Dnes s průvodcem.

R: Dobrý den,

dostal jsem za úkol vokázat vám, co se u nás děje. Tak pote dál.

Začneme z pozice zahradního architekta: 

Zde za mnou,

jak jste si již mohli fšimnout, vidíte snahy mé pánčičky o pěstební úspěchy. Po prvotním nezdaru s paletovým záhonkem – který teda zbaběle nevyfotila, došlo k malé úpravě v technologii a vymyslela, že teda to dá do truhlíků. A zde vstoupil na scénu pánik, kterej hnedle z první, když někde byli, odhadnul vhodnost truhlíků, který tam viděl a tak je  obratem nakoupil. Sednuly do těch palet, jako zadnice na hrnec. 

Jak můžete vidět, pánčička se nám shlídla v trhacích salátech a protože se jí daří je pěstovat, rve si je do hlavy hlava nehlava. 

A už se jí  taky dokonce líhnou i jahůdy:

Nezahálí dokonce ani na poli volnýho zahradničení, protože si vykutala  – poté, co se jí loni záhonek zřítil, nový kus záhonku a narvala na něj neskutečný množství nějaký zeleně. Prej cvíbl, pórka, mangolda a nejvíc rajčat,

 

ty, protože se jí už nikam nevešly, jak jich nakoupila moc,  narvala i do pytle,

Každýmu rajčeti darovala koňskýho bobka…

T: Výborný! Tak nějakejm rajčatům dá bobky a na mě se vykašle, já bobky ani nesmim! Rajče jo?  Gde je nějaká spravedlnost?

R: Bobky jim dala, aby rostly dobře, ty rajčata. Ty seš velká dost, ty už je nežer ani náhodou, prosim Tě.

No, tak to bychom měli užitkovost a tetkon ešče se prej mám pochlubit timdle, co je prej sice furt jen z části, ale už toho je zase víc, než loni:

T: Co je taky k chlubení jako? Akorát do toho nesmim chodit, je to k ničemu. Minule sem si chtěla vyhrabat vořecha starýho, loňskýho  a když sem hrábla do toho kamení u vody, tak pánik řval jak prokopnutej.

R: Uznávám, je to k ničemu, ale voni z toho maj radost. Tak já se jim to snažim nekazit a chodim jen po cestičkách.

T: CO KECÁŠ?? Fčera si šel študovat Mousesa, kterej jim na nějaký zákazy  a příkazy háže – víme co, a šel si normálně dovnitř. Já Tě viděla.

R: No, ale pánik ne. Jen pánčička a ta mě nepráskne. Ta ví, že já sem moudrej pejsek a nic nezničim. Na rozdíl vod Mousesa-kterej se tam rozvalil do trsu traviny a nebo vod tebe, která tam dělá kraviny.

T: Smrade jeden, já Tě…….

R: 😛

No nic, necháme madáme, ať se vzteká někde opodál a přesuneme se konečně k něčemu pořádnějšímu, než je zahradničení. Vítám vás totiž v naší ………. díře!

Ano, letošní rok, je rok díry! Kterážto vznikla loni s podzimem a přivedla pánčičku do deprézí. Páč vono přijdete domů z práce a tam ……..díra, nemalá. Obří. A pak se navíc ešče zvětčí. Ale to už víte. Taky víte, že kus ty díry potom spadnul, stavěla se zeď a pak – to už nevíte se stavěly zdi další – taková malá Čínská zídka :D, ktera bude šécko držet. To vidíte tetkonc. Ke zdi se přistavěl základ schodů nahoru – ty taky vidíte a pak vedle, dolů do krechtu, ty nevidíte.

Tady ešče díra z druhý strany, pro představu. Obklíčili jsme ji dokonale. Teda pánik. 

 

T: Je výbornej ten pánik, že nám tu díru udělal a vobklíčil, aby neutekla, baví mě lítat a skákat sem a tam.

R: Víme, proto musel udělat pánik u dveří plot, abys nesmetla chudinku Bubinku.

T: To byla čára přes rozpočet, ale tak to beru jinudy.

R: Dlouho nebudeš.

T: Jak to? Bude další plot?

R: Ne, nebude díra.

T: ??????? Jak jako nebude? Dyk je, nikdo nemože ukrást díru.

R: Místo ní bude dvorek. Až to zasypou.

T: Necy ať to zasypou, kde budu pádit a skákat. Ráno hlavně?

R: Si podej stížnost, někam na nádraží. 

T: Rozhrabu jim to! Rozhrabu!

R: Jehehéé!

T: Co jehehéé?

R: Nic,nic. Takže, kde jsme to skončili? U tý Čínský zídky. No a…….

T: Počkej, co jehehéé? Co to znamená?

R: Znamená to to, že si pako a neskákej mi do řeči…. Máme Čínskou  zídku no a tu bylo zapotřebí naplnit betonem. Aby to drželo. A na to si vzali páníci dovču. Na betón, místo na výlet, to je taky nápad.

T: A my místo lítání, chrápali doma, protože jsme se tam nemohli motat.

R: Hlavně ty, především. Páč makali jako diví a tvrdili, že na nás momentálně nemaj čas, ať chrápem a nabíráme síly. 

T: Ale vlastně to taky někdy není marný. Zajímavý dycky bylo, když voni se tam na chvilku zjevili v tý kůchni. Jeden nebo druhej, voba dycky rudý jak ten plyšovej krab, co ho dostal Mouses a funěli jak já, když letiiim až nemožu popadnout dech. Jen se tam mihli a zas vysmahli a taklenc furt dokola. A jakou dobu ale!

R: No páč toho betóna byla velká hromada a museli to šécko nacpat do tý zdi a vokolo a museli prej strašně makat, aby ho tam dostali dřív, než ztuhne . Hodinu po vobědě…..

T: Kerej ale vůbec žádnej nebyl…….

R: Nech mě sakra domluvit. Já, já sem byl ustanovenej dnešnim průvodcem našich Aktualit, co se mi do toho somruješ?

T: Měl si sám už zahradnictví, co bych k tomudle taky něco nemohla…

R: NE-MO-HLA!

T: Si trhni, du hrabat vořechy, ty hlásná troubo ze břicha.

R: Z Jericha, hlásná trouba z Jericham se ři…ká…….už je fuč, konečně. Takže zpátky na stavbu. Pánčička přišla do kůchně úplně totálně vařená, ale ščastná. Že se to povedlo. I proto, že hlásili buřiny a kdyby jim do toho ještě vlítlo počasí, asi už by jí trefilo. I takhle to nebylo úplně ideální, páč pražilo sluníčko. Ale vona to moc nevnímala. Zakousla se a jela. Měla svůj kybliček a tím nabrala dycky toho betóna, kterej byl ovšem postupem času těžší a těžší a hůř a hůř se nabíral, a jala se ho fedrovat do tý zdi. Pracovala nejdřív úplně na vopačný straně, co pánik, kterej tam betóna rval na primitiva lopatou. Ten trochu  přepálil start a makal tak mocně, že se mu udělalo chvíli blbě – z toho horka taky. Byl totiž značně nervózniv, jak se to zvládne. Pak se na  velmi nepříjemnou poznámku své ženy, víme které, nebudeme jmenovat, trochu uklidnil a už se jelo víc v poklidu. Tipnul bych, že tak kolem půl dvanáctý toho už měli plný brejličky, ale protože nejsou žádný máslo dvojka za vosmičku, tak co? No tak to dotáhli do vítěznýho konce a přesně v jednu hodinu hodili oba poslední kyblik/lopatu betóna. A mohli se jít zhroutit.

Zhruba tak na hodinku, než jim přivezli ……….obří skruže, na studnu. Nový pěkný, za ty rozpadnutý, co páník vypreparoval, aby se jim studna nezhroutila. Tady byla pánčička přeščastlivá, páč ten pán, co je přivezl – mám ho rád, protože on má rád nás, tak se dycky raduju, když přijede …….

T: No jo enemže tentokrát nás k němu nepustili, že musíme bejt zase zavřetý, protože se bude manipůlovat. Nevim co je manipůlovat, ale přijelo to vobří auto a z něj se vytasil pařát takovej a ten nosil ty skrůže……….tak sem řvala.

R: Jo, to jsme všichni slyšeli……….. no ale nebylo to nic platný, stejně jsme ven nemohli. Prej bezpečnostní důvody. Pánčička se ale radovala, že to vyjde, že ty skruže hodí ten pařát do díry a pánik to nemusí tolikatě tahat.

T: A pak, dyž už sem se těšila, že pudu konečně ven, tak zasejc rachot velkýho auta a to přijelo auto s kamenim. S oooooobří hromadou kameního.

R: No to byl rachot, když se to sypalo na ty desky, co tam pánik připravil! A když to pak shraboval dolů do jámy. To už pánčička pravila, že je magor a má jít odpočívat, aby měli na zítra zasejc síly. Šla, vlezla do vany a asi půl hodiny se máčela, aby se vodmáčela. Celá vodmáčená se pak šla zhroutit na gauč a hroutila se tam, až do pozdního odpůldne, kdy nás konečně vytáhla ven. Ale my jsme chápavý, tak jsme s ní drželi basu a chrápali taky. Šak pro jednou se to nezblázní.