Tenhle čtvtek byl……… no…………… nejdřív hodně dobrej, pak přišel víc než propadák a pak to Rumíček celý napravil.Měli jsme, jako každej čtvrtek teď, hned po práci vyrazit zpátky na chalupu. Jenže Brtník toho měl v práci tolik, že to nedávalo moc smysl. Takže jsme se dohodli, že halt zvostaneme v Prahé. Dorazila jsem z práce dom, hodila se do civilu, vzala odměňovací ledvinku a do tašky přes rameno vzala aportek (lehký podomácku vyrobený dummík z prastarý kožečinový čepice) a krabičky na hledání dobrůtek (kdy jedna je prázdná a druhá v sobě schovává odměnu- pesan musí určit , která je ta pravá). A doufala jsem, že se mi podaří Tali pracovně namotivovat.
Vzhledem k tomu, že nám po příchodu do polí před nosem vyletěl bažant, to byla dost šichta, ale lepší něco než nic. Horko těžko, ale dařilo se. Jak nošení dummíka, tak krabičkování. I přes tu vachrlatost a nevelkou soustředěnost mi to udělalo radost, člověk se spokojí s málem. Oba jsem je poctivě střídala, aby nepřišel ani jeden zkrátka a naopak měl i trochu volna.
Když jsme skončili, přesunuli jsme se volným krokem, kdy jsem musela furt a furt dokola Tali vést k tomu, že nebude pošahaně tahat tu sem, tu tam, jak měla zvěře plnou hlavu, o kousek dál na takovej zatravněnej plácek. Tam jsem ji přivázala ke stromu, ať si chodí jak chce, kam chce a hodlala se věnovat Rumíčkovi. To bohužel nešlo dlouho, protože Tali se na stopce opět začala chovat jako magor a bylo jí jedno, že si urve hlavu 🙁 . Vzhledem k tomu, že měla obojek, jsem to teda zatípla a vyrazili jsme dál. Magorský chování bohužel Talimůru neopustilo a skončilo tím, že se jak Houdini vyvlíkla z obojku a vzala kramle. Nepřivolatelně 🙁 . Tohle už je na mě vážně moc a končím. I když jsem původně chtěla Brtníkovi po náročným pracovním dni ulevit tím, že vezmu s sebou oba psy, skončilo to bohužel tak, že jsem mu zavolala, ať se dostaví a dořeší si to, já už od týhle chvíle dávám ruce pryč. Jednou prostě dokape.
Předala jsem mu prázdnej obojek a Rumíčkovo vodítko a my se s Rumíčkem odebrali směr domů. Už nechci, aby byl furt v nějaký nervozitě, řešení blbejch situací a stresu. Pro tentokrát jsem to měla vyšperkovaný o to, že když byla k nenalezení, tak v dálce slyším křik, jak někdo volá Pomoc, pomooooc, jaaau, jaaau! Zastavily se ve mě všechny hodiny a bála jsem se co se stalo, jestli došlo k nějakýmu konfliktu nebo co?? Je hodná, to ano, ale nikdy člověk neví, co se může přihodit. Jak jsem letěla do kopce a blížila se, zjistila jsem, že to je dětský hlas, co takhle urputně a dlouze křičí a udělalo se mi ještě hůř. Nakonec jsem narazila na skupinku dětí, který tam blbly a ječely si takhle z legrace (mimochodem – zásada, kterou mi vštěpovala máma do hlavy od maličkata – nikdy nevolej z legrace o pomoc, protože až to budeš potřebovat, budou si všichni myslet, že je to zase legrace) . A to byl ten moment který rozhodnul. Infakrt opravdu nechci. A taky nechci, aby v tom byl Rumoušek. A zavolala jsem Brtníkovi.
Šli jsme si s Rumíčkem domů a on, protože viděl, že jsem fakt hotová, kolem hopíkal a dělal kašpárka. Hošíček můj hodnej. Aby si i on odfrknul, šli jsme k potůčku a chvilku si tam blbli, stejně jako pak na louce za domem. Krátce po nás domů dorazil i Brtník s Tali. Abychom si spravili náladu, rozhodli jsme se po večeři, že zajdeme ke klukům do hospůdky. A vezmeme Rumíčka s sebou. Ať si nás užije oba hezky pro sebe. Zaslouží si to.
Dorazili jsme do hospůdky, kde nás oba kluci i jejich maminka, která jim pomáhá, nadšeně uvítali, protože už jsme tam jakou dobu nebyli. Jako vždycky měli pivní specialitku. Já si ale dala……….. RŮŽOVEJ!!!, RŮŮŽOVEJ!!! 😀 střik. Martin ho míchá tak skvěle, že tomu se nedá odolat. Lehounký pití, vhodný pro léto. Rumíček se složil vedle stolu a pak si všimnul mladé slečny vedle. Asi se mu zdála smutná či co, ale hodlal se jí věnovat 😀 . Což se mi podařilo mu rozmluvit, ale bylo vidět, že teda ho to mrzí. Ožil, když jsme se od stolečku na terase přesunuli bokem na dřevěnou lavici a začal blbnout a dělat kozlíka a hopíkal si na místě. Jasněě, že jsme se zapojili a dělali jsme na něj výpady. Posléze už vzplanul “regulérní boj” a on byl ve svým živlu. Bylo vyloženě vidět, jak si užívá to, že je tam s námi jen sám, že je klid a pohodička, nemusí být ve střehu, kdy ho kdo zadupne, mluví se normálním hlasem a hlavně, že má celou naši pozornost. Protože nebyla po ruce žádná hračka, kterou by do hry vložil, popadnul vodítko ležící na lavici a začal si ho házet nad hlavou, točit s ním a nabízel ho k přetahování. Neodoláte, to je jasňačka 😀 😀 a bojujete jako lef. Tedy lefice v mým případku. Brtník se kapek čuřil, že mu ho rozbijeme, páč je to jeho oblíbený Talivodítko, který jsme vzali , když jiný nebylo při ruce.
Ukradnul nám ho a zjišťoval případné ztráty na majetku. Našel takovou maaaalikou odchlípeninku na gumovém spoji a spustil následně vyšetřování 😀 . Dožadoval se na Rumíčkovi osvětlení, “COŽE TOTO JE!” a poukazoval na drobnou vadu na kráse. Rumíček vadu poctivě prozkoumal a úplně ho to zjištění rozhopíkalo. Následně rozkvokalo, jak je jeho zvykem. Čehož využil Brtnik a hodlal z něj vymámit to dlouho očekávané RUM! , když už byl Rumíček tak rozjetej. Byl asi příhodný den, neb se to Rumíčkovi v záplavě zvuků více-méně i povedlo. V tu chvíli Brtník neváhal a inkriminované vodítko dal v plén jako odměnu za výkon. 😀 😀 .
Zvuková produkce upoutala pozornost dvou holčiček za dřevěnou ohradou statku u které jsme seděli na lavici a tak se vyšplhaly po ohradě nahoru a jukaly na nás. To zase upoutalo pozornost Rumíčka, který se vysápal přes lavici nahoru, stoupnul si na zadní a jal se s holčičkama komunikovat. 😀 . K všeobecnému veselí na všech stranách ohrady a poté i mezi hosty. Holčičky nakonec usoudily, že přes ohradu je to na nic a vyběhly brankou ven. Tím trochu – z nějakéh důvodu – zaskočily Rumíčka. Takže byl při prvním kontaktu s nimi takový opatrnější. Asi aby ho neofoukly 😀 😀 Brtník z legrace tvrdil, že je to proto, že předtím, jak visely na té ohradě, byly jakoby veliký, skorem dvoumetrový a teď se zdrcly a jemu se to zdá podezřelý. Holky se rozhihňaly a – to je musím velepochválit – nechaly rozumně Rumíčkovi prostor, aby se seznámil sám. Dokonce i ruku hřbetem nahoru nabídly. Když si je proklepnul, že to jsou furt ty stejný holčiny, rozjel to opět ve velkým stylu a řádili tam všichni tři. Pak už všichni čtyři, protože se k těm dvěma holčičkám přidala ještě jedna. Jooo, to byl Rumíčkoráj. Šécky je volíbal až pištěly, sedal jim na klín a byl v sedmým nebi. Ony taky. A když jsem pak ukázala pár triků, který Rumíček umí, rozjel se už úplnej cirkus. A na terase bylo spousta diváků. Myslím, že jsme měli vybírat vstupný. Holčiny se dohadovaly, která by si ho vzala domů. Nedám, nedám, bránila jsem si hošíčka 😀 . Holčičky pak zase napadlo, běžet zpátky za plot, pověsit se na něj a Rumíčka škádlit. Aby za minutu zase byly venku a Rumíček jim předváděl cíplýho pejska, obživlýho zajíce a šel se seznámit s jejich maminkou. V podstatě nás tak ani nepotřeboval a mohl si s panem Mozartem říct “Mý Pražené mi rozumějí!” neb celá terasa byla jeho . Musím říct, že za ten výkon jsem mu dosti vděčná, neb mi ho bylo zapotřebí. Ale to umí prostě jen on.
Když jsme pak zaplatili a šli domů, zapomněl Brtník úplně na to, že si chtěl vlastně to vodítko chránit 😀 a blbli s Rumíčkem po chodníku jako paka a lítali tam jak šílený. Brtník dělal šméčka, kam to hodí a Rumíček vykrejval prostor. Dobře bylo a Rumíček byl spokojenej. A protože chci, aby to tak bylo i nadále, dávám od Tali ruce pryč. Nevím, jestli si beru jen dovolenou a nebo dva roky prázdnin jak ten Jůles Verne, ale nechci už Rumíčkovi ukrajovat, nebo mu nastavovat. Nezaslouží si to. Dva roky jsem to tak dělala, protože jsem si říkala, že až se to srovná, budu mít volný ruce. I když jsem se pochopitelně snažila, aby nebyl škodnej, tak přeci jen pokud došlo na společnou procházku, nešlo to jinak. A já jemu speciálně už nechci ubírat.
Petro, zachránili jste jednu ztracenou psí duši, udělala jste s Talimůrou obrovský kus práce, byla by škoda teď zavřít vrátka.
Kimi – já nezavírám vrátka, jen to pro teď postavím celý trochu jinak. Tohle je pro Rumíčka fakt nespravedlivý. Já teď budu jen prostě v týlu.
Edit – ona tu mou pozornost má, to já zase nedokážu, ale je to jinak. “Cvičíme” s “liškou”, hopíkáme přes překážky, vezmu ji ať si začuchá, ale pod taktovou je prostě páníčka, je to ostatně jeho pes. On nemá problém s tím, že ji má na krátkým vodítku, já se furt jak pitomá snažím se stopkou, aby měla nějaký prostor, se stopkou na který mě ona vždycky něčím ublíží, protože je hrrr a má tu váhovou převahu a tohle už bylo za čárou, infarkta nechci. Aspoň ne takhle brzo 😀
Kimi-nesouhlásím,nesouhlasím a nesouhlasím-Rumíček i Petra si zaslouží po 2 letech klid i prázdniny-já nejezdit každý měsíc na dva dny na relax s Dafi za tatínkem,BEZ ŽERYKA!tak mě kolikrát taky trefí-a to jsem s ním kus práce udělala a na rozdíl od Talinky je Žeryk kámoš pro Dafi-což se ani o Rumíčkovi říct nedá
jasně já začala mít Žeryka fakt ráda až po 2 letech,ale Petra ten vztah má s Talinkou jinak to nesrovnávám,ale proč by si po 2 letech práce a nervů nemohli oba oddychnout????
Petra zrasovaný zdraví,každej jinej by se na to vykvajzl-dobře každej ne ,ale at si klidně zavře vrata a na dlouho-já to oběma přeju a chápu
Mirko 🙂
no ano někdy člověk potřebuje oddych a taky odstup. Ono to je podle mě obecně zapotřebí, jak se to zasukovalo všechno. Necháme to chvilku být a je to. Kdyby byla samostatný pes, tak to zase bude jiný, ale prostě tohle už pro RUmíčka nechci. Lítal tam se mnou chudák jak pitomej, to volání mě na nerf neudělalo vůbec dobře, i když vím, že je Tali hodná, ale jak to dítě křičelo, fujfujfuj, člověk neví co se může stát, takže prostě ne. Jednoho dne dokape, nic není bezbřehý.
Ja bych mozna zvedla telefon a zavolala MVDr. Laznicku, ktery tem fenam fakt rozumi a je i spravnej doktor, vylicila mu situaci a zeptala se na jeho nazor. Vim, ze jste proti kastraci, ani ja jsem nikdy nemela fenu kastrovanou ( i kdyz ani jedna nemela stenata), ale ony se vetsinou skutecne zklidni. A pak o tom muzete pouvazovat. A nebo Vam Laznicka rekne, ze je to nic neresici blbost…Ja mu verim a na jeho nazor dost dam.
No pár lidí mi to už říkalo, ale já si laicky nemyslím, že tohle by vedlo k řešení. Vím, že ty hormony v tom hrajou roli a u ní asi nemalou, ale….není to jen o tom. A tohle je nevratná věc, navíc u velký feny v bytě…. Zas – třeba pokud v tom jsou ty hormony, tak zase tolikrát nehárala, říkám si, že právě třeba se i tohle pak usadí, až to bude běžná věc???????
Zkonzultujte to s nim. Je fakt kapacita, nejlepsi u nas a urcite neradi kastrovat zbytecne. At Vam jen rekne svuj nazor odbornika. Stejne se rozhodnete jenom Vy.
Já zatím s tímhle fakt nepočítám a jsem ráda, že se mi – snad ?? – podařilo zlomit i Brtníka. Jediný co může hrát pro kastraci jsou právě blbý falešky, tam uznávám, že asi není nad čím přemýšlet. Kastrace je těžký oříšek na rozhodování stojí tam proti sobě silný plus i silný, velmi silný mínus a teď babo raď 😀 . Nebo rozume raď 😀
Ja vim – inkontinence, velka fena v byte.
Ale i fakt, ze falesky vyrazne zvysuji riziko nadoru na mlecne zlaze…
Ano ano – falešky, toť velkej argument. No uvidíme, fakt co přinese budoucnost. Ona je navíc ještě furt mentálně štěndo, veliký a blbý štěndo 😀
BLBOST……
u psu kastrace v tomto ohledu k nicemu, u fen by k necemu ale teoreticky byt mohla?
jinak pekne ste si to s rumickem uzili 🙂 a s tali chapu.
Jo Rumíček byl opět hospody král 😀 to on miluje, mít svý publikum 😀
Rozhodnutí ohledně Tali chápu,trpělivost není nekonečná.Kastrace situaci nevyřeší.Povaha Tali je daná a navíc se na ní podepsala ta doba před Petrou.Možná by pomohlo kdyby se Tali někdo věnoval 24 hodin denně a to pořád a Tali unavit fyzicky i psychicky.
Jo – přesně -mít 24 hodin jen a jen pro ni. Dlouhodobě, to už říkala moje kolegyně a kamarádka 😀 no zatím to nejde, tak se uvidí, co bude dál.
Tohle muselo přijít. Úplně to chápu. Stejně to moc dlouho nevydržíš, ale každý den v klidu pomůže tobě i Rumíčkovi. Jsem kynologický laik, ale taky si myslím, že Tali je prostě taková jaká je, chybí tam ta doba před vámi, kdy se jí nikdo nevěnoval a taky to možná v sobě má a pokud by to tak bylo, kastrace by asi nepomohla.
Ne nevydržím, ale nastavila jsem si to jinak, protože všechno má svoje hranice.
Ta doba před je hrozně moc znát, to že pes nic neumí, je jedno doučí se, ale musí sám chtít, mít motivaci. A tou největší je vazba na člověka. Což nemáme tak úplně moc. Něco jo, ale ne dostatečně a když vidíš situaci jako tuhle, že si jdeme naproti s Brtníkem, a on pošle psy a doběhne vítat jen jeden a ten druhý toho využije pro sebe, tooo je po tak dlouhý době kapek smutný.
Když ty si to moc bereš. Vašek taky nedoběhne, protože cestou zapomene kam a proč běžel. Vítání u něj probíhá když páníka uvidí a ještě tak 3 skoky jeho směrem. Delší zátěž mozková buňka nevydrží.
jo já vím, ono kdyby nebyla tak sama pro sebe, tak by mě to tak nepřišlo. Prostě se to sčítá. Není tam odezva, je tam hlavně nezájem a svoje vlastní priority. To je něco s čím se mi hůř žije, když jsme jí všichni ukradení.
Jejej, Petro, pokud mohu malinko odlehcit diskuzi…scenka- Theinka na prochazce, vyslana Holkou privitat panicku, ovsem nedaleko nejaky zlovolny kazisvet nekde v tasce/kapse/ruce ma hnusny zdravi skodlivy vurtik… realita- nejen, ze Theinka mine panicku velkym obloukem a miri za vuni masa, bohuzel je ale v zavesu nasledovana i vnuckama(2a4 let), ta mensi volajic “buti, buticek!!!”. A panicka/babicka je jim opravdu fuk! Vsichni chtejj jen ten kus zvance!!!
…. ta mensi volajic “buti, buticek!!!”. A panicka/babicka je jim opravdu fuk! Vsichni chtejj jen ten kus zvance!!!….
Ireno! To vypadá, že nejen, že nekrmíte Theu, ale dokonce ani ostatní členy rodiny!!! U malých dětí je to na pováženou!!! 😀
Tak něco takového před několika hodinami,holky pečovatelský mě přivezly z nákupu,pes si ke mně čuchne a s dvojčatama se vrhnou na vyndaný tašky,babka 0,hlavně když se můžou přetahovat se psem o párek.
No jo páááárek! To je platidlo!! A na jeden párek tolik strávníkůch, to pak není čas na vítačku, to je fakt. 😀
Do kastrace bych nešla – kromě jiného i proto, že Tali se lépe chová při hárání. Kastrace ji jaksi zavře v období mimo hárání.
Ano to navíc. Ne já, když to nebude z nějakýho důvodu nutný, tak zatím ne. Vím, že třeba Fifi si říkala, že kdyby bývala byla nechala feňule kastrovat, tak by ….. . ale já zatím tohle nemám prostě vyřešený.
no a muze mi prosim nekdo rict, zda u fen to opravdu ma ten zklidnujici efekt? jakoze proste cisty fakta. U psu je to treba povera, ale dobre zazita, neni to teda u fen stejne nebo biologicky to u fen opravdu muze zabrat?
Presny cisla nemam, jen ty story “jedna pani povidals…”, proto jsem navrhovala konzultaci s kvalitnim veterinarem. A jasne, kastrace je natolik zavazny zasah do organismu, ze vsechna pro i proti se musi zvazit. Jen za sebe, kdyby slo o Theu: pokud by slo o “povahu”, asi bych objednala kamion Prosecca z Italie a nekolik sudu cerveneho vina z Moravy plus karton belgicke cokolady a dala ji jeste rok. ALE opakovane falesky u feny, ktera nebude mit stenata, bych pravdepodobne resila kastraci. Ale opakuji, bylo by to je me rozhodnuti u fenky, kterou bych znala a za kterou bych mela tu zodpovednost.
….asi bych objednala kamion Prosecca z Italie a nekolik sudu cerveneho vina z Moravy plus karton belgicke cokolady…….
😀 no myslím, že nic jinýho mi asi nezbývá 😀 😀 ale ani ani proscesso, ani belgická čokoška nejsou marný. Jen to červený já vyměním na bílý 😀 😀
jinak se to s nima asi nedá přežít, co? 😀
Já si nemyslím, že u psů je to pověra, spousta psů se po kastraci vyklidní už jen tím, že přestanou machrovat. Ale u Tali nevěřím, že by to pomohlo, má prostě povahu jak nějaké primitivní plemeno jako špic a tím, že už je starší, má už zažitý jiný priority než páníčky. Je to těžký. Dovolenou od Tali schvaluju, zhroucená panička by jí stejně nepomohla.
Hele, já jsem třeba naopak zažila psa, kde kastrace způsobila dost blbý otočení v povaze. Jenže tam nebylo co řešit. bylo to ze zdravotních důvodů. No ale ze psa, který byl vyrovnaný a byl takový jako vůdce a učitel pro ostatní, tak po kastraci začal preventivně na psy vyjíždět. Bylo to smutný, on se jakoby stavěl, proti všem. Náš první pes, kastrovaný ve vysokým věku ze zdrav. důvdů naopak , logicky , žádný změny v povaze neměl.
Jo, Tali má prostě nějakou povahu a mezeru v soužití s člověkem a nějak se to nedaří srovnat. Smutný je to i proto, že je jinak fakt moc milá. Když bude jen doma, je to zlatej pes. Už před dveřma od bytu je to jinak. Za těma dveřma už vůbec jinak a venku? Nejsi. Jako že vůbec nejsi. nejen, když o něco jde. Každou vteřinu jde o něco, takže nejsi.
Mě by fakt zajímalo co by s ní udělal náš styl výletů a dovolených. Dnes po práci odjíždíme a 4 stěny potkáme až příští neděli (navštívené hrady se nepočítají). Myslíš, že by vydržela zlobit 10 dní v kuse? Nebo by jí pátý den došla šťáva a šestý by si i všimla, že jsou kolem nějaký lidi? (ale do auta se nám už nevleze, tak jen teoreticky, jo?)
Tys to ještě nepochápla 🙂 ona by na těch výletech musela být pořád. Pak by fungovala. Ale jakmile se vrátíme do reálu, fungovat přestane a zase si jede to svoje, jí se to nezapíše prostě, víš? A v domácím prostředí si jede zase to svoje, nepotřebuje tam nikoho. Ani nás, ani smečku, ani Rumíčka, vystačí si sama a hledá si jen a jen svojí zábavu, člověk ji otravuje.
Ona byla v nejdůležitějším období (vtiskávání) odstrčená, tak si teď myslí, že to tak má být a vlastně se Vám chce zavděčit. Jinak Vašemu vysvětlení k mé první včerejší reakci rozumím – dát si trochu “voraz” a více zapojit páníka je dobré.
Ke kastraci – rozhodně doporučuji. Všechny tři feny, co jsem měla jsem nakonec dala kastrovat, vyřešily se tím zdravotní problémy. Jezevka – falešky až s nutností odstříkávat mléko. Ovčajda – v 10ti letech rakovina mléčné žlázy, po operaci, u které ji současně kastrovali, nám onkoložka řekla, že včasná kastrace by jí té rakoviny uchránila. Nynější strakatou jsem chtěla uchovnit, když jsem zjistila, že štěňat je v nabídce moc a každé hárání byl zánět dělohy, následovala kastrace. Potrhlá povaha, řekla bych, zůstala, občasný blikanec probudí honáckolovecké vlohy (viz útěk za srnčím), ale pořád mám v paměti Malého prince – člověk je zodpovědný za to, co si ochočí. Ono to bude chtít čas a trpělivost.
Kimi
ořád mám v paměti Malého prince – člověk je zodpovědný za to, co si ochočí. Ono to bude chtít čas a trpělivost.
🙂 a no, to mám v paměti vryto hodně. I proto jsem jí ještě nezabila 😀 😀 . Jen někdy ta trpělivost dochází. Já vím, že to je způsobeno tím, že jako štěně nežila s lidmi , to bylo jasný hned na začátku. A pak má člověk prázdný ruce
Aspoň máte o čem psát a já co číst. ?
No tož to je pravda ale 😀