My máme to výročí, teda měli jsme že jo. A tak jsem se rozhodla, že ten výroční den zahájíme jinak, než obvykle.

Obvykle totiž je to o víkendu tak, že Brtnik vstane za kuropění, vezme ohařiska a vypadne s nima na dvě hodiny do lesůch. Já se dospim a pak udělám snídani a pofackuju to při tom doma. Snídaně není ovšem ledasjaká, je to snídaně bohatýrská. Taková, za kterou někde v  kafetérii vypláznete stopáďo a ani nemrknete. Já ji podávám zadara 😀 a ešče ji mám větší.

No, ale protože den před tím jsem fakt tvrdě makala, byla jsem ve fázi, že prostě nespim. Jak jsem fyzicky rozjetá, nemožu usnout a ani spát dlouho. Takže jsem byla vzhůru stejně jako Brtnik, kterej naopak potřeboval dospat. Ani jsem nedýchala, aby vydržel dlouho spát. A toho delšího spaní využila a předestřela mu svůj plán.

Dneska to uděláme jinak. Nepůjde s nima do lesůch, dáme si kávičku a pak já vyrobim bohatýrskou snídani a POTOM! Potom pojedeme koupat ohaře. A před tím ešče ho zavedu někam, kde se mu bude moc líbit. Ešče nikdá tam nebyl a je to tam moc krásný, je to jako na dovolený v  Beskydech.  A je to právě při cestě k rybníčku, kam jezdíme plavčit ohaře.

K mýmu nadšení mi na šécko kývnul.

A šel dělat to kafe.

Já si to mezitím připravila všechno na tu snídani, abych to pak jen rychle naházela na pánev a postupně opekla. Klobásku, šunku, nastrouhala jsem si sýr a nakrájela rajčata. Na ty jsem prskla sůl a hlavně bazalku a v rychlosti plátky rajčat naprudko opíkla na pánvi. A následně namazala na opečený chleba, pak jsem opráskla na pánvi zbytek a pěkně to naskádala na ty rajčata rozmazaný po chlebu, dodekorováno strouhaným sýrem to vypadalo geniálně. Aby ohaříci nebyli škodní, neb vzhledem k tomu, že se půjde plavčit jsem do nich nechtěla rvát snídani, hodila jsem jim sem tam něco od linky a taky dala žvýkat sušený masíčko, aby jim ty žaludky moc nekručely.  A taky….. cpěte se snídaní před hladovým psem, že jo 😀

Po snídani jsem popadla plovací hračky, obojky a mastilo se do auta.  Heh, pořád si z tý Tali dělám legraci na téma její dutohlavosti, ale……..i dutohlávek umí překvapit. To je jasný. Takže Tali si dala dohromady dvě a dvě a jakmile jsme vyjeli z vesnice, dokapalo jí, kam se jede a objevila se v kufru pískací konvice. 

K překvapení oné konvice jsme ovšem náhle zastavili u lesa. Vteřinový rozčarování ji umlčelo, aby vzápětí vypuklo její nadšení znovu. Nedivila jsem se jí, jeli jsme v podstatě tak trochu na výlet. Jeli jsme autem, jeli jsme všichni najednou a zastavili jsme v místě, kde to moc neznají. Trochu jo, ale jsou tu opravdu vzácně. Naposled na jaře. Takže prostě se radovala. Po svém.  Ale na povel se uklidnila a v kufru zvostala sedět, dokud nebylo veleno. Nemám v oblibě psy vystřelující z auta a na tomhle si fakt trvám. Nebudu někde psa lovit jako pomatenýho. Takže tady jsem přísná.

Pak už naopak ne, to jsem zase mírnila projevy Brtnika, neb on  měl tendence furt tu nebožačku radostnou citýrovat. Na ní bylo úplně vidět, jak jí ta radostnost fučí z uší 😀

Moc dobře jsem jí rozuměla.  Měla jsem to totiž stejně 😀 Rumíček spokojeně rotoval a vracel se a rotoval a vracel se a aji jemu fučela radost z ušisek a kožíšku.

Vedla jsem nás po cestě jen nedaleko, jen takový navnadění pro Brtnika, aby věděl….kam nás vytáhnu příště, o dovolený. Vymyslela jsem, že si sem sjedeme autobusem a lesama se vrátíme domů. Líbilo se mu tady. I pro něj to bylo jako jít na výletě od dovolený. A líbil se mu i ten můj nápad. Což se zase líbilo mně. A………..

Ohařům se pak líbilo to, že jsme je sice šupli zpátky do auta, ale popojeli jen kousek a pak teprvá nastal ohaří ráj.

Voda! Voda, voda a………rákosí, pochopitelně. 😀 Talinky rákosí. Teď už nehrozilo, že by tam někdo hnízdil  a tak bylo možno ji nechat, ať se tam radostně cárá, cachtá, sonduje a bádá. Tak jak je to pro ni nejvíc. A my si zase mohli hrát s Rumíčkem a házem mu jeho plovací skaláru. 

Pak jsme na chvíli zapojili do aporýrování i našeho “malýho ” flekatýho Rákosníčka a to nastal tanec. Vlny se vzedmuly a po hladině svištěl jekot, jak když páraj podsvinče zaživa. To náš Rákosníček vyrazil za aportem 😀 😀 . 

Brtnik seděl na lavičce, já byla mokrá, ohaři ščastný…………..dokonalý výroční venčení, ne? 🙂