A já jsem zapomněla tentokrát popřát všem hezkou druhou adventní neděli.

Ale doufám, že se na mě nikdo nebude zlobit, páč prostě čas mizí někde v propadlišti dějin. Nebo co. A já jsem ráda, že jsem stihla aspoň tak trošku vyšňořit Domeček na vánočního hávu a na etapy – resp. na asi 350 etap udělat vánoční věnce.

Tohle jsou ty první dva. Na stůl a na branku. Na branku jsem si pověsila ten s keramickýma ozdůbkama. Mohla jsem se takhle vyřádit díky Romče. Romča je kámoška Dennyky, byla s nimi v létě u nás na chalupě na dovče a já od ní pak dostala ten keramický květináč plný těchhle krásným keramických dekorací. A zásoby mám na léééta!  Takže Dennyky, ešivá to budeš číst, moc Romče ještě jednou poděkuj a že se může podívat, jak její dílo slouží.

A až teď o druhé adventní neděli jsem dodělávala další. Pro Peťu AP, pro Sokola, sobě do práce a taky pro paní sousedku. Byla jsem zvyklá dělávat takhle pro Danušku a tam mám letos smůlu, nemáme šanci se protnout. Když my jedeme z práce, ona je ještě v práci. A my už se logicky do domu nedostaneme, abych jí to nechala třebas na klice od dveří 🙁 . Ale…i kdybych se tam dostala, tak kdyby jí to někdo sebral, byla bych naštvaná.  A o víkendu my málokdy do Prahé zavítáme. Tak jsem to letos pojala tak, že abych dodržela tradici, vyrobím prostě věnec pro jinou sousedku, taky hodnou osobu. 

Jsem moc ráda, že máme tu předělanou kůchňu a i když to pro mě v ten danej moment bylo moc, stálo to za to. Máme teď místečko hezký, vyloženě útulný, kde se dobře sedí, pije svářo a taky vařííí. Jak já si v pátek zavařila!! 🙂 . Uďála jsem květákovou polítfku, květák po římsku a obří litinovej hrnec plnej skvělýho hovězího gulášku. A protože květákovou políftku jsme sežrali velmi záhy, vyrobila jsem hnedle další zeleninovohoubovou zimní políftku, aby bylo čím nakrmit mého nebohého muže, jenž maká jako šroubeček. A děsně jsem si to vaření užila. V pohodlí, na normálním sporáku, který už mám a tak se můžu kuchařsky rozběhnout. A třeba stihnu i upéct nějaký to cukroví? Zatím mám jen vyloupaný mandle, tak kdo ví?? No a kdyby se to nestihlo, tak holt vyloupaný mandle sníme míst toho cukroví, že jo. 

P.S. Volala mi Olinka – vnučka paní sousedky. A prý jsem babičce udělala moc velkou radost. Nestihla jsem předat věnec osobně a tak jsem ho v pindělí ráno v tichosti pověsila na kliku od branky. Aaaaa radost prý byla veliká. Což mě potěšilo. Paní sousedka prý chtěla, aby ho Olinka dala na branku, abych jako viděla, že má radost 🙂 . Enemže, co by tam z něj měla, že jo? Tak jsem vzkázala, že víc mě potěší, když ho bude mít na stole. Protože – co má starý člověk, který je převážně doma, za nějaký zážitky, že jo. Tak aspoň takhle, překvápkem v podobě věnce,  ten den oživit, ne?