Komentář Blanky pod článkem s názvem “Já sem obyvák!!!” mi rozeběhnul myšlenky na téma, jak se kdo mazlí, vítá.
A rozeběhly se mi vzpomínky do všech psích stran. A doběhly až k Murphymu. A pak vlastně i trošku dál, protože mi před očima vyskočil obraz Bohouška. Bohoušek byl nalezenec, kde zcela jasně bylo vidět, že minimálně jeden z rodičů byl kovaný erdelteriér. Žil v rodině mého otce a – jak tak bývá zvykem, zvlášť v tehdejších dobách, tak se nikdo nějakou výchovou nezabýval a předpokládal, že sakra ten pes snad bude posloucha,t ne? Nějak ho to někdo zapomněl ale naučit. Takže mi dodnes vyvstává humorná příhodička, kdy otec cholerik vlaje po zahradě na chatě v pyžamu a řve jak provaný Slapy, zatímco Bohoušek si jede veselý teriéři taneček dokolečkadokolááá, řehtá se mu do gezichtu a pak………. mu vezme kramle. Pro mne coby dítě v majetku cholerickýho otce, ke kterýmu si jaksi nestihlo vybudovat vztah, a odmítlo ho pak i brát jako skutečnou autoritu (Což je mi tak nějak vlastní od narození, že nevidím důvod, proč ji ctít , když tam není. Mám to dokonce i v posudku ze střední školy 😀 ! “Petra má v některých případech potíže přijímat autoritu.” 😀 😀 ), bylo naprosto bombastický vidět otce, jak se může přeskočit a je mu to prt platný. Královsky jsem se bavila a držela Bohouškovi palce. Byl to můj hrdina. Já jsem pouze odešla s lepenkovým kufříkem ve třech letech k prasátkům, když mi doma řekli, že jsem čuně a můžu bydlet jen u prasátek. Nebudu se přeci doprošovat. Sbalila jsem si nějaké ty nejdůležitější věci /asi bych si tipla, že tam byly bábovky, lopatka, nějakej ten plyšák, autíčko a tak/, a šla jsem. Zachycena na rodinné fotografii v tepláčkách s laclem a příšerně naštvaným gezichtíkem. 😀 . No ale Bohoušek byl frajer, ten utekl i v noci!! Aby si to následujícího večera zopakoval, jen v jiném obsazení. To vlála po zahradě má nevlastní a velmi neoblíbená sestra s ječákem jak lodní siréna (což jí zůstalo po celý život). Tam si to Bohoušek užíval ještě víc, věděl, že tuhletu, tu strčí do kapsy a může si ji vychnutnat 😀 . Což i k mému nadšení provozoval. A pak spokojeně opět odkráčel do tmy. “A ty se třeba strhni!” plula mu nad jeho teriéři hlavou komiksová bublina. No nic, to jsem hodně odbočila, omlouvám se, ale nedalo se, když už jsem tam v myšlenkách doputovala.
Každopádně Bohoušek pokaždý když k nám přijel, tak se radostí počůral. Dělal radostný kolečka, šmrdlal si teriéřím párečkem, co měl místo ocásku a …… pak to ze samotnýho nadšení pustil. Ne moc, ne moooc, byl to přece dospělej pán, ale……. prostě ho to přemohlo. Byl u nás rád, i když k nám vlastně “nepatřil”. Ale nedivím se mu. Kdo jedinej ho vozil v kočárku po zahradě??? Kdo mu oblékl slušivý obleček, aby mohl do společnosti? Kdo s ním činil koniny? No nebyl to ani otec, ani jeho náhradní rodina, byla jsem to já. No a kdo mu podstrojoval? No máma, když se u nás občas objevil. No tak každopádně tedy Bohoušek měl vítání s kropičákem. Jak to bylo s mazlením se, to si bohužel už nepamatuju, páč my spolu hlavně asi dělali ty koniny.
Murphy měl vítání se sirénou. Inu teriéři povaha. Zběsile lítal bytem sem a tam, až odletovaly koberečky, předložky. Oči měl vyšpulený nadšením jak Hurvínek a řval. A jeho projev byl velmi temperamentní. Leč v podání přízemního teriéra neškodný. Mazlení si užíval a byl příšerně lochtivej. Co von toho najezdil na kolobrndě!! Furt mu ta pacička kmitala 😀 . Dodneška mám před očima jedno jeho vítání. Byla jsem na střední a s Brtníkem jsme spolu začali chvilku před tím chodit. Po čase u nás občas přespal. A když se u nás jednou delší dobu neobjevil (v psím čase to znamená víc jak dva dny 😀 ) a pak přijel. Následoval chlupatej amok! Murphy byl dlouhochlupec, vlasáč, koudel černých rozevlátých – když teda nehrabošil – chlupů. Uprostřed toho amoku se zastavil, otočil to na pětníku, přilítnul k Brtníkovi a s veškerou vehemencí svýho malýho dlouhýho těla ho štíííípnůůůůůl do stehna. Bylo vidět, jak se mu následně ulevilo 😀 😀 . Krom toho, že já se smála jako blázen, a Brtník tehdy nechápal, neb do tý doby se psem v domácnosti nežil, jsem Murphymu i dost rozuměla. Já totiž taky, když mám nával pozitivních citů a mám radost, že někoho vidím, tak mám potřebu ho zmáčknout, umačkat, štípnout, a i kousnout. To mám od malička a můj nejmladší synovec to podědil po mně 😀 . A taky jsem tehdy viděla, že Murphy, mě ” vyměnil” za toho Brtníka a definitivně ho přijal do smečky. Ne že by s tím měl problém, to ne, ale tady to bylo stvrzený na nejvyššího Míru 🙂 .
Ešínek vítal vehementně a na preclika a s dárečky. On se prostě svinul do preclíku a motal se kolem Vás, sem tam se rozvinul a hlavně, nikdy nezapomněl přinést dáreček. A bylo pochopitelně nutno, aby obdarovaný dárek velmi hlasitě ocenil. Coooož mohlo občas sousedy zarazit, když mě slyšeli na chodbě komusi děkovat, že mi přinesl krááásnou, ale fakt úplně úúžasnou slepičku. Že takovou ešče nikdo nikdá neviděl…. a tak jako podobně. Oč inteligentní a jemný, přesto plný energie byl při vítání, o to primitivnější byl při mazlení. Jestli se teda tomu tak dá vůbec říkat. Aby bylo možno se s ním mazlit, bylo nutný ho nejdříve znehybnit. Představa, že sedíte třeba na zemi a mudláte se s milůvaným pejskem? No nee, na to zapomeňte. Znamenalo to, že vám bude nakopáno do hlavy, budete zdrápáni a ohlodáni. Nebylo by to, že se nechce mazlit, jen měl prostě jinou představu o tom, jak by to mazlení asi mělo vypadat 😀 .
To až zase s Bubinkou jsem si užila možnosti se mazlit bez modřin. Ta si to užívala. Ať už to bylo, že zabořila hlavu do klína a nechala si mudlat ouška, očička, drbat na šňupáku a na místech, kam si moc nedošáhne. A nebo, že se slastně vyvalina na bůček nebo na záda, a nechala se jemně masírovat, hladit a mručet do těch svých plachtiček. Moc měla ráda, když vyvalila pupík a já jí hladila a poplácávala po vnitřních stehnech. Pánik zas uměl moc nejlíp mudlat ty uši a drbat na očičkách. Klidná při mazlení a bouřlivá při vítání. Představte si zešílivší hopík, přidejte k tomu hlas vychlastané italské prostitutky (její štěkot byl velmi specifický – něco jako Hyyyáf) a čelisti ocelový pasti. To byla velmi bolestivá záležitost a otisk její lásky mám dodnes na zápěstí, jako trvalou vzpomínku na ni 😀 .
Rumíček, noooo to je náš malý Brežněf. Křížený s mokrou houbičkou. Protože podle něj pořádná vítačka bez hubičky – no to je ošizená vítačka. A páč má furt ten svůj šňupáček mokrej, je na tom následně váš gezicht úplně stejně 😀 . A jako správnej vižlí hošíček, podědil po Ešínkovi tu výrobu preclíkůch – neboli se při vítání svine do preclíku, rozvine, svine… on to tedy i díky tomu, že vyrůstal s Bubinkou, která byla při vítání důrazná a teď žije s Talířovou, která je při vítání průrazná, musel ještě obohatit o zcela nevychované hopikání. A mazlení s Rumíčkem?? To je fontána psí něhy a lásky. Vážně, on je tak něžňounkej, tak milounkej a tak vás celýho miluje, že máte-li sto sáhů starostí na zádech, tak pro ten moment všechny vodplujou kamsi do kšá a vy jste zamotáni do nahřátýho froté ručníku a vznášíte se v bublině lásky. Tak nějak to nejlíp popsat. Rumíček je prostě zhmotnělá něha a zrzavá láska. A taky hodně, ale opravdu hodně vnímá, když máte bolavou duši. To to pak celé ještě vynásobí několikrát, jen aby, aby vám nebylo tak krušno.
Zcela opačný zážitek si užijete v případě, že se ……………. vlastně KECÁM!! Kecám!! Teď jsem si to uvědomila. Při mazlení už se vlastně Tali úplně přejinačila! Pravda, zůstalo jí to její značně bolestivý hrábnutí tlapou, když chce naznačit, že ještě není všem dnům konec, ale!!! Naučila se mazlit! Je to jediný moment, kdy se podaří to stvoření šílený dovést opravdu do klidu. Ona celá zcepení, vyšpulí oči a nechá se ňuňat. A pak zvláční. Miluje masírovat unavený nooooženkyyy, stejně jako všichni ostatní ohaři. Vždycky jim říkám: “Jejdamánku jelimánku, to sou ale uběhaný noženky, todleto, ešivá voni nepotřebujou prohňoucat??” 😀 , potřebujou, potřebujou, to se ví. Každej správnej ohař má nožičky uběhaný až jééje! Taky pupek miluje ukazovat, páč pak je jí dycinky vyhlazen do vysokého lesku. Takže jo, hlavu už vám neukopne a užívá si to, ale když se rozhodne vaši pozornost opětovat a vyznat vám nějakej ten cit……… tak věřte, že to je zas bolestivá záležitost. Buďto vás hromotlucky obejme a způsobí škrábance jak od tygra a nebo vám v lepším případku okusuje prsty u nohou či rukou, to ještě jde. U nosu už teda blbý :D. Tam ta něha prostě není. Je to zkrátka hromburác. Nejlepší varianta je, že se na vás přilepí, to jediný nebolí. Prostě přijde a namáčkne se na vás. Taky hlavu do klína ráda dá. A od Rumíčka se naučila jednu kynologickou neřest 😀 . Neřest, která je vyhrazena výhradně pro něj. Protože on je prostě něžný tvor. Tak sedět na klíně může. Tali, nejen že se na můj klín nevejde, ale taky hrozí smrt. Moje teda. Ne její. Ščestí pro ní, že k Brtníkovi na klín se tak troooošku vejde. Znamená to ale jednak to, že mu při tom způsobí několikero mnoho šrámů (ale co byste neudělali pro to, aby se ten pes na vás navázal, žeáno) a druhak to znamená, že jí Brtník musí drapnout šécky štíry tlapajzny, jinak mu z toho klína vypadne. Po určitý době vypadne stejně, neb Brtníkoví zcepeněj paže a pustí. A ještě jednu věc se naučila od Rumíčka. Zcela nekynologicky dávám svým psům hubišky. Na makovici. A všichni vždycky vědí, že to je výraz toho, že je člověk má rád. Že to pochopila i Tali jsem zjistila v momentě, kdy jsem po procházce utírala Rumouškovi tlapky a jako vždycky jsem mu u toho sdělila, jak nejlepší von je hošíček můj a “ohubičkovala” jsem mu u toho tu jeho zrzavou hlavu. Tali se okamžitě přisáčkovala a tu svou velkou kebuli nastavila taky 😀 😀 . Bylo to moc hezký, v tu chvíli zapomenete na všechny ty její zhovadilosti, co předtím stihla vyrobit.
Jo a vítání v jejím podání? To si tak nějak ani nepřejte zažít. S nejdůslednější důsledností se já osobně snažím o to, aby příchod domů probíhal alespoň částečně civilizovaně. A nemusela jsem se preventivně svlékat již na schodech u výtahu 😀 a zouvat z některých bot tamtéž 😀 😀 . Na tohodle tuponě prostě nezabírá nic. Ta lepší varianta vypadá tak, že po mém neústupném držení dveří, kdy na ně neustále útočí, si na vteřinu sedne a pak se vyřítí ven jako primitiv. Když se úspěšně ubráním tomu, aby mě povalila a Rumíček oslintal, seberou každej jednu venčicí botu, které nechávám stát na rohožce a lítaj jako šílenci sem a tam, dokud je nevmetu zpátky do bytu. Tam se někdy k mé úlevě “poperou” o botu toho druhýho a já mám klid. Nebo taky ne 😀 . Ale je pravda, že prostě jsou dva, tak uznávám, že se v tom podporujou a v podstatě to ještě jde.
No a jak je to s vítáním a mazlením u vás?
Petróóó, to je geniální a detailní popis!
My máme specialitku u Vaška – dělá berana – narve hlavu do člověka a tlačí a nechává se mudlat. On už je vůbec takovej mudlací. Pes, který nesnášel manipulaci a kterej mi orval ruku jen proto, že jsme ho pohladili oba. Tak přesně ten pes zvláční a nechá se polohovat téměř jak se mi zlíbí a vyvalit pupíka (stehýnka zevnitř, to snad miluje každý pes!) a utrhnout tu jeho chlupatou palici a uši a… a on u toho dělá brůůůům, protože bručí blahem!
Bígl je mazlící tank, kterého ale nemůžeš mazlit víc jak minutu, protože on dýl jak minutu nikde nevydrží. Ale! Je kontaktní, hodně. A dnes spal poprvé v posteli a tulil se ke mně celou noc!
Jo berana!! No jooo! To byla Bubi specialitka! To mi vypadlo!! Přesně to sedí, nacpu se na tebe, tlačim až se prostě vtlačim a máš to! 😀 Tali taky tlačí, ale ne hlavou, opře se a přitlačí se bokem. Je to skělý, jak se ten pes probudí, když zjistí, o čem to je! A některý jsou prostě nedomazlený. I kdyby je člověk umazlil k smrti 😀 . To se vždycky usmíváš, viď, když si užíváš Vašíčkomudlání, že jo? To je úplně jiný, než se psem vymazleným od miminka. Heh bíglík asi potřebuje- jako Bubi?? – dohnat mnoho věcí, tak prostě nemá nemá čas. Víš co všechno má na práci?
Vždycky si říkám, jak asi ten pes žil doteď? Poznává co neznal? Nebo mu něco naopak z předchozího života chybí? No na Bubi bylo vidět, že evidentně dohání spoustu nepoznaných věcí – pohyb na volno, vycházky – myšleno pořádný vycházky, čmuchání v lese, po loukách. A hraní. Hraní se musela naučit. Co jí určitě chybělo byla přemíra žrádla 😀 a válení se na gauči, ale to se jí posléze, když jsme se dohodly, že to je jen s povolením /a se psí dekou/ k její spokojenosti vrátilo. jak to má bíglík s hraním? a máš už pro něj jméno, který pasuje?
Mazlení Vaška si užívám, on je opravdu takový hřejivý sluníčko.
Jméno bíglí eště není, jak na něj nemluvím, tak mi ani nechybí. Teda mluvení mi chybí, jméno ne. On si skoro nehraje. Párkrát, na chvilku… nemá čas! Na gauč neleze, do postele se taky necpal (to Vašek tehdy zabral místo hned. Jen jsme si museli vysvětlit, že já tam bydlím taky), zato ale potřebuje být VŠUDE, nejlépe všude současně. Flákne sebou, vyvalí pupíka a mazlit! A za minutu už se zvedá, protože co kdyby mezitím někde přistálo žrádlo!
jo jooo, já myslím, že když se člověk k tomu psu propracovává, je to pak děsně intenzivní. Bíglího hošíčka úúplně vidím, voni jsou jak naspídovaný, honem, honem, tudle…támhle. Když jsme vyzvedli Bubi , jeli jsme pak rovnou na chalupu a ta měla pocit, že musí explodovat, aby obsáhla všechno. Pořád vidím ty její nadšený oči.
Mně by to člověče nedalo, stejnak bych na toho psa mluvila 😀 . Já s nima mluvit musim 😀 . Jsou fotky někde, nebo zatím není čas a prostor? (znám, to, takže předpokládám, že nejsou, ale kdyby joooo….. 🙂
Ve čtvrtek bude článek na Zvířetníku
Mazlení
– Mája se tulí a houžví a blíže snad všema způsobama. Když nás dlouho (prakticky jakýkoliv časový úsek) nevidí, tak skáče a je velmi radostná.
Nejhorší je po ránu, kdy stojí u postele a velmi hlučně vrtí ocasem (tedy ono to vrtění až tak hlučné není, ale je takové rozmáchlé od postele ke zdi)
– Batynka přijde (většinou něco rozleje), chvíli se mazlí a pak začne kravit (což je teda často vzájemné a vyprovokované mnou), o mazlení si říká ne zrovna něžným rýpnutím zobáku (to dělala i Mili a Dája), nebo packou.
– Ciráty se občas přišly nechat pohladit
– Besinka se tulí, lepí a občas směje, když chce hladit, hrabe packou
– Sanýšek se prostě přilípne
– Vendulka se tiskla a nechala drbat, nikdy se neotočila na břicho
– Mili se chechtala na celé kolo
– Dája si drbajícího chytala a přesunovala na správná místa
– Haskýšek měla potřebu držet v tlamě kus mého oblečení
Vítání
– Mája po nás skáče, blíže, lepí se na nás, kroutí se, je všude
– Batynka hupsá, někdy u toho pronikavě štěká, když má hodně velkou radost.
– Besinka ječí, poskakuje a dělá poklonky, někdy se směje
– Ciráty se přitulily, někdy přinesly míček
– Sany jde seřvat sousedovy slepice
– Vendulka, když bylo sluníčko, stála u baráku a čekala, až otevírající se dveře hodí “prasátko”, potom se přiběhla vítat velmi civilizovaně a maximálně cestou srazila nebo pitbulím ocasem přeťala pár bezvýznamných překážek
– Haskýšek se točila do kolečka
kachno, u Cirátů je minulej čas?????????????? znamená to, že už někde pošťuchuje Ešátora?? Ach jo.
…Batynka přijde (většinou něco rozleje), chvíli se mazlí a pak začne kravit (což je teda často vzájemné a vyprovokované mnou), o mazlení si říká ne zrovna něžným rýpnutím zobáku (to dělala i Mili a Dája), nebo packou….
tak mám pocit, že tohle je u fen hodně společnej znak, asi jednotná šablona někde?? 😀
….Sany jde seřvat sousedovy slepice….
😀 😀 to je velmi zvláštní projev vítací 😀 😀 a jak vlastně Sany, už na pohodu šécko?
Cira jsme nechávali uspat před prázdninama.
No, definuj na pohodu 😀
– ano, je zvládnutá v té poloze, že neobtěžuje okolí
– proč s ní mamča netrénuje chůzi bez tahání a nevystřelení za zvěří, když jí to vadí i zdravotně (rameno), to netuším a nehodlám řešit v rámci zase mého zdraví, a to duševního
– občas ve srandě hlodá do mamči. To by mamča jako i řešila, ale nemůže, páč má nějaký prapodivný blok, utnout psa. Takže to holt neřeší (to mi jí je líto)
– nedávno se jí stalo, že vystartovala po psovi, se kterým se před tím snášela, to mi mamči bylo taky líto, ale nejsou z toho žádné velké šrámy ani na jedné straně.
– nj, ona si tím honěním slepic ta čůza kompenzuje stres, radost, emoce. Ale slepice to naštěstí neřeší, tak to asi není problém.
Jinak je to asi víc borderka (myslím projevem) než špic, na což mamča nebyla připravená. Ale k dětem je zlatá, se sousedy nemá problém, králíky moc neloví, loví myši (žádoucí činnost), je veselá. A s mamčou se má krásně, spoustu procházek a tak.
Cirátky – tak ti dodatečně mávám na cestu a
a … moc ho tam ale nezlob, víš,že na to nemá 🙂 .
Hm – mamka přesně kopíruje text písničky – Jaký si to uděláš, takový to máš. Někdo prostě neumí moc dát najevo tomu psu, že tohle už vadí. A pak jsou taky psi…….. kterým to přes to projevení…….. nedojde. nebo až za dlouho. Nebudu jmenovat. Ale teda s tím ramenem, chudák máma, a tady ani nepomůže, že to psu vysvětlí někdo jinej, u ní by to nefungalo, dokud by s tím ona něco neudělala. Hlavní je, že jinak jim je spolu fajn a fungujou vespolek.
timicek priel, zacal tou svou mohutnou tlapou drapat po nohou/v posteli i po hlave a mazleni miloval moc moc, i kdyz brisko teda neukazoval. hopskulka cela se vrni, vrti, knoura – sedi u cloveka a vrti celym psem jak pytel blech, nebo se prijde tulit v betli – se pritiskne k zadum, polozi hlavu na hlavu a drbkeeeej
je fakt ze preclikovy vlneni taly mival trochu vokiun pri vitani, ale tak moc jako rumicek, u kteryho sem to vlneni videla, urcite nee. ale vlnivi se preclik vizla je srandovni
Joooo drápání je u nás výsada feňulí – jak Bubrdlína, tak Talimůra se takhle nekompromisně hlásí. To hošíčci fšicí nikdá takhle drsně žádost nepodávají 😀 .
Preslíkování je myslím taková vižlí specialitka. Ještě u dalmouše jsem to viděla, ten se u toho ještě smál, opravdově se smál. To vižla dělá dementěva- se tak tváří. Ona to má Feri v podstatě skorem jako ta vižla, když se vlní a kňourá. Ešátor u toho huhlomumlal (na to jsem taky zapomněla!!!) , Rumíček, jak je ten němej Bobeš, tak ani nepípne.
feri je ale takova spis neposedna v sede, ze se mele a cydava zvuky, timicek se vic zouzelil a smal se u toho paradne! vecne ten jeho vyraz:)
🙂 rozsemátej gezichtík! To je přesně to vono. Některý psi se opravdu umí smát. Ten dalmatin, jak jsem ho zmiňovala, ten opravdu v úsměvu odhrnoval zoubky, ty přední . Křenil se a kroutil makovicí, byl příšerně komickej. Teda když člověk věděl, že to je skutečnej úsměv. Já to do tý doby o dalmouších nevěděla, že to některý z nich dělávají.
Mele se v sedě 😀 😀 to musí bejt pohled 😀
Petrs01
Ve čtvrtek bude článek na Zvířetníku
paráda!! To se do čtvrtka budu ale odkopávat zvědavostí 😀 😀
petrs taky se tesim na clanek 🙂
A já pro něj mám jméno! Atom! 😀 když je to takovej těkavec 😀 .
týýýjo, to nejni úplně blbý! Do článku s tebou!
Atomíček Tomíííčeeek,
má flekatej pupííííček.
Atomíček, Atom,
je hluchej jak zákon!!
(teda nevim, proč jako zrovna zákon by měl bejt hluchej, ten je spíš slepej, ale mě to prostě napadlo)
Ešivá bys mu to mohla dneska pošpitat do plachet, až ho budeš mudlat dědoucha atomovýho 😀 , že sem mu to složila na počest jeho příchodu a pojmenování.
Nevím, jestli by mě muž nenechal zatknout a odvézt do Bohnic. Ale seš ženijální, i ten flekatej pupíček jsi vystihla!
že jo , že má flekatej pupek? Nevim proč, ale vim to :D, tak mu teda nešpitej do plachet, ale zaprď mu na ten pupik 😀 to Rumouš zbožňuje, když mu člověk pusou prdí do kožíšku 😀 . U Tali jsem si to nelajsla, ta by mě asi – kdyby se jí to líbilo – přizabila 😀
Náš Teddy je vítací typ. A je přesně jak ten dalmatin – směje se u toho a ohrnuje pysky z předních zoubků. Kdo to vidí padá smíchy. Ovšem nejraději vítá mojí ségruši. Se mu nedivím, taky jí ráda vidím :D. Nejlepší je to když jsme na rybách a ségra spí pod širákem. To pak Teddy prolétne rosou a pokusí se jí radostně skočit na hlavu … a ona se mu pokusí ubránit. To jsem pak taky chodila po břehu a hledala psa. Načež ségra pravila: “Hřeju ti hada na prsou” …. pak rozevřela spacák … a na prsou byla stočená ta malá zmije chlupatá 😀 . Jiné je to pokud spí ve stanu. To chce fištróna, aby Teddy kosmickou rychlostí prolétnul kolem ségřina žárlivého choďáka Maxe a pak učinil veleobří skok. Jenomže ségra je pěkně zákeřná a nikdy nezapomene zapnout síťku proti komárům. Tím pádem se z Teďáka stane rozplácnutý spajdrmén, jenž se pomalu a s drápky zaťatými do síťky sune dolů. Za zády mu stojí nasupený Max s výrazem: “To si tedy přehnal, mladej!!!!”
P.S. Nejsem anonym, jsem Blanka, ale někde jsem se asi cestou ztratila 😀
Nejsem anonym. Jsem Blanka, ale jmeno se nekde cestou ztratilo a ted me to z pocitace ani nepusti na vase stranky. Pise mi to, ze web odmitl pripojeni. Zkousim to tedy z mobilu a z jine mailove adresy. Netusim kde jsem udelala chybu.
Já se půjdu zeptat paní adminový, ešivá jí něco nenapadne.
aha, koukám, že komentář už je vidět, takže paní adminová už to asi četla?
chyba neni u vas – nekdy se stane, ze web vyhodnoti prispevek jako spam a pak vas ani nepusti. Ja se snazim denne kontrolovat, i petra dela kontrolu ale ne vzdy jsme online presne v potrebnem okamziku. ted by melo fungovat vse.
pro vyreseni problemu se spatnym oznacovanim prispevku (vic prispevku tesne po sobe zpravidla navnadi antispam kontrolu) je lepsi se zaregistrovat a prihlasit
víc příspěvků po sobě navnadí antispam kontrolu……….. to má teda se mnou docela šichtu chudera 😀
ty ses prihlasena to je vklidu, to pusti vse
Už jsem se bála, že jsem něco rozbila 🙂 Ta televize s klávesama a oknousama si dělá co chce. Ale musím upřímně přiznat, že většinou je chyba někde mezi židlí a myší 😀
tak o to vic cliveka tesi, ze tentokrat je fakt chyba na strane prijimace 🙂
😀 😀 😀 sem se začala smát už při tý představě, jak škodolibě ségra zatáhne tu síťku…. 😀 😀 zbytek už pochopitelně nemá chybu, přesně vidím, jak to pometlo letí a pink, narve to do tý sítě a čumí jako puk 😀 😀
Je boží mít psa, co se směje, jakože opravdu směje.
takhle se smála Milča, když někoho trápila.
A boží bylo jednou po dloooouhé procházce, strašně unavenej pes a Franta šel chodbou do dílny.
Na tom psovi bylo vidět, že na něj skočit prostě nemůže, že sotva plete nohama. Což ale neviděl Franta, tak jí vynadal, jakoby na něj skočit chtěla a vychechtanej špic se odpletl na pelech, páč cíl splněn.
Jo a taky se smála při povelu “Zapomeň na to”.
Páč to ona si tak šla, šla, najednou jí něco napadlo (většinou nedobrého pro okolí), tak změnila chůzi a když to člověk vystihl a dal včas ten rušící povel, tak to neprovedla, ale cíl byl splněn.
jo a při vítání, když jí člověk řekl “ááááhóoooooj žáááábooooo”, to se pak blížila a křenila se, až prskala.
ježiš nenéééé, to bych moc chtěla vidět tudle žábu 😀 😀 😀 😀 voni jsou boží, když něco takovýho vymyslej a je to jen jejich specialitka.
Ty jo Milča záškodnice 😀 . Mám pocit, že chlapy tyhle drobný nuance psího chování nevidí (jako třeba Brtnik, když nevidí, že Talířová, to točí k němu, ale opisuje při tom oblouk přes Karpaty, ale přitom to fakt točí a ten oblouk nedělá, aby stihla zaškodit, jen to prostě v tý rychlosti nestihne otočit na obrtlíku)
Se snažim u Tali vypozorovat právě něco jako změnu chůze nebo nějakej jinej detail, co mi napoví, že se zrovna chystá realizovat nějakej nápad – a přesně -blbej. ale zatím to v tý rychlosti moc postřehnout nejde 😀
On je opravdu jak chechtací pytlík. Za jeho zívací úsměvy by se nemusela stydět ani Lucka Bílá 😀 Ale specialita je právě ten zubatej vítací úsměv doprovázený tancem sv. Víta a poklonami do všech světových stran. To jsem dřívávějc u žádnýho psa v okolí neviděla. Kdo je vítán většinou zamačkává slzu smíchu v oku. 😀
To je komik a kašpar!! Chtělo by to natočit (znám to, jen si na to vzpomenout!!) a podělit se, miluju tyhle psí libůstky 😀
tak můj první pes skoro patnáctiletý kříženec km-nechovací,postelový,tulící
vítající-štěkotem,skákáním,ušima složenýma do culíků-jinak mu stály,jinak byl uvrčený,nemusel děti
no ono taky vrazit desetileté holce tvrdohlavýho knírače se silým loveckým pudem není ůplně dobrej nápad,ale byl pro každej nesmysl a byl to první pes na kterém jsem se učila jak vychovávat a učit,amoc rád se kemně tulil-byl to tulící pes jo a vůůůbec neolizoval nikdy a nikoho-KIM
druhý-teda druhá fena mk půjčovaná ale skoro moje-byla u nás jaždou chvíli na prázdninách a pak 3měs kdy u nás odrodila štěnata,jinak kotcová-tak ta chovací-tulící,vždycky se v náruči roztekla jak děcko,olizovací
u vítání běhala s hračkou a štěkala,skákala,jinak milovala všechny,chodily jsme ze cvičákem na ukázky do školek jak se chovat k pejskům a šlapat by po sobě nechala-milá nekonfliktní,ukecaná,doted lituju,že jsem si ji nemohla nechat a to je to už šestnáct let co ji nemám-KILLY
třetí pejsek kříženec knírače-syn Killy-umazlený,lízací maniak,neexistoval nikdo kdo by ho nemiloval,dokázal si získávát lidi,vždy štastnej a plnej energie,aportovací maniak,jak mu někdo něco hodil tak byl jeho
vítal šílenýma kruhama a ze svých uší-který měl velký jak lopuchy dělal culíčky-který se vzadu dotýkali špičkamaDUX
čtvrtý pejsek km skoro čtrnáctiletý závislák-extrémně chovací-na klíně vydržel hodiny,v posteli natulený na moje záda v noci tak,že mě martin budil ze slovy,že ho zalehnu-a na starý kolena mu dělal k posteli schůdky-neolizovací,k cizím lidem,psům,odtažitý-často se tvářil jak kdyby nosil na sobě veškerou tíhu lidstva-cizí lidi se ho báli-9kg a 37cm…..,na světě jsem mohla existovat já a tak čtyři lidi,zbytek zmizet,ale do smrti hravý a pro mě by se rozkrájel,dejchal by za mě,byla jsem jeho smysl života-což si až ted rok a třičtrtě po jeho smrti uvědomuju jak to bylo až moc,
přitom nebyl vtěrka,jen chtěl být všude kde já
vítaní-uštěkáný,skákajícívrtící-GERO
pátý pejsek km,vzdálená příbuzná Gera,pořád štastná,spkojená,neuvěřitelně přátelská,netulící!!!!!!!!!!!!!!!nechovací!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!protože na to ten malej rapl prostě nemá čas,protože furt musí vymýšlet hovadiny,ale je olizovací a chytá nám blešky-normálně nám jemně okusuje tváře a ruce a když si chce hrát štípe do noh
vítání-tevře hubu a dělá-ááááááááááááááááááááááááááá a to i když jí mám v náruči,když to udělala prvně málem mě šlehlo a na tatky jednou málel volali policajty,že týrá psa-je to fakt šílený kvílení
……jo je to můj smysl života a moje štěstí,ale její smysl život nejsem já,ale dědictví po bráchovi-DAFI
no a můj poslední,ke kterýmu si furt tak nějak co by třetí majitel hledám cestu,ale už se to lepší,už není tak klikatá-tak ten je olizovací,byl by i chovací,ale díky jeho povaze ho nikdo moc nechová-no někteří si ho nikdy ani nepohladily-můj skorotchán-to bydlíme skoro společně,tulící hodně
vítá štějkáním a tak,že se začnou tahet a honit s Dafčou-je kříenec-jezevčík jorkšír asi,výhoda,že nelíná,je to nervák ,ale největší perták pro Dafču -ŽERYK
Mirko – to je teda slušný výčet 🙂 , kolik psů projde člověku životem, tolik stop v něm po nich zůstane.. Dafi je ještě příliš mladá na to, aby se člověk stal smyslem jejího života, do toho prostě musí dozrát, jednou bude stejná jako Gero a i to tulení si bude uživat. A třeba se jednou zadaří i to, že se u Žeryka taky obrousí hrany a přestane být pako.