Už a konečně. Přišel ten slavný okamžik.
Zatím teda ne Štědrej den, ale v podstatě jako by byl. Skončilo třínedělní – nebo čtyř? už ani nevím – období, kdy jsme byli bez kópelky a tím pádem bez vany.
Hygienu jsme tedy museli zajistit jinde a jinak. Kde, to bylo nasnadě – v kůchni. A jak, to se muselo vymyslet. Úplně na začátku jsme se myli hadicí se zahradní sprchou připojenou na umyvadlo – v mým koši na prádlo. Ten pak obsadil ten malej pernatej zachráněnec a do rána to stačil tak znečistit, že koš byl vyřazen ze hry. Nastoupil provizorně rendlík, neboli vysokej lavór takovej. Prostorově téměř nedostačující, ale dalo se. Musím teda ovšem říct zcela popravdě, že mýt se připaženýma rukama (jinak voda lítala fšade) , je krapítek prekérka 😀 😀 . Ale pořád lepší než nic, že jo.
Při nákupu různých stavebnin bylo posléze přikoupeno zednický vjédro – což je takovej velikej a vysokej lavór. Tam už bylo trošku jinčí pohodlíčko, ale pořád jste se myli v podstatě v pozoru s těma připaženejma rukama 😀 😀 . Ovšem!!!! Jsem začasto žena improvizací, o čemž jsem se přesvědčila již v dávném mládí, kdy se nám podařilo těsně před Štědrým dnem zjistit, že nemůžeme najít stojánek na stromek. A to ani, když jsme obrátily s mámou sklep vzhůru nohama. Znamenalo to, že Štědrej den jako nebude?? To jsem rozhodně nehodlala dopustit a tak zatímco matka propadla trudomyslnosti, tak mě osvítila myšlenka. Měli jsme doma takový malý štokrdlátko. V podstatě dojačku, která má – kdo neví – v tom místě, kde se sedí takový otvor, aby se to dalo chytit pohodlně rukou. A ten jsem já vypižlala svou přítelkyní pilkou na železo, kterou jsem měla vždy v pohotovosti. To proto, že mě několikrát zachránila v situaci, kdy jsem někde ztratila či zapomněla klíče od bytu. Naučila jsem se totiž takovej fígl, kdy právě potřebujete – jako starej bytovej zloděj 😀 – tu pilku na železo, resp. tedy jen ten plát, který vsunete pod povolenej štít zámku /k tomu mi dopomáhal šroubovák, vždy spolu s plátkem pilky na železo ukrytý v el. hodinách 😀 / , zasunete na to správný místo a cuknete…. a rukcuk jste doma 😀 . No takže jsem popadla tento můj oblíbený plátek, vypižlala ten otvor do štokrdlete větší a navlíkla milou dojačku na kmen ležícího stromku až po trnož. A přes tu trnož jsem milej stolek k dojačce přimlátila krovákem 😀 . Jako stojánek dokonalý. Když se to přikrylo vhodným kusem saténovýho zelenýho hadru, byl to přímo lůkcus 😀 .
Takže se není co divit, že mě i v této životní tísni, kdy jsem se myla v podstatě ve lžíci vody, napadlo další z mých improvizovaných řešení. PSÍ BAZÉNEK! Dotáhla jsem ho z garage a to byl teprvá lůkcus. Ovšem jen do momentu, kdy jsme zjistili, že bazének je prasklej 😀 😀 😀 . Nicméně myšlenka už tu byla. Objednali jsme tedy bazének novej (aspoň bude mít Rumíček kde příští léto řádit) a než byl doručen, prokombinovali jsme to. Složení psí bazének, vyložený fólii, aby to neteklo a uvnitř zednický vjédro na tu dobu posloužilo taky dobře.
Nu a pak už to byla brnkačka, myli jsme se jako velcí páni a paní 😀 v novým bazénku . Nebylo si na co stěžovat. Jediný, co bylo otravující byly přípravy a hlavně následný úklid po očistě. Kdy bylo nutno vodu z bazénku vylít, odnést ven, vypustit hadici, a celý to po sobě uklidit. Jinak vlastně rozdíl ve sprchování v kópelce ani nebyl 😀 . Ovšem těšili jsme se na to moc a moc a mooooooooooooc.
A tak to pondělí, kdy k tomu došlo, byl vlastně takovej malej svátek 😀 . První se šel sprchovat Brtnik, protože já jakožto správná hospodyňka ešče šukala po světničce. Vrátil se celej zářící, jakej je to lábuš mít zase vanu a sprchu. Následovala jsem ho.
V kópelce běžel olejovej radiátůrek, kterej ešče suploval nezapojenej topivej žebřík, takže tam bylo hezky teplo. Za igelitovým závěsem zatím. Páč je nutno udělat ještě pár úkonů, než se nainstalujou futra a dveře. Nicméně ten krásnej okamžik byl tady!!!
Hupla jsem nadšeně do vany a s láskou otočila posvátně kohoutkem naší nový porculánový batérie. Starodávný. Bílý, se starou mosazí, aby to ladilo s duchem Domečku. A užila si ten slavnostní moment, kdy na mě VE VANĚ! tekla VODA ZE SPRCHY!! Myla jsem se jako normální člověk ve vaně, ne v psím bazénku. Pak mi ale přišla na mysl myšlenka, že vlastně to ale fakt až tak velkej rozdíl zase nejni. Protože bazének disponuje poměrně velkým prostorem a tak se vlastně můžete mýt stejně pohodlně jako v tý vaně. Takže………….”Kde je vlastně rozdíl?”, napadla mě kacířská myšlenka. Dyk to tak hrozný nebylo, tak proč tetkonc tak slastně vrnim?
Kde?? No kde asi, ty blbko. Zazněla odpověď vzápětí. Rozdíl je v tom, že teď, když jsi takhle pěkně umytá, tak se prostě utřeš a………… z tý koupelny odejdeš, jak ses na to těšila. Bez toho, abys musela vylívat vodu z bazénku, vytírat po sobě, vypouštět hadici, odnášet to do kšá…….nic z toho nemusíš, jen si jako velká pani v medvídkovým pyžamku odejdeš bez jakýchkoliv komplikací udělat hají do peří. Ach!
BOŽE TO BYLA TAKOVÁ KRÁSA!! S dojetím budu dlouho vzpomínat na tohle první sprchování. A co teprvá, až dojde na koupačku! Možná jsem ty bedny prosecca měla vzít radši dvě 😀 😀
Naše silně rozpracovaná kópelka a její vymoženosti jako je batérie porculánová a porculánový vypínače:
My jako pořád vanový, si to neumíme představit se takhle koupat 🙂
Sluší to koupelničce, pěkně jste to vymyslili…
A kde máme fotografiji v medvídkovým pyžámkovi ?
Výborná zkušenost koupací tohlento období 🙂 . A umožní to člověku si uvědomit, jaký to výdobytky to máme a bereme je jako samozřejmost.
Koupelnička je zatím takový koupelnový batole, co nemá ani futra a dveře, zrcadla a světla, není dozařízená, vana není obložená tím dřevem atd. atd. A bude to jeeště dlouho trvat, než z toho batolete vyroste s Miss World. A že to teda Misska bude!
Medvídkový pyžamo už je v takovým seniorským stavu, že v momentě, kdy se bude bydlet normálně už půjde do důchodu, to se fotit fakt nedá. Navíc s tím obsahem…….. 😀
To je teda velká pravda – žijeme si v blahobytu a vůbec si toho nevážíme – že nám teče voda z kohoutku a ještě k tomu teplá, že nemusíme řešit topení v kamnech a tak… Až když to člověk chvilku nemá, tak mu to většinou docvakne, jak se vlastně máme dobře…
Krása, krása, kráááása – moc hezky jste to udělali. Ta barva oken a vypínačů je moje mooc oblíbená…
Je super, že už nemusíte plýtvat drahocenný čas na přípravu a úklid po koupání…a můžete si naplno užít, co jste vybudovali….
Mně třebas topení v kamnech nevadí, ba naopak, baví mě. Ale je pravda, že v zimě je to nedostatečný trošek a taky, když je člověk nemocný, nemohoucí….. tak to taková sranda zase není. Moc jsem nám držela palce, aby nám do instalace topení a čerpadla nehodil vidle nějakým způsobem koronáč. Nejhořší varianta byla, že bychom odpadli my – nejlépe oba a nebylo by možný to pro karanténu dodělat a v tom stavu by člověk musel do uhelny, nandat uhlí, odtáhnout domů, přiložit a tohle celý několikrát za den. Fakt jsem se moc bála, aby tahle situace nenastala a bez nadsázky a nějakýho velkohubectví, jsem neskutečně vděčná, že se to nestalo. Podobně jsem se bála i u tý koupelny, ale tam už to nebylo tolik, to by se obejít dalo. Ale klaplo obojí. Jsem moc ráda. Koupelna se mi moc líbí už teď, když je ještě v těch nedbalkách, a až bude – za těch sto let, protože dodělávky jsou nejhorší -vyšperkovaná, sednu si tam na tu plánovanou lavičku a budu se kochat.
Barva oken a vypínačů je dokonale stejnej odstín, to mě vůbec nenapadlo, že se podaří.
Mně topení v kamnech taky baví, ale tak my to máme jenom na chatě, to je trošku něco jinýho… S těmi obavami z případné karantény a nemoci to úplně chápu – já takhle každé ráno děkuju kamsi do vesmíru, že jsme zdraví, protože kdyby nás to zkosilo oba najednou a nějak blbě, nevím, kdo by se o dráteničku flekatou postaral teda… radši na to nemyslím..a raduju se, že jsme v pohodě… Je moc fajn, že se Vám to všechno podařilo zprovoznit s těmi dílčími problémy a už to máte hotové…
Teď koukám co jsem napsala 🙁 – samozřejmě MĚ baví…
Oko to sebralo z toho mýho příspěvku a okopírovalo to.
EvaC
jo, toho jsem se taky hrozně bála v paneláku, co by se stalo, kdyby nás to sebralo oba. Bojím se tedy toho do teď, ale trochu mi pomáhá to vědomí zahrady. Zažili jsme to oba,jak jsem psala už několikrát, že jsme s opravdovou křípkou padli oba naráz a s horečkama přes čtyřicet losovali, kdo má o půl stupně míň a půjde s ohařema ven. Teď už člověk aspoň ví, že toho psa vyvenčít smí, i když mu nebude dobře, ale před tím to vypadalo, že by museli na plínu.
moc si to uzivej tu krasnou koupelnu a hlavne VANU 🙂
Krásný to máte! A ten úúúžasnej vypínač!
Vypínače a všechny zásuvky jsou naprosto, naprosto ňuňu – jsem z nich úplně vytetelená. Je to opravdu profi udělaný a jsem ráda, že jsme narazili na českou firmu, stejně jako u těch baterií.
Petro, teprve teď jsem si přečetla článek a pokochala se fotkama. Krása nesmírná 🙂
A z detailů se mi nejvíc líbí ta baterie a vypínač.
Baterie jsou taky úžasný, a jak jsem psala Zaně, jsem moc ráda, že obojí je dílo českých rukou, poctivý a profi udělaný a člověk tak může bejt hrdobec, že umíme.