Sice jen tak zlehýnka, ale mohla jsem se vrátit k zedničině.

A nemít tak úplně blbej pocit, že Brtnik dře jak kůň a já se flákám v hlíně 😀 .  Dovolená jasně patřila totiž zase do kategorie pracovní. I když – jsme se taky flákli, ne že ne. Ať už při nákupu květeny a nebo stavebního matryjálu. Páč pro ten se jelo do nejbližších stavebnin a ty se nachází v městečku New Bubu. Petrs01 evidentně zná, další se asi doftípí, že jo? 

No a v New Bubu nejsou enem stavebniny ale……… je tam taky spousta jinejch věcí, jako třebaááááás skvělá kafárna Kaffka. Hele boží místo. A boží obsluha. Holka jako řemen, sympatická, vzhledná, veselá …. prostě boží. Šli jsme si dát kávičku a vlezli dovnitř – do malýho útulnýho prostoru – akurát v době končící obědový pauzy. Takže se zdálo, že je prostor ucpán. Řekli jsme jen: Aha, tak to jindy!” , otočili se na podpatku  a chtěli vypadnout. Enemže se ozvalo rázný “Jak jindy? Kam dete jako?” Tónem takovým, že si nedovolíte už ani mrknout! 😀 Snědá holčina nás měla v merku 😀 a pravila, že tady se vodcházet nebude, když jako chvíli počkáme, tak tadyklenc v rohu…. a už metala stůl a štelovala nás tam 😀 .

A rozjela se tak vtipná přestřelka mezi náma, páč ani já ani Brtnik nedáme nic nikomu zadarmo a nakonec jsme se tam tlemili fšicí hromadně. Bylo vidět, že štamgasti ji znají a vědí, dobře vědí 😀 . Netrvalo to dlouho a obědvající vypadli zpátky do kanceláří a za prací a my tam s mladou paní osaměli. A pustili se do řeči. Do zajímavý řeči, protože tahle osoba byla velmi zajímavá a pracovala na velmi zajímavých místech. Od práce pro nadaci Člověk v tísni, kde pracovala s romskýma rodinama, přes práci na LDN, kde nemocným při přebalování a převlíkání zpívala……… Hele to nevěříte, že takový lidi, kterým na druhých takhle záleží a váží si jich,  existujou ještě. Vypili jsme u toho ještě i druhý kafe a těšíme se, až se tam zase vydáme.

Mimochodem – kdo byste se vyskytoval v New Bubu – zajděte tam, jídla mají zajímavě zdravý, asi i vegetariánsko-bezlepkový. A … narváno. Svoje si tam najde i nevegetarián. To je evidentní. 

No  a pak jsme ještě museli do zahradnictví vedle, kde jsem objevila spoustu věcí, který si budu postupně kupovat na dekorace a tak. A pak už se teda jelo pro ten címent. Aby se mohnul dělat ten betón. Páč práce ve sklepě sice neuteče, ale taky je záhodno s ní pohnout. Neb nám přivezou to tepelný čerpadlo, který tam musíme ubytovat a v září ho přijdou smotnovat a instalovat. A tak Brtnik vystavěl zase rampičku takovou a pro tentokrát si ten betón míchal sám v míchačce, protože naznal, že to je v tomhle případku lepší, protože se to nemusí najednou, jako v tý první vrstvě, ale může se to dělat v pruzích. Což znamená, že se nemusí strhnout, ale může si to rozložit. Hurá. A! Já mu při tom taky můžu pomáhat.

Vymysleli jsme bezva systém. On umíchal míchačku betonu, v kolečku dovezl ke sklepnímu vokýnku a po rampičce mi to poslal dolů. Já tam svou oblíbenou lopatkou plechovou seškrabala z rampičky – až do výšky kam jsem dosáhla – beton do přistavenýho druhýho kolečka. Pak vyběhla po schodech a sestrkala zbytek betonu hráběma pěkně po rampičce dolů, seběhla zpátky do sklepa a lopatkou seškrabala ten zbytek do kolečka. To Brtnik už přivezl další várku, vyklopil ji na rampičku…… A než já to celý zprocesovala a naplnila tak to kolečko až po okraj, stihnul on umíchat další míchačku betonu. Já vyběhla nahoru, přenechala mu tam místo ve sklepě a šla kutit něco s ohaříkama. A nebo… vyrábět nějakou dobrotu – jako třeba tudlenc papriky plněný zelím a naložený za studena. Už jsem je dlouho nedělala, tak doufám, že se povedou a nezkazí se to:

On vykydal kolečko, uhladil beton po zemi a já mohla sjet do sklepa a čekat na svou další dávku betonu 😀 .  Bavilo mě to, měla jsem pocit, že jsem potřebná, což jsem, pravda, podle slov Brtnika i byla. 

A takhle jsme pěkně pracovali po většinu dovolený. Neb musíte mít i technologický přestávky a tak jako podobně. Taky tam proběhlo nějaký asfaltování a to vám musim říct, že to byl smrad, až to nadzdvihávalo střechu Domečku. Taky se tam za námi zastavil pan architekt, který za nás bude bojovat se Stavebním úřadem, abychom měli Domeček k obrazu svému. Taky tam byl pan vodovodář, aby se mohla udělat přípojka na veřejný vodovod. Páč sice studnu máme, ale nikdá člověk už dneska neví, že jo. A co hlavně, taky tam byl v půlce dovolený pan zedník. Podívat se, co bychom chtěli my, co by uměl on a kolik by za to tak chtěl. A v neděli na úplným konci dovolený nám poslal svůj cenovej návrh a vypadá to, že jsme se dohodli. Nastoupit bude moct tedy až od prvního listospádu, ale smlouva zní tak, že do 10. prosince by měl tu požadovanou práci stihnout. A to by znamenalo, že bychom třebas mohli už na Vánočky spát v nový ložnici. Ale to se uvidí, znáte to. Držte palce, aby to byl pak tak poctivej, jak se jeví a taky šikovnej. Ponivadž……… znáte to. Ale pokud jo, budu Blažena, protože se Brtnik nebude muset dřít sám. A ještě mám jedno želízko v ohýnku. Příští týden bych se měla dozvědět, jestli se mi podařilo sehnat jednoho pána na výpomoc. Je vyzkoušenej a prý šikovnej. Tak teď ještě aby chtěl u nás pracovat a dohodli jsme se.

Nu takže dovča to byla nesmírně plodná, když se to tak vezme. A nebojte – došlo i na ohaří blbinky, ty mám pro vás schovaný na jindy 🙂 .  Jo a na konec trochu obrázkový dokumentace a protože už si nepamatuju co jsem z toho sklepa v kterým článku vokazovala nebo ne, tak to sem nasázím celý, aspoň to budete mít pokupě. Takže sklepní práce: