No jo no, asi nějaký průtočný období, nebo co 😀

Jsem si, po tý sobotní zkušenosti, vzala na nedělní výlet úplně jiný boty. Doma totiž impregnace nebyla a tak jsem tamty nemohla zajistit proti vodě. Tyhle mě ještě nikdy nevyšlouchly………. inu znáte to, že všechno je jednou poprvý.

Teda… v tomdle případku vlatně…. tohle bylo podruhý spíš. Podruhý ve dvou dnech. Půlden v mokrejch botách. Bezva léčebná metoda. Nicméně jak ta sobota, tak neděle za to stály, bych řekla.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Začátek nebyl úplně hladký. Právě proto, že povrch cesty naopak pod vrstvou rozhňahňaný sněhový břečky hladký byl 😀 😀 . A pěkně kopeček dolů lesem, že jo…. Takže pro začátek jsme si dali několik odpíchnutých “ridžbeků” 😀 a trojitýho salchova (radši bych si bejvala dala třeba trojitýho sachrova-dorta, páč to by nebylo tak náročný pro pohybovej aparát, kterej už takhle byl z předchozího dne, pohybem ve sněhový břečce značně uondán) . Ale cajk, dolů jsme se dostali fšicí s plným počtem nezlomených okončetin. A protože Taliprtka byla ten den dobře naladěna, tak i v plném počtu. Jen plíce si trochu musely zaposilovat. Nevěděla jsem , kam má Brtník namířeno a zjistila to, až když jsme za koňskou ohradou zatočili doleva. Aaa to už jsem měla v botéčkách opět dostatek vodičky. Ale co už, přece nám nebudu kazit výlet, čvachtala jsem si vesele dál.

A výlet nám kupodivu nekazila ani flekatá, která hezky reagovala a neměla tendence se výrazně vzdalovat. A pokud ano….

• 

• 

• 

• 

• 

.. nebyl pak problém ji přivolat zpátky. S velkou ochotou. Což bylo velmi velmi příjemné a dalo člověku zapomenout na to, že mu vlastně teče do bot. Zvlášť, když bylo možno jí i balonek do chroští házet a nechávat ji, aby ho tam hledala a přinášela a jiný podobný drobnůstky. Včetně toho, že několikrát sama od sebe přišla. Což je pro mě osobně u ní vrchol vyvedenýho dne 😀 😀 . Byla prostě ten den skoro výborná.

• 

• 

Skoro, to skoro se vztahuje k úplně poslednímu úseku trasy, kdy už jsme se zase kopečkem vraceli zpátky do výchozího místa u hospůdky a…….. je to tam pro ni nějaký zakletý. Zas další místo, kde jde ovladatelnost do mínusových hodnot.

Nicméně jinak pohodička, včetně trochy toho cvičení společný chůze a tak jako podobně. I jsme si v určitých úsecích lajsli ji nechat běžet, pod dohledem statných ošetřovatelů 😀 , podél cesty kousíček “v lese”. Věc s Rumíčkem naprosto běžná,

• 

• 

• 

• 

• 

• 

s ní občas velmi těžko proveditelná. Nicméně pro ohaře je to takový trochu jiný, než si běžet čistě jen po cestě. Jen teda musí být ta ovladatelnost. A když ten den je, jsem ráda, že jí to můžeme aspoň trošku dopřát. Jenom musí dodržovat určitý pravidla. Když došlo i tady párkrát na situaci, že sama přiběhla, tála jsem jak taveňák v mikrovlnce. I na zavodněnost končetin jsem pozapomněla 😀 .

Na koho jsem ovšem nepozapomněla ani já, ani páníček, byl pochopitelně Rumíček. Ať už se jednalo o zábavu balonkovou:

• 

• 

• 

• 

• 

• 

A nebo o zábavu bezbalonkovou:

• 

• 

• 

• 

• 

A s páníčkem si střihli nějakou tu sněhovou bitvu taky 😀

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Bylo to fajn. Až teda na ten úplnej závěr, kdy by ve svý podstatě až tak o moc nešlo, ale………. důslednost musí být. Takže to si to dost rozlila. Na druhou stranu pak už nebylo zapotřebí vodítko i když jsme se pohybovali ulicema mezi domky. Páč se za mnou provinile táhla jak smrad a nedovolila si žádnou bejkárnu.

Tudíž jsem je pak i oba mohla cvaknout na jedno vodítko (Nový! Úplně nový! Po sto letech máme nový vodítko, protože to po Ešuskovi se podařilo Tali nejdřív částečně zničit a poté mně ztratit. Protože jak už nebylo díky ní úplně propínací, tak mi někde sklouzlo z těla a ani o tom nevím kde. Škoda, měla jsem ho ráda, bylo tak trochu památeční. Tak teď je památeční jen košík, ale i ten se jí podařilo načnout, takže je otázka času, kdy se odporoučí za obojkem a vodítkem. Podařilo se jí už zničit vlastně všechny moje věci s Ešusem spojený) . Nové vodítko je taktéž propínací, tak jak mám já ráda, takže má dvě karabiny a tím pádem na ně můžu cvaknout oba. A popilovati si tak ovladatelnost ve dvou. Mimochodem ještě dodám, že vodítko je reflexní, což je teda fajn, protože když ho má člověk přes sebe hozený, nebo vede psy tmou, je to prostě další upozornění.) No, takže jsme si napochodovali do hospůdky, usadili se a objednali si. Ohaříci byli tak trochu unavení 😀 a takhle odpadli :