Jak jsem psala, Talimůra se do druhýho dne vyspala do podoby hodnějšího psa, teda feny a já naopak držela “poker face” a xicht č. 25, kterej značí, že s lotrama se nebavim. A to u ní aspoň trochu zabírá. Teda psíbože ne, že by pak byla za vzornou, ale dokáže se trochu krotit. A to je u ní úspěch.Oproti dnu předchozímu jsme tedy vypochodovaly ven společně a společně došly k autu bez toho, že by se madam vzdalovala. Brtníkovi jsem řekla, že se dneska rozhodně nehodlám ani vzteknout, ani si každou vteřinu hlídat stopku, aby mě s ní nepřizabila a hodlám nechat zcela na ní, jestli půjde s náma nebo ne. Protože už mě to takhle nebaví, jestli chce vzít kramle, tak já nezastavuju, mám zpoždění 😀 a jdu furt dopředu.

A to jsem taky učunila. “Stopka cvakla… Tali letí…. Koláč mizí ve křoví”…. abychom si tak parafrázovali Polednici od pana Erbena. A pochopitelně nemizela jsem jen já, zmizeli jsme všichni. A zmizeli jsme moc dobře a viděli jsme čůzu flekatou, jak tam zmateně lítá a neví. Sadisticky hřejivý pocit se mi rozlil hrudním košíčkem 😀 !!! Ti dám ty čůzo, počkej! A tak jsme zase už pak dál pokračovali všichni společně a po písknutí následovalo vzorované přiběhnutí.

Protože bylo moc brzo, minuli jsme tentokrát hospůdku s tím, že si jídlo dáme až při návratu ( já jen tiše doufala, že i odpoledne budou mít kančí pečínku) a zamířili jsme dál, zase hezky kolem strže s potůčkem, kde jsme ohaříkům dali do těla . Tali si pak už radši dole lehla na dno strže a žouželila si ragbiče. A odmítala se zvednout 😀 . Nevím zda z neposlušnosti, nebo z toho že byla “únavná”, jak kdysi říkaval o sobě nejmladší synovec, když byl prtě a byl unavenej. Rumíček naopak velmi neunavitelně lítal za balonkem, až si ho nechtíc poslal do vývratu mezi kořeny tak, že se pro něj nemohl dostat. Páč jsme nechtěli, aby skončil tak, jako ondynoj v médiích proslulý  józefpšík Milda a my pak museli shánět háravou fenu, abychom ho ze sloje vytáhli, spustil se radši Brtník dolů po stráni a žužlobalonek vydoloval. (Kdyby tam v tý “sloji” zvostal von, bude i jednodušší sehnat něco, na co ho utáhnu, než shánět háravku 😀 )

Když jsme míjeli koňské ohrady, akorát se vraceli dva koníci z vyjížďky. Tedy jeden koník a jeden poník, který si vezl malou a šikovnou jezdkyni. K tomu u ohrad zastavilo auto, z něj vystoupil pán a feňule českého fouska. Tedy docela hodně rušivých élementálů pro Talinku. A víte co? Byla docela hodná. U koníků se nechala vést slovem (jištěná pochopitelně vodítkem) a když kolem nás probíhala českofouska, tak sice napnula vodítko, ale to bylo všechno, zase se nechala zklidnit slovně, ale o to větší zájem projevila o jejího páníčka :-), každopádně se prostě chovala jako pes, ne jako pomatenej pes.  Dřív by to bylo o tom, že já bych skončila v kotrmelcích, koně by se splašili, Tali by se urvala, jezdci by byli na zemi…………. katastróoof, katastróoof. Přiznám se, že dřív mi v takových chvílích, kdy jsem nemohla ze situace odejít a nebo mít jistotu, že to mám fyzicky pod kontrolou,  dost bušívalo srdce 😀 . No a teď jsme prostě kolem prošly. Normálně.  A o kus dál, jsem Tali zase odcvakla. A vytasila jsem se zase s kostéčkou, kterou jsem ovšem uvázala na starý, pružný punčocháče. A začala jsem jí s tím zlobit. Hodim… Fleky vyrazí… já cuknu…. kostéčka letí jinam….a pak se přetahujeme. A vzhledem k materiálu těch punčocháčů to pro mě bylo milosrdný přetahování. Cokoliv jinýho je pro mě mučení. Ona má hroznou sílu a razanci v akci, všechno se mi zařízne do rukou a půlí je to vejpůl. Tohle byla parádička. No bohužel do tý doby, než je ten magůrek flekatej zpřetrhal na třikrát. Takže pak už se to navázat nedalo.

V jednu chvíli jí zase opustily uši a tak jsme se jí ztratili. A jéje…. uuutykalaa, uutykala a nevěděla kam!! Aaaa pocit blaženosti se mi opět rozlil hrudním košíčkem. Jen se smaž, delikventko! Mám tě v merku, jenže ty to nevíš, jehehéé. No a jako další trestík přišlo pochopitelně zatčení. A protože už byla silnice jen kousek, bylo to zatčení na delší dobu. Aspoň si madáme potrénovala klidnou chůzi vedle nohy. Až pěkně do hospody U Netopejra. Obsazený byl jen jeden stůl a u něj malý voříšek. Tady taky musím Tali pochválit, že jak kdysi bourala stoly, a nevydržela si lehnout a být v klidu, tak teď to hezky zvládne i když je o kousek dál jiný pes.

Asi jako odměnu za mou kynologickou snahu jsem obdržela co?? Kančí guláš na jídelním lístku! Ani jsem nevěděla, že tady vaří až takhle! A nejen utopence a nakládanej hermelín, nebo smažák. Juchéé. Bylo jasný, že obědvat se bude tady. A dobře jsme udělali. Ten gulášek byl!! (Ještě, že už to byla na delší dobu poslední návštěva tady v lesích, protože jinak bych se furt fedrovala tím kančím tak dlouho, až by mi narostly ty jejich špičáky 😀 ) Ani ohaříci pochopitelně nepřišli zkrátka a Tali nakonec i pod stolem chrápala. Zůstala v klidu i když pesan od druhého stolu odcházel a shodou okolností za chvilinku přišel další psík.

Po odchodu z hospůdky jsem nechala chvíli Tali na vodítku, abychom prošli v klidu místem, kde to pro ni bylo minule značně problematický  a pustila jsem ji až nahoře na kopci. A zase jsme dali do hry kostéčky a oba lítali jako blázni. Když Tali odběhla, tak po zapískání doběhla zpátky. A mohla být vychválena do alelujáá. Pak už jsem ji radši zase cvakla zpátky a jako kompenzaci si s ní zahrála párkrát hru na dva aportky. Kdy jsem ji nechala odloženou, poodešla od ní kousek. Hodila jsem vždycky jeden doprava, druhý doleva a poslala jí postupně po jednom pro ně.

No a pak už nás čekalo auto a doma……….. oslava Silvestra přece. Neb, jak je o nás všeobecně známo, tak my si slavíme jak chceme, a máme Silvouše už 30. prosince.  No a nebyla by to oslava bez psí asistence, takže … jasně pomáhali při mazání chlebíčkůch, pomáhali při chystání obložený mísy… a za odměnu potom……… s námi i slavili 😀 . Jen teda…. pánčička byla tím procházkováním a chystáním a slavením taak zmožená, že ač jindy první vytuhnou ohařiska na pelíšcích, tak….. tentokrát jsem to vzdala já a vytuhla už v půl jedenáctý :D, přehozená přes gauč i v botičkách 😀 😀 . Šla jsem si přece jen na chvililinku odpočinout 😀 .

no a ještě dodatečně pár záběrůch z rozbalování