatáčkou řítí další auto a taky se v něm mává. “Kruci, ale kdo to tam byl??????”, víří vám hlavou otazníky 😀 😀
Ale ešče lepčí to tudle bylo s bagrem na louce za Domečkem. Vyšla jsem si tam s tím naším pojízdným cirkusem a na louce operoval bagr. Vyhnula jsem se mu pořádným obloukem, aby náhodnou někoho z těch tří nenapadnul nějakej jalovej nápad a šli jsme si hrát.Úplně na druhou stranu. Takže bagr i s bagristou se stali rázem maličkatými. To ovšem muži za volantem – či spíše asi za pákama, ne? Bagr asi volant nemá??? – nebránilo v tom, aby mi přes celou louku nadšeně nemával. A mně tím opět nezpůsobil spálení mozkových závitů. Páč tady se navíc přidala ta skutečnost, že za tím “volantem” by přece nejspíš neměl sedět nikdo z hasičů….. měla jsem za to, že to tam rejpe nějaká cizí velká firma. Nějakou dobu jsem nad tím dumala a říkala si, že třeba bagrista odhání otravnej hmyz?????????? Pak jsem rezignovala, páč jsem neměla šanci to vyluštit a zamávala taky. Pana bagristu to očividně potěšilo a zamával ešče zuřivějš. A já zuřivě odpověděla a pak jsem radši vypadla. Páč ešivá tam vyháněl ten hmyz, nechtěla jsem působit nepatřičně. V případě, že si třeba máváním přivolávál pomoc, protože se mu přitížilo, tak měl chudák smůlu. Narazil na osobu s rozbitou optikou 😀 .
To mám taky, poznávám lidi hlavně podle oblečení, max podle účesu. A voni se jako převlíkaj a stříhaj, děsný. Takhle jsem třeba nepoznala kolegyni z práce, kde jí znám léta a kterou jsou náhodou potkala na ulici a vona měla zimní bundu a čepici. To v práci nemívá, žejo. 😀
A vono jako je to nemoc, takže za to člověk nemůže https://cs.wikipedia.org/wiki/Prosopagnosie
Maya……….takže já podle Wikiny nejsem poloslepá na jedno voko, já sem úplně slepá na gezichty? 😀
Nošení čepic by se mělo zakázat, to nejde pak poznat vůbec nikdo.
Já to mám doma úplně hrozný,páč Brtnik má naopak neskutečnou schopnost identifikovat lidi i když budou jakkoliv zamaskovaný – vlasy, fousy, voblečení, maska, t oje fučík – prostě je pozná a identifikuje – měl by dělat u polišů, tam by se jim hodil. Zuby a hlas, podle toho pozná kohokoliv a to i když mezitím hodně zestárne.
To má dobrý, alespoň nemá ty trapasy. Já jak někoho vidím párkrát, to ho nepoznám vůbec ani zblízka už druhej den, jako jména si pamatuju, ale to je mi houby platný.
No a pak jen slýchám Jsme se potkali nedávno ve městě a tys dělala, že mě nevidíš. No nedělala, ale to nevysvětlíš. 😀
No proto jsem radši rozhlásila, že jsem debil, co si nic nepamatuje. A teď možná naopak mávám na úpa cizí lidi 😀 . strašný tohlencto.
Jojo, taky to mám. A poslední rok tohle nepoznávání lidí bylo vylepšený ještě vo roušky na fifáku. To už jsem nepoznala ausgerechnet nikoho (kdežto voni mě většinou poznali podle psa, aspoň v místě bydliště).
A dobrý je taky to jednostranný poznávání po hlase po telefonu, kdy já dělám v práci cosi jako poradenskou službu, takže lidi immervére volaj a něco chtěj, a myslej si, že já si budu pamatovat, co jsem komu řekla, navíc třeba po roce (většinou to nevím po půlhodině).
Joo, lidi s čoklem poznám dycinky. A taky teda sem ale nespolečenská, páč nejdřív pozdravim čoklida a pak až lida, to je takový automatický – “Nazdar Alíkuuu, jak se máš? Dobrý den, omlouvám se, že jsem nejdřív pozdravila jeho, nemůžu za to”…. ty lidi prostě nějak odclánim. Oni taky ale zase se ti psi hnedle ke mně hrnou, že jo, tak prostě je pozdravim první 😀 😀
O rouškách ani nemluvím, to jsem totál bez šance. A hlasy to vůbec, vůbec.
……A dobrý je taky to jednostranný poznávání po hlase po telefonu,…..
a to je stejnej efekt jako efekt prodavačky. Člověk ji zná, jsou tam na kase, tři , čtyři, takže je vídá pořád dokola ve stejným prostředí. A pak je potká na ulici v civilu a……….sakra….kdo to je, já ji znám!!! a prt…. nevybádám to, pokud tam teda nejni Brtnik a nebo to není vyložedně profláklej gezicht s kterým vždycky blbneme u kasy.
Po třech měsících jsem byla zase na kontrole s haxnama. Chodbou prochází dochtor a ptá se, vy jdete ke mně? Né, povídám, k panu doktoru Walderovi.
Hádejte kdo to byl? 🙂
A to mě operoval, každý den jsem ho vídala u vizity, při následných kontrolách…
hlásím se do klubu. 🙂
Né k panu doktoru Walderovi 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 taky výborný, jehehééé, tomu říkám antré!
Ale omluvu máš – jsou to tři měsíce.
Takto jsme se “míjeli” se psími kamarády, či spíše jejich doprovodem….. jakmile člověk není “ve psím” a jde do práce, případně v zimě chybí čepice, je to průšvih. Ale mám zkušenosti, že oboustranný.
No aspoň, že to je takhle z obou stran. Já jsem včera byla pomáhat s úklidem prostor – páč máme oslavy veliký od založení obce – 795 let! a tam jsem se opět poseznamovala a bože jedu to zas!! 😀
Jj, tímhle trpím taky. Nejhorší je potkat někoho mimo obvyklé prostředí. Ostatní to mají jednodušší, jsem zapamatovatelná snadno kvůli bíglům. Nedávno jdu se psem kolem zahrady u jedné chatky a běží ke mně pán. Mává a zdraví. Asi se chce na něco zeptat, napadá mě. Nechce. Povídá, že mě už dlouho neviděl a kde mám druhého psa. Pěkně jsme si popovídali, ale dodnes netuším, kdo to byl.
No mimo obvyklý prostředí jsem totálně v …. háji 😀 . Mává a zdraví …..a člověk si pak uvaří mozek 😀
když jsem ještě bydlela v BK,hodně lidí mě poznávalo podle psů+psí oblečení…..
bez psů málokdo-i my to lidi říkaly,
pokud jsem jednou za čas byla v šatech+namalovaná,byla jsem jak cuzinka ve vlastnom městě:D,
tady,tím,že jsem prodavačka,mě zase poznává dost lidí,že mě zná z obchodu,
ale,když jednou za čas jsem ve psím a ze psama,tak zase pro zmněnu nic:D
ve městě se často zas tak ze psama nevyskytuju,je to daleko,a já jsem čím dál línější:D
kde jsou ty časy,kdy jsme chodily v neděli cs celou tehdejší smečkou nakupovat v neděli pěšky tam i zpět-spláchlo se tím několik věcí-psi všichni měly velkou vycházku,změnu,my nakoupený….
jo a čepice milujůůůů:D
v létě kšiltovky,v zimě čepičky,kapucky….boží vynález!
No jo, Ty to vlastně znáš z obou stran 🙂 , peklo někdy, co?