Byla stejně nabitá, jako ta sobota.

Hlavně na to, co fšécko jsme stihli. A to já vám zapomněla ešče v tu sobotu říct, že jsme ešče stihli ……………..NAŠI PRVNÍ KOUPAČKU V NOVÝ KÓPELCE. Lidijové zlatí, to vám byl ale takovej velkej lábuš!!! Už byl zapojenej pěkně topnej žebříček, takže topil vo sto šest, fšade svíčky, láhev prosecca a plná vana horký vody! Víte co to je?? To je zkrátka něco neuvěřitelnýho 😀 😀 😀 . Ponořit se po krk do horký vody. Vana která se nám po zakoupení zdála, že bude pro společný koupání asi nedostatečná, klame tělem a oba se tam v pohodě vejdeme. Byl to naprosto buržoazní závěr tý vynikající soboty. Tak buržoazní, že jsem z toho následně v posteli totálně odpadla a………… přišla o téměř celý finále Stárdenca!! Chápete to??? No já ne, teda. 

Nicméně nebyla jsem v tom sama, Brtnik dopadl obdobně, jen o chvíli později a tak jsem striktně a nekompromisně nařídila, že nikam ráno se psima ven nejde. Že je vypustí prostě na zahradu, aby se ovenčili a budeme snídat v posteli u Stárdenca.  A byla jsem za krutopřísnou natolik, že se mi neodvážil oponovat a poslechl jako ten Rumíček 😀 . Takže bez odmlouvání 😀 . 

Vyrobila jsem rychlostí blesku krásnou snídani, nandala ji na dřevěný tácy a odnesla do postele. Poprvé!!! Poprvé od té doby, co máme Domeček jsme si takhle užívali klidný ráno se snídaní v posteli. A musím říct, že jsme dobře uďáli, že jsme si to finále nenechali ujít. Bylo to moc hezký a já jsem moc ráda, že tenhle pořad je. A souhlasím s Markem Ebenem, že jsem ráda, že je právě v době předvánoční, kdy do ní vnáší právě tu pohodu a noblesu. Ano, ty šortky mi k tomu taky nepasujou 😀 . 

Po snídani následovala kávička a než jsem ji uvařila, vyběhnul Brtnik s ohaříkama na chvíli ven. A já jim nachystala opožděný snídání. A pak se čas jakoby natáhl, protože jsem následně stihla neskutečně moc věcí, od uvaření jídla, po práci na stavbě, kdy mi bylo svěřeno penetrování cihel a jiný drobnosti, až po pozdně odpolední moc hezký venčení, kdy jsme s ohaříkama zase došli se zásobama do krmelce a do krmítek. Miluju ty dny, kdy se prostě podaří do nich nacpat tolik činnosti, že to snad ani není možný. A přitom vše klouže hladce, jede to na pohodu, člověk není uštvanej, ale spokojenej, kolik toho stihnul. 

A to tak, že nám pak zbyl ještě volný podvečer, kdy se člověk mohl v poklidu tak nějak smířit s tím, že jde druhý den do práce. Ale……….to už jsem věděla, že jdu jen na tři dny a pak…….. Vánočky!! Krásnej byl ten víkend celej.