Aneb – ještě větší poklad, než jsme doufali.

Není to až tak kynologická informace, ale se psama to dosti úzce souvisí. Protože to byla právě Talismanka, která mi na chalupě, na louce, při tréninku poslušnosti, tak radostně přiběhla, že mi vyvrátila koleno, o který se zastavila. Proklela jsem ji, virtuálně nakrájela jak nudle do políftky  a pak to rozchodila. Teda myslela jsem si, že rozchodila.

Podvečerní procházka naznačila, že jsem se to pouze naivně domnívala a možná dokonce i popírala realitu 😀 . Páč když  v jednom momentě Tali běžela ke mně, přičupla jsem na bobek, abych její úsilí podpořila a roztáhla jsem ruce do široka. A pak už jsem se nestačila divit. V koleně proběhl proces jakýsi a ….. už to bylo. Vstávala jsem na invalidu. Ale furt to ešče nebylo to, co to bylo tak o hodinku pozdějš. To už se koleno ale moc, hodně moc rozčílilo. A kostivalová tinktura byla kde? Byla doma.  Mám vyzkoušeno, že opravdu dokáže docela účinně pomoci. Kdysi jsem na doporučení kamarádky Peti používala gelovou mast, pak jsem objevila ještě větší sílu právě v tinktuře.

A tu jsem se i rozhodla si letos i sama, v rámci hry na bábu kořenářku /páč jinak se to moje pokusničení s bejlím nazvat nedá/  vyrobit. (Není to nic složitýho, člověk potřebuje kořen, nůž, prkýnko, tmavou lahev a vodku… ehm, před naložením neupíjet, potřebujete přece to mazání, tak ať vám zbyde. Nakrájíte kořen jako do salátu na kolečka, nacpete do lahve, zalejete vodkou a dáte týrat na okno na sluníčko, tak na tři neděle. Kdykoliv jdete kolem zatřepete. Pak přes plátýnko přecedíte a už vesele používáte a nestačíte se divit, jak vám to pomáhá.) Tak ale to jsem odbočila. Prostě tinktura, ať už kupovaná, či domácí nebyla v dosahu. Před časem jsem zjistila, že nejen kořenem člověk jest  léčen, ale že si v nouzi pomůže i jen listím. Taky to bylo na chalupě a taky práce Talismanky. To mi zase zrasila svým výmykem už tak rozrasenou ruku. Šla jsem tehdy, ze zoufalství utrhla dva, tři lístky, pomlátila je v hrnku vařečkou (žádný kovy, prosím) a zalila trochou studený vody, tak jeden, dva centimetry. A nechala si vylouhovat do rána, kdy to pustilo sliz, či jak to nazvat. A pak poctivě mazala, kdykoliv jsem prošla kolem hrníčku. A hele… ručce se ulevilo.

Tak i teď jsem šla, už za tmy do zahrady, našla si trs kostivalu, utrhla dva lístky, šla je potlouct, nalila vodu a uvědomila si, že to do rána asi nepočká, že to koleno je fakt, ale fakt hodně naštvaný. Takže po chvilce jsem se dokohátala do kůchně, popadla hrnek a vrátila se k televizi. A koleno průběžně pomazávala tím, co listy vypouštěly. Případně matlala po koleně i ty potlučený lístky. Pode mnou pravda potopa, ale…………. ale………….. nechtělo se mi tomu ráno věřit, nicméně – KOLENO BYLO CAJK!!! Tak cajk, že ani nejmenší náznak zádrhelu, bolesti, nebo nemožnosti pohybu do nějakýho směru!! Nádhera, nádhera.  A tak jsem si řekla, že se o ten zázrak musím s váma všema podělit. Protože je škoda, vědět, že máme v dosahu účinnou pomoc přírody a nevyužít jí. Takže kdo máte zahrádku, najděte si tam koutek pro tuhle šikovnou bylinku. Teda spíš bylinu, protože kostival není úplnej prcek, je ho kus. Ale  to jen proto, že je v něm taková veliká síla.

Foto vlastní momentálně nemám, abych vložila a cizí odkazy dávat nechci. Ale kdo neví, jak kostival vypadá, stačí pochopitelně zadat heslo a už vyjedou nejen obrázky, ale i další informace.