No kam jinam, že jo? Už to vypadá, že skorem jinam nejezdíme….  takže překvapivě do… Poteplí 😀 . Ale je tam moc hezky a navíc celý je to ideální na procházky s Talimůrou.  Bylo krásně, přes to, že předpovídali blbý počasí.Nacpali jsme do batohu kongokostéčky, šňůru pro Tali, pištkůty a balonky a jelo se. Od auta jsme vyrazili pěkně na volno. Po si Brtník Talimůru radši cvaknul na stopku, neb se jevila kapek rozjíveně. Pak jsme si to vyměnili a já jí učila to vnímání i když se jedný nechce. Fajn by, že už nečiní teď ty svý šílený výpady, kdy jí prostě šlehne a vypálí za něčím, co jí nese vítr, bez ohledu na to, že je na vodítku. A že vnímá mluvený slovo.

Došli jsme do první hospůdky, kde si zase hezky spořádaně lehli oba pod stůl. Jen nesměla přijít psomilná obsluha, to šla veškerá poslušnost do háje a oba se předháněli v družení 😀 . Ale, to že jsou u dalších stolů jiní psi, to bylo fučík. Kance naštěstí tentokrát neměli, což bylo dobře, protože jsem neměla vůbec hlad. Chtěla jsem si dát polívku, ale ouha, ouha, byla jen dršťková pouhá. A Koláče drštičky nerado, nerado. Tak jí Brtník objednal dršťkovou bez drštěk 😀 , že aby nabrali jen tu vodu. Paní servírka se trochu podivovala, tý objednávce, ale pak jsme zjistili proč. Dršťky byly tak najemno nasekaný, že se rozhodně nedaly vycedit. A tak jsem poprvý, fakt úplně poprvý v životě jedla svou první dršťkovou polévku. A……… no hele, bylo to docela dobrý. Teda dršťky jsem poctivě filtrovala lžící, ale pochopitelně se nedalo odfiltrovat všechno, jen ty trošku větší kousky. Každopádně – jsem si ke svýmu překvapení na tý poldě pochutnala. A ohařiska na tom vydělala, páč hodná paní servírka přinesla pytlík a tam se ty drštičky přestěhovaly z misky. Bylo by jich bývalo škoda, jsme se s paní servírkou shodly. A taky se nám pochopitelně venku pak hodily na odměňování.

Jako vždycky jsme za hospůdkou Tali odcvakli a házeli jsme Zrzavoflekatejm dolů ze stráně aportky a Talimůra mohla poletovat až dolů ke koním, kde zase putovala na stopku, pro jistotu. Šla si v klidu očichat koníky a hlavně uzdu, která visela přes plot. To byla hodně zajímavá věc. Podél říčky pochodovala “navolno” tedy se stopkou courající se podél nás a občas si i hezký kus cesty nesla kostéčku v kušně. Což jí zabaví a trošilinku z ní činí normálnějšího psa. Rumíček lítal do strání, kam jsem mu zákeřně házela balonky, aby si zalítal a zablbnul. S Tali jsem to zkusila taky, ale tam jsme fungovaly jen chvilku, pak měla tendenci se věnovat trošku jiný činnosti. Ale i za tu chvilku jsem ráda.

No a už tu máme silnici, kde si ji tentokrát vede cvičně páník a jde jim to pěkně. Rumíček si pochoduje taky u nohy a uuuuž jsme U Netopejra. Jdu se dovnitř podívat, jak moc je plno a jestli můžeme dovnitř. Tali se rozštěká a začne na vodítku vyvádět.. Nevím, zdali proto, že chce za mnou a nebo proto, že jsou venku dva jiný pesani. Ale spíš to vidím na tu první variantu, protože i v hospodě se k nemalýmu naštvání páníčka furt dere pod stolem za mnou. Ne že by páníček žárlil 😀 , ale chce aby byla v klidu. No ….. nakonec dojde na to, co chtěla ona a co jsem navrhovala já, ať jí položí vedle mě. Pak se uklidnila, lehla si a odfukovala. Že je u vedlejšího stolu pesan (střední knírač pepř a sůl, moc hezkej, už se dneska skorem nevidí) , kterej trochu vyhrožuje, ani jeden z nich neřeší. Poté si Tali užívá družení s pánem od vedle, který je z ní unešen a mudlá jí o sto šest. Rumíčka mudlám já, aby nebyl škodnej. Kdo je ovšem škodnej jsem já, protože mají kančí guláč!! A já furt nemám hlad!!!!! Takže si ke svýmu velkýmu smutku halt nedám. Ale… vzhledem k tomu, že se tam zase zanedlouho určitě objevíme a odstřel černý zvěře pořád probíhá, tak snad příště bude odškodnění.

Chvíli před tím, než odcházíme, přijde další pesan. Fenka pitbula. Krásná a stará feňule. Vidím v jejích očích Bubinku. Říkám si, jak to půjde, až budeme odcházet… přeci  jen…. a prostor je tam úzký, musíme projít na těsnačku… Pro jistotu svěřím Talimůru páníčkovi, má tak nějak víc síly než já 😀 . Ale dobrý, Tali je močikovná,močikovná. Venku se jdeme ještě seznámit………… se”sochou” vola, kterou tam minule postavili a která teda byla hroooozně nebezpečná 😀 😀 . Tak i dneska ji musíme pořádně prozkoumat. Tentokrát už ale neřvou jak pitomý 😀 , jen jí zkoumají. Na cestě si vezmu Tali zase já  a připnu si ji k pasu a mám tak volný ruce na komunikaci a manipulaci, protože nás čeká úsek zvířátkový. Když se Tali chová slušně, jdeme z cesty na kraj lesa. Aby si mohla začuchat a já si pak nacvičit její odvolání zpátky. V kopci to Brtník rozeběhne a Tali se za oběma řítí plnou parou vpřed. Být u někoho v týmu caniskrosařů, nebo dogtrekařů – vítězství je jasný. Já mám ovšem na ní trochu krátký nožky, takže mám dost co dělat. A Brtník, kterej má náskok a hlavně o dost delší nohy se mi tlemí, jak za ní vlaju.

Když dojdeme na mýtinku, odcvakneme Fleky a ty letí mýtinku prozkoumat. Čmuchá a pobíhá si tam. Trochu zazlobí, ale nakonec to srovná  a tak se můžeme pustit do házení kostéček. Lítá tam jak magor a já si užívám hraní s Rumíčkem, a zároveň ji zlobíme s Brtníkem tím, že si kostéčku házíme mezi s sebou. Vždycky když se jí podaří kostéčku ukořistit, krouží vítězný kolečka. Ale nemizí. Chvíli si takhle hrajeme a pak už jí pro jistotu lupneme zas na stopku, ať se nám to nepokazí a vracíme se k autu. Cestou potkáváme paní s moc milou jedenáctiletou fenkou drsnosrstýho józefpšíka a Tali se chová moc hezky a ne jako praštěná. I si teda můžeme s paní popovídat chvilku. Díky tomu musíme dohánět Rumíčkotým, tak se zase proběhnu 🙂  a za chvíli už jsme v autě a míříme domů.

Vzhledem k tomu, že jsme byli půl dne venku, jsou oba rádi, že jsou rádi. Fláknou s sebou na pelechy a chrápou až do večerní procházky a my si můžem udělat hudební večír s kapkou toho prosecca. 🙂 . Docela se ten den vyvedl, Albertí!