Vypadá to, že z Domečku se stala tak trošku noclehárna. V některých případech se jedná o nocležníky vítaný, jako tudle ten malej ptačí dorostenec a v některých…. jak praví nadpis, jde o ty druhý.

A tím, jak odhadnou mnozí majitelé domů a domků, byla myša. V sobotu uprostřed přestavby kůchně jsme seděli ve vedlejší místnosti a řešili s Brtnikem důležitý záležitosti a já během toho hovoru zaregistrovala jakýsi pohyb u futra dveří vedoucích k nám. Zvedla jsem se, protože mi to přišlo divný. Ohařiska byli na křeslech u nás a Mouses venku. Svým pohybem jsem naštěstí způsobila to, že to, co se pohybovalo – to jsem ještě nevědíla, co to je, se dalo na ústup a vrátilo se to do zcela prázdný kůchně, která se právě krapítek předělává . 

Odskočím, jak je mým zvykem, ale musím se politovat. Protože tento vpravdě zcela záslužný čin, kterej si Brtnik naplánoval, aby mě potěšil,  se jaksi stal tím posledním, co jsem mohla tak nějak vydržet 😀 .  V přístavbě práce pokračují, což značí i to, že jsme na nějakou dobu už i bez provizorní vany. Takže hygiena probíhá v zednickým vjédru. Což by jako nevadilo. Protože prostě vydržet se to musí. Ale. Když se do toho přidá i to, že se totálně zruší kůchňa, všechno se vystěhuje – i když už v podstatně není kam 😀 a vy už nemáte ani ten nejmenší záchytnej bod a všechno padá, jak je to na hromadě, a o všechno zakopáváte a nic nemůžete najít a do toho hárající Tali, která se navíc už zase chová ………jako Tali a nervozita na všech frontách houstne……… tak to se prostě NEDÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! Nebo takhle dá, ale stojí to značný ztráty. A já se navíc tak těšila na to, že si o víkendu vyčlením chvíli na motání a výrobu adventních vjéncůch. A navíc jsem zjistila, že ani nemůžu najít krabici se zdobením – když už jsem to všechno přestála a řekla si, že se nezblázním a že ty vjénce si prostě vyrobím………. Děs. No takže pohádka, vyloženě, abych to tak popsala. 

A tetkon zpátky do tý prázdný kůchně. Kde stojej jenom kamna a jedna opuštěná skříňka z nově se přesouvající linky, kterou jsme měli v Prahé a která má nahradit to šécko stávající, co doposud tady v kůchni bylo. (Kredenc jsem ovšem nedala, ta zůstává!!) A krom těchhle dvou věcí i ta myš sprintující prostorem. Podařilo se mi ji vytlačit vítězoslavně do předsíně, kde jsem – než se zorientovala – stihla pozavírat dveře do skládku (tam kdyby se dostala, máme velkoproblém) i do další  místnosti.  Bylo jasný, že tady se bude lovit dobře. A třeba se podaří ji ulovit tak, aby se jí nic nestalo. Bohužel, jak je u Tali běžný, hodila mi do toho vidle (hází teď vidle do úplně všeho ) a otevřela zpátky myši dveře do kůchně. Ta tam vjela a zmizla za kamna.

Hulákala jsem pokyny Domečkem. Opět, jako v případě toho nebohýho ptáčete, který dotáhnul Mouses alias Hitler. Odvelela jsem ohaře do ložnice a podařilo se ji zavřít dřív, než se tam za nima vrhla i myš. Osaměli jsme tam s ní s Brtnkem a snažili se ji vyšťourat zpoza kamen tak, aby vběhla znovu do tý předsíně. Bohužel, bohužel se to nepodařilo a myš zajela pod podlahu, pod kterou vede kanálek ukrývající potrubí. Rychle jsme odklopili prkna, který kanálek ukrývají, abychom zjistili, jak na tom jsme. Zdálo se mi, že jsem zahlédla pohyb u zdi, kudy potrubí přechází do chodbičky a pak přes WC dál do sklepa. Nastala velkoakce, kdy jsme odkrývali, co šlo, ale myšu jsme nenašli. Byl povolán Mouses.

Důležitě nakráčel do arény a se zájmem si to tam prohlížel, co jako blbneme. Pak mu přišlo jako výborná zábava prolejzat tím kanálem z kůchně do předsíně, na záchod, přesunul se tudyma i do sklepa, kterej taky důležitě zkoumal. Vyzkoumal tak leda prdlajs. Byli jsme v loji. I když….. jak jsem ho pak pozorovala, když se vrátil do kůchně zpátky, pojala jsem podezření, že myšu identifikoval v prostoru pod napojením  pro vodovodní baterii. Enemže Brtnik mi nevěřil, že tam by mohla být. Nemá prej kde. Hahááá. Leč nehádala jsem se, nemá to cenu.

Brtnik vypěnil prostory vedoucí v kanálku  mezi místnostma, aby jimi nebylo možno procházet. A doufali jsme, že myša skončila skutečně někde ve sklepě, kudy to pak vzala někde ven, když jsme ji tam nenašli. Tedy já furt měla ve hře ten prostor pod tou baterií. I proto jsem, než jsme šli spát, lákala Mousese, jenž už tou dobou zase bivakoval venku,  k tomu, aby se z budky polystyrénový (kterou k mojí radosti letos konečně vzal na milost- až moc teda zase, radši jsem, když spí vevnitř) přesunul laskavě zpátky do kůchně. Zívnul na mě a prej ho mám nechat bejt. Já to říkala, že si tu rvačku o ptáče , ještě pěkně vyžeru a bude mi to mít za zlý. Naštěstí od Brtnika si nechal říct a nakráčel zpátky do kůchně, jak do tý arény. Dali jsme mu tam pelíšek a rozsvítili malinkou lampičku – světlušku, aby na případný lov lépe viděl. Jasně, je to kočka, ale proč to neulehčit.

Uprostřed noci nás vzbudil slušnej bugr, kdy v současnosti lehce obtloustlý hromadný vrah Dolfi dusal a lítal prostorem, ne jak stádo hrochů, ale tak přibližně fšicí hroši , co jsou v Africe k dispozici a dost možná i pár jedinců ze Zoo po celým světě.  Ráno jsme pak našli v kůchni tak trošku jatka. Kdy krev byla i na stěně, něco málo na podlaze a na pelíšku. Co tam s ní dělal, s tou nebohou  myšou, radši ani nepřemýšlím, stačilo mi to tuhle. Jak se ovšem ukázalo, nebyla tam myša jedna, ale dvě. O tu druhou se pak, ke své velké nelibosti, postaral Brtnik. 

Tak doufejme, že jsme v současnosti myšuprostý, protože to by v týhle situaci bylo dost strašlivý. Pro všechny případy je pochopitelně nainstalovaná pastička, zatím zeje prázdnotou. A stopy po myším úřadování zatím nenacházíme.