víš, žes zlobila jen malinko? A Rumíček to se ví, ten je prostě bombový.

A tím pádem, moji milý, víkend jsme si fest užili!! Fakt velmi.

Vezmu to jako vždycky hned u auta. Páník úplně neuhlídal, takže juchůůů a letím. Leč na moje zupácký”TályyyJEeee!! Okamžitě se vrať zpátky, nebo du na tebe!” se madáme opanovala a vrátila se do kufru. A to přes to, že měla už dost rozběhnuto 😀 . Tady bych řekla, že se zúročily ty zimní BrtníkoTali cesty během hárání a pak už i po něm, kdy tohle pilovali furt. Pak tedy kousek na vodítku (netušili jsme zda nepojede vlak) , ale netaháme, jdeme a když je veleno Sedni, tak se taky na ten kotel usedá. Takže kousek od kolejí po vzorovaným usednutí přišlo kýžený volno a střemhlavý let na louku, zuřivý šmejdění a přiběhnutí po zapískání. A juchééééééé. Pak se teda muselo ne úplně vzorovaně zasejc vypálit a běžet udělat kolečko do pole. Aby se ale zase přiběhlo a vyvolalo úsměv na mým gezichtu. Ohařiska šli zkontrolovat zahradu a já rychle vybalit a postavit obří hrnec s masem na polívku na plotnu. Páč polívka ta musí být vždycky ve velkým množství. Pak jsem šla kontrolovat zahradu já. Medvědího česneku je už fůra a ten klasickej, ten už je taky venku v plným počtu. Sedmdesát kousků! Doufám, že přežijou všechny a zas budu mít zásobičku na celou sezónu. Na radu farmáře ho vždycky po uschnutí nastříhám s dlouhou stopkou, udělám z něj kytici ve váze a vydrží mi takhle normoš postavený v kůchni na lince celou dobu a furt má sílu.

V pátek už se toho moc nedá a protože stříkali pole, tak se nedalo jít ani ven, takže jsme si tak blbli na zahradě a na louce. Já a…. DVA CELÝ PSI. 😀 ne jeden, ale prostě dva, normálka ne? :-D.

V sobotu jsem si plánovala, co všechno nestihnu, i jsem v podstatě vstávala na Pražáka docela včas 🙂 . Páč měl přijet soused z vesnice, kde máme přes zimu techniku. Tak abych se nevykohátala na uvítanou rovnou z pelechu :D. Ale hlavně teda – spěte, když furt někdo buď hlaholí ze spaní radostným štěkotem, nebo se blemcá a nakonec vás přijde kontrolovat. To se nedá, prostě nedá. Sice jsem to zkusila, usnout znovu, ale marně. Nicméně Brtník mezitím stačil vyrazit s ohařiskama do polí-těch ještě nestříkaných a mohl hrdě hlásit, že stádo srn v dálce zvládli. To je vždycky příjemná zpráva. Vylítaný a spokojený ohařiska mě bujaře přivítali a čekali na svojí snídani. Jasně, že ji dostali, dokonce dřív, než my tu naši. Prvně jsem si letos užila toho medvědího česneku. Zelený můžu po tunách. A už se těším, jak si z něj za chvíli vyrobím pesto!!  No a po snídaňce hurá zapustit ruce do hlíny. I když tentokrát to bylo hlavně o stříhání mýho levandulovo-šalvějovýho záhonu.

Jako ono by to šlo ráz naráz. Jenže ne, když máte dva pomocníky 😀 . Pomocníky, který vám pomůžou tak leda do hrobu 😀 . Protože buď vás zašlápnou, nebo voblemtaj, nebo obojí. Nehledě na to, že někteří, tedy některé! – stále ještě bojují s tím, že by to chtělo respektovat, co je záhon a co ne. Ale!! Ale!! Děcka pozorte. Talinka překvapila.  Poprvé jsem viděla, že udělala něco, co často dělával Ešus a Rumíček jako štěně. Ta primitivní stodola, ten kombajn kříženej s buldozerej očichával kytičku!!!!! A jakou dobu. Mám tam mezi bylinkama pro dobu jara nasázený cibuloviny. A zrovna rozkvetly narcisky. A ona příšla, celá taková zadumaná, postávala vedle a pak se jala dlouze očichávat dva krásně rozkvetlý žluťáčky. Ona, naše primitivní hovádko. 😀 😀

Když přijel soused s traktorem a dovezl techniku, mohli se oba strhnout, jak hulákali na obludu traktorovou . Ale pak coby správný ohařiska vítali jak na prvního máje. Vrátka otevřený, kafráme, vynášíme a pak koukáme, kde jsou. Zapískáme a………… jeditííí, kdo to běží, kdo se to k nám řítí?? Vzorovaná Talinka. Eh, to je tak prima primisima nemuset být pořád ve střehu a bát se, že vezme kramle! Dali jsme si se sousedem kávičku  – chlapi pivíčko a probírali stopadesát věcí. A Tali stejně jako Rumíček se tam motala pořád kolem nás a ne jako loni, kdy byla furt v trapu. A ještě si chodila k návštěvě pro podrbání, protože pochopte, doma nepodrbou 😀 .  Když soused odjel, šla jsem chvíli s ohařiskama na louku a házeli jsme si balonky. A stejně jako minule to byla regulérní hra, společná. Abych tu společnou činnost utužila, přitáhla jsem na louku provazový uzel přivázaný na bývalý stopovačce, abychom měli velepřetahovadlo a pustili jsme se do toho. Já zpravidla uprostřed, oni na koncích a už jsme se rubali. Je to teda šichta, vám řeknu, když vás tahaj každej jinam. Ale!! Jednak Tali už moc hezky reaguje na pusť i ve chvílích, kdy je rozjařená a druhak! Ha! Když po přetahovadle ručkuju až úplně k její mordě, k tý ocelový pasti na medvědy, tak jednak už tolik nehrozí, že by mi ji ucvakla při tom přetahovacím běsnění (a to si pište, že mám u toho ručkování zavřený oči, jak se bojím, páč vono to dost bolí teda :D) a druhak spíš už kolikrát sama uhne!!!!!!! A to je megavýkon.  Jak na její, tak na mojí straně teda. Protože v začátcích to byl masakr, hodně velkej masakr, nedalo se s ní skoro vůbec takhle hrát, protože jí bylo úplně jedno, co chytí, jestli třeba peška, nebo mojí ruku, totálně se neovládala. Teď už je to mnohem, mnohem lepší. Dokonce už i u pamlsků!

Pak jsem se musela vrátit teda k tomu zahradničení, páč jinak by mě zničili, jelimani. Aby mi tam nebylo smutno, tak opět přišli pomáhat. Tak jsem mezi stříháním vždycky šla chvilku házet tomu a pak tomu druhýmu. A drbat a válet se po trávníku s oběma…. no to jsem toho udělala! Ten jeden jedinej záhon za celej den!! Chápete to?  Nebo teda dobře, stačila jsem načnout ještě jeden další, ale slabota to byla. A to jsme ani nešli do polí, protože stříkali i ty okolní. Moc nechápu, proč zrovna vždycky o víkendu, smrdí to jak psí kšíry teda. Ble. Hezky bylo celej týden, tak proč kruci zrovna víkend? No nic, to je uvažování zdejší selky, který ty polnosti patří. Stejně tak jako, že po přístupový cestě jezdí tou echt těžkou technikou zásadně, když prší. Takže jí zdevastovala tak, že my už ji používat nemůžeme a tím pádem se máma pak díky týhle “dámě” na chalupu už nepodívala.

Večeře se už oba nemohli dočkat a chodili furt za mnou, jestli už jako dovnitř nepůjdu. Ne, nepůjdu, ještě budeme s Rumíčkem zalívat. Popadli jsme každej jednu konev a šlo se k barelu. Tali tuhle činnost vyhodnotila jako naprosto ehm, napíšu to slušně – nezajímavou a šla funět do myších děr, když jídlo furt nic.  Ten malej zrzatej vodník se naopak nemohnul dočkat, až to spustíme a letěl od barelu k záhonku, aby tam nedočkavě stepoval a číhal na tu vodičku. Jasně, že jsem nejdřív musela zalívat ty kraje, aby si jí pořádně nachytal. A pak jsem k jeho velký radosti navíc i dvě konve věnovala jeho oblíbený zábavě, kdy vodu nevylívám, ale spešl grifem mrsknu tou konví, až voda z hubičky vylítne do vejšky a on může výskokovat a chytat voděnku ve vzduchu. Vodní blázen no, prostě 😀 😀 .

Pak konečně došlo na tu dlouho očekávanou večeři a oba mohli jít vytuhnout do peří… abych taky básnicky dokončila, když už jsem básnicky začala.

Jo a to ještě!!! Jsem zapomněla, jak byla Talimůra vzorovaná, když k nám přišli návštěvou Emička s paničkou z vedlejší vesnice. Úplně jsem se dmula pýchou, jak pokaždý, úplně pokaždý poslechla. Když teda pominu to hrozný skákání!! To se  ve dvou teda hodně blbě dotahuje. Laďka je naštěstí z těch, co se mnou drží basu, ale jak je jenom v týhle činnosti spíš osamocená, tak v tomto ohledu mám teda dva nevycválaný spratky. Já, která tohle fakt nesnáším. Ale oba se v tom podporujou a je to marný, je to marný, je to marný. Rumíček byl od malička hopík a když se mi to podařilo dostat pod kontrolu, přišlo tohle flekatý pometlo, kterýmu je všechno fučík a rozhopíkala ho zpátky.  Halt ne šécko je dokonalý. Ale jinak-dokonalá sobota. A jaká byla neděle? To uvidíte zítra.