Aneb……… POPRVNÍ! Aneb…. vona byla výýborná!!Hele musím, musím, i když vím, že se to nemá 😀 . Nikdy nemá člověk veřejně chválit psa, že je hodnej, páč tím pádem to následně do 8,5 hodiny stoprocentně přestane platit!!!! Ale já musim!! Musim fakt!!! Protože tahle pondělní ranní procházka TO BYL LUXUS!!!!

Nejen proto, že Tali měla radar na příjmu a to celou dobu, ale hlavně proto, ŽE TO BYLA NORMÁLNÍ PROCHÁZKA!! Tak jak to zná většina lidí, že pes si prostě jde, čuchá si, dělá si svoje psí věci a je to prostě normální, bez adrenalinu. To, o čem jsem psala nedávno, že bych to moc chtěla, aby to zažila, aby nebyla furt v rauši a nedělala čistě jen bejkárny. Musela jsem teda hodně mluvit. Tiše a hluboce jí říkat, jak je hodná, jak to dobře dělá, že půjdeme tady a ne támhle, že tam nemá chodit. Když se rozeběhla, stačilo NOR-MÁL-NĚ zavolat. Panečku, to si neumíte představit v jakým rauši jsem uvnitř byla já. Bylo to úžasný. Já vím, že to tak nebude napořád, ale ty jo, bylo to fakt parádní. Jednou jedinkrát zaběhla do křoví – tak jako pro formu, a na zavolání přiběhla. Když jsme takhle v poklidu obešly kolečko za domem, šly jsme na louku, házet si balonky a družit se s pejskama. A…. na konci procházky trochu taky cvičit. Tali-stejně jako Bubi je dokonalej krab. Jak už jsem kdysi psala, nejde mi k odměňování (tak jak potřebuju) prostě používat levá ruka. Jak je na jiný věci docela šikovná (umím s ní i psát, najíst se a tak), tak tady je prostě na houby, takže odměňuju pravou a tím pádem si ty psy natahuju od levý nohy doprava a při chůzi to vypadá, že venčím kraba. Ohaří kucí to pak celkem i zvládli vzít na vědomí, že to prostě jinak neumím a mají pochodovat u tý levý nohy. Ale ohařím holkám tuto do tý makovice, která vidí jen tu flákotu, asi neumí dojít, takže ano, díky mně je z Tali taky krab. Teda vlastně asi krabice, když je to ta samice 😀 . Je to trochu nepohodlný, přiznávám, ale zrovna v jejím případě jsem ráda, že jde a čučí na mě. To, že se u toho motáme, je podružný. Maximálně si budou myslet, že jsme obě pod vlivem. A když nám to tak pěkně šlo, zase jsem zkusila Tali učit obíhat dětský hřiště. Už vydrží, když jí posadím a obejdu do druhý půlky a když zavolám “Okolooooooooooooooooooooo Tali okoloooooooooooo!” vypálí pochopitelně jako raketa a řítí se prostorem. Když dobíhá, hodím dál ve směru balonek, jako odměnu, aby to oběhnutí ještě prodloužila. Tak konečně jí to draplo a bavčí jí to. Bude to zase věc, která jí ve spolupráci se mnou umožní vybití energie.  Jako další odměnu jsem jí nechala, ať si lehne opodál a balonek si žouželí. Pak už jsem si ho teda vzala, abychom z louky odcházely v poklidu,  a stejně jako jsem to učila Rumíčka, jsem řekla končíme, udělala rukou gesto, že konec, balonek schovala a místo něj dostala spoustu dobrůtek (měla jsem specialitku – nakrájený rohlíky s párečkem, kterej jsem rozmrazovala v mikrovlnce a on prasknul, tudíž do rohlíku se nasákla ta šťávička-hmmm, prej vynikající 😀 ). A skutečně jsme z tý louky šly hezky v klidu vedle sebe. A tak jsem toho využila a nešly jsme domů zadem, jako obvykle, ale zamířila jsem k hlavnímu vchodu. A měla jsem tak možnost jí odměňovat a odměňovat za to, že jde opravdu pěkně se mnou a neletí k protějšímu domu pod balkony. Bylo to tak moc pěkný!!!! Poprvní, poprvní to byla procházka na volno bez toho, že by se řádilo. Šmajrá, nejsou voni už Vánoce, že jsem dostala takovejhle dáreček??:D .