Kecám. Za pár chvilek.

Ani na to nebudeme potřebovat ten kurz. Lze minimálně začít s přípravou na kurz doma.

Co budeme potřebovat:

nějakýho čokla

něco, co má moc rád

nějakou tu trpělivost

a tolerantní členy domácnosti 😀

Návod zní jednoduše.

Vezmi něco echtovního, co pes nutně potřebuje /bez rozdílu zda žrádlo či hračka, prostě dle preference/

Dělej s tím drahoty. Velký drahoty. 

Napínej čokla, jak gumu od spoďárůch

AŽ VYDÁ ZVUK.

Tento moment velmi vychval a velmi odměň. A dej psu to, co má ten pes rád a s čím se dělaly drahoty. Je-li to žrádlo, hoď při zemi, ať si ho může ulovit a hecuj ho, je-li to hračka, hoď a servěte se poté o ni. Prostě to pořádně oslavte.

A znovu – vzácnost-guma u spoďárůch-zvuk-odměna- oslava.

Až si pes řádně zažije, že po něm chceme ten zvuk.

Dále psa podporujeme v tom, aby onen zvuk zintenzivnil, prodloužil dobu, kdy ho vydává. Toho docílíme tak, že po nějaké době nácviku už nedáme odměnu hned, necháme čokla, aby se zvukově snažil a jakmile to provede, vychválíme ho do nebes a slavíme. A takhle pracujeme v legráckách na zintenzivnění zvuku dál a dál.

Pak přijde moment, kdy zvučení dáme nějaký ten název. Dle druhu zvuku to může být Zavrrrrč, nebo Jak dělá konik? nebo Jak dělá fčelka? Jakmile rozšíříme škálu zvuků, kterými pes oplývá, uvedeme vždy před samotnou zvukovou produkcí informace, že si budeme povídat.Zeptáme se co pes dělal, proč to dělal, kdo co dělal a poté ze zeptáme, jak dělá ta fčelka, požádáme, aby zavrčel, uďál konika, medvěda, podle repertoáru. No a máme to, prostě postupně před ony žádosti- což je označení těch patřičných zvuků přidáme tu informaci, že si budeme povídat, vyptávat se jich a oni už po čase budou vědět sami. 

Ani na ten kurz jezdit nemusíte, místo toho si vemte lopaty a dem házet kamení 😀

Já sem dám dodatečně to video, které zmiňuju dole v komentáři – i s tím komentářem, proč na tom videu je to, co tam je 😀 :

PetraK

Ano to můžu i doložit, na vídeju, který přihodím do článku.

Trošku si za to teď teda můžu i sama, protože jsem si ze psů udělala v mezičase štěknoček. Neboli náhražku za zvoneček. Páč oni chodí štěkat na babičku. Oni štěkají a ona ví, že jsme pod oknama. A může se rozhodnout, jestli se jí chce vstávat a jít drbat do okna a nebo se jí ten den nechce . Kdybych zazvonila, nebude vědět, kdo to je a jestli to není něco důležitýho a vstala by i kdyby se jí nechtělo. Krafání ve vokně důležitý není a když je ten den unavená, tak prostě nepřijde. No a oba teď naznali, že to štěkání je důležitá věc- což je, což je důležitá věc, protože babička je ráda a říká, že aspoň občas na ni někdo přijde zaštěkat – tak já si řikám vrchní Štěkna tetkonc 😀 – no a protože štěkání je teda pro ně důležitý, nabídnou ho jako první. A tak to se zase doladí, teď v tom máme prostě bordel a třebas já momentálně – i to je na videu vidět, u Tali to štěkání i podporuju, protože štěkat na povel se mi u ní tolik nedaří. Takže jsme si z toho udělali organizovaný buřtguláš, ale to neva, my to zase poladíme. Tak to sem jdu vložit.