Vrátili jsme se z procházky a vlezli na zahradu.

A akurát vidím sousedku Vlaďku, jak pochoduje s jejím rotíkem úvozem. Max je kolos s roztomilým gezichtíkem. Jednou jsem ho – krzevá jeho paničku , pochopitelně – obdarovala obří kostí a tak mě, myslím?, oblibuje. 

Zavolala jsem na Vlaďku, ať chvilinku počká, že jí dám ten pytel se sušenkama, bonbónama a jinejma dobrůtkama, kterej mi zbyl po Velikonocích, jak jsme se dohodly na Čarodějnicích. My to doma nejíme a jí se to bude hodit do školy jako motivace – dělá ve speciální škole a tak je fajn, když žáčci mají důvod se snažit víc, než obvykle. 

Vyběhla jsem z branky, prohodily jsme pár slov a já si řekla, že bychom mohli jít kousek s ní. Že vezmu Taliprtku, aby se mohli s Maxmiliánem, jak mu říkám, poseznamovat a poprocházet. Rumouška jsem do trojky brát nechtěla, to by nemuselo dělat dobrotu. Tali za plotem, nevím proč,  vyváděla jak prokopnutá, až jsem na ni musela houknout. I tak si stihla strčit evidentně dráp do pletiva na brance, páč kvíkla jak podsvinče. “Uklidni se, blbko!” houkla jsem znovu.

Bohužel to nebylo to jediný, co ve svým rozrušení stihla. Ledva jsem vstoupila do branky, že ji vezmu ven, letěla od plotu u silnice přes trávník k brance. Jak magor šílenej nějakej. Ovšem…….. v cestě jí stál přívěsný vozík s čerstvě posekanou trávou. Oj sice ležela skoro na  zemi, jenže to v jejím případku vůbec nic neznamená. Vůbec nic. I tak stihla nabourat. 🙁 .

Ozvala se rána a vzápětí šílenej, šílenej nářek. Letěla jsem k ní a koutkem oka zahlídla Vlaďku, jak vyděšeně mizí dole v úvoze. Tali ječela tak, že jsem se obávala tříštivý zlomeniny a něčeho příšernýho k tomu. Udělalo se mi ve vteřině neuvěřitelně špatně. Rumíček zmizel. Doběhla jsem k ní a snažila se zjistit rozsah škod. Tali se nedala moc uklidnit a ječela příšerně. Pak jsem se k ní přidala i já a ječela jsem na Brtnika, ať okamžitě letí sem, že má Tali něco s nohou, minimálně zlomenou, nebo tak něco či ještě něco horšího…………. No ulice měla natuty o zábavu postaráno. Brtnik zrovna v domě lepil Ipu lepenku plamenometem 😀 a tak mě přes ten bordel, co oheň vydává, nemohl slyšet. Přidala jsem na decibelech a Tali taky. Vyloženě cirkus.

Snažila jsem se s ní nějak domluvit a zároveň ji trochu ukonejšit. Bylo to šílený. I proto, že ona je jinak tvrďák schopnej nabourat hlavou do stromu, nevšimnout si toho a běžet dál. Tohle nemohlo věštit tedy nic dobrýho, když tak vyvádí. Noha ji bimbala dolů, jak totálně mrtvá. A vypadalo to, že mrtvá budu brzo i já, neumím zpracovávat, když se zvířeti něco stane. Nebo obecně, když se někomu něco stane.  Velmi nepraktický, já vím.

Pak konečně došel Brtnik. Já mohla Tali dál konejšit /ne, ne žádný přehnaný litování, to ne, všeho s mírou, aby se to nehoršilo,  ale prostě být jí oporou, klidnit ji/ Přestala tak vyvádět a Brtnik mohl zkoumat. Vyzkoumal, že tříštivá zlomenina to néni. Vyzkoumal, že zlomenina to néni. Vyzkoumal, že vymknutina to taky néni. Že noha se jeví být v pořádku. Došlo tedy “jen” k šílenýmu nárazu, pravděpodobně v nějakým úplně hodně blbým a velmi bolestivým místě. Páč bolest jí opravdu hodně zasáhla a pak i paralyzovala. Byla schopná jen hrozně ječet. 

Odlehlo mi, že to není nic katastrofickýho a dostavil se pocit na zvracení. Zapudila jsem ho a šla odvést zraněnou na pelíšek. Byla bolestí fakt docela mimo, tak jsem jí nařídila, že si má lehnout a nehýbat se. A dodala jsem, že já jdu osobně někam do rohu zhebnout, protože to vypadá, že to se mnou švihne. Že z ní tentokrát asi ten žinfárkt fakt dostanu. 

Musela jsem chodit sem a tam, abych to v tichosti vychodila, musela jsem se dostavit na WC, musela jsem si dát panáka……..musela jsem něco dělat, klepaly se mi ruce, tak to moc nešlo teda.

Hlavní ale bylo, že fakt není polámaná, protože už jsem viděla, jak mastíme na veterinu, čeká nás dlaha, nebo třeba hůř operace………… no ty vado, to bylo.

Že jsem byla vyděšená oprávněně o tom svědčí i to, že když jsem pak Vlaďku viděla, tak její první byla otázka :”Proboha, jak to dopadlo?? Já musela utéct, ta rána byla šílená a ten nářek pak, já šla radši do zahrady zadním vchodem, to se nedalo. ” Když jsem jí to převyprávěla, tak bylo vidět, že se jí tomu ani asi nechce možná věřit 😀 . 

Jojoo, Tali je fakt neuvěřitelná. Pako, neuvěritelný pako. 😀 Druhý den ještě trošku kulhala a pak už zas lítala jako šůs. Pako, neuvěřitelný pako.