Protože jsem měla dva ohaře, co chtěli pracovat.
Ne jednoho, co se hrne do práce a druhýho, co se zrovna nehrne 😀 . Bylo to moc prima. Vzala jsem s sebou na procházku lítající talíř a přetahovací kolečko, abychom to tentokrát měli zajímavější.
Bylo ten den chladněji a tak jsem si řekla, že toho musíme využít. Dobře jsem udělala. Protože Tali byla už od začátku moc fajn ohaří stvoření. Už před brankou dokonce 🙂 a tak jsem jí na začátku procházky nechala velkovolno a věnovala se Rumíčkovi. To jsme si zpočátku jen hráli, abychom se tak nějak zahřáli.
Když jsme byli tak v půlce první louky za koníkama, zahlídla jsem, že z remízku vypálil zajoch a mastil na louku za remízkem.
Výborně, začneme teda lovečinou. Přivolala jsem si Taliprtku a všichni tři společně jsme šli zajíce stopovat. Bylo to moc fajn, sledovat je, jak to čtou, jak vědí a…….jak jsou na příjmu a já byla moc ráda, že jim tohle můžu dopřát. Jít po stopě, pracovat. Musím říct, že pohled na ohaře při práci – i když je to jen naše pseudopráce, nicméně ten základ tam pořád je a musí být – se mi nevochodí a jsem na ně dycinky hrdobec. Každý je jiný, Tali jde jak buldozer, zařízne se do prostoru jako nůž a vypne okolí /naštěstí ne můj hlas 😀 / . Rumíček pracuje systematicky, detailně, podle něj bych mohla stopovat v podstatě i já, má zájem, abychom tu práci dělali spolu. Tali potřebuje být první a žene to, Rumíček jde opravdu precizně. A tak mám hnedle dva náhledy.
A taky pak dva zajíce. Ten první ten byl v pravým koutě a odhopkal, když nás po chvíli viděl. V druhém, levém, rohu se připlesknul další, toho jsem viděla jen já, ze svého úhlu. A tím, jak byl připlesklý, nemohli ho zpočátku ohaři ani navětřit. Měla jsem radost, že je tam můžu navést. Jednak pochopitelně proto, že jim tak můžu důvěřovat a za tou zvěří je vyloženě vést a druhak proto, že se tím pádem stávám velkovůdcem smečky na lovu, který ví. Jako první to ví. A tím pádem jsem nejdůležitější na celým světě 😀 . Jak jinak – Tali to rvala jako první. A zajoch jí vypálil přímo před čumesem. Pískla jsem a ona to vzorně otočila ke mně. To jsem byla hrdobec! A ona taky byla, to je jasný. Stejně tak jako to, že odměny lítaly vzduchem. Pro oba, protože Rumíček vzorníček, byl taky nejhodnější. A vyčmuchávání odměny v trávě přesměruje a uklidní mozek rozběhnutý lovečinou.
Když už se nám takhle pěkně vyskytli ti zajíci, využila jsem toho, že jsme si dali pěkně poctivě aportýrování v napachovaným prostoru. A trénovali tak v něm soustředěnost na mou maličkost, když je to kolem samá zaječí molekula. Jako vždycky jeden seděl , čekal a druhý pracoval. A to mě to bafčilo, velmi.
Vždycky jsem odpochodovala do dáli, hodila do levíčka, přepochodovala na druhou stranu louky a mrskla do pravíčka. Vrátila se k pracantovi a vyslala ho nejdřív pěkně nalevo a když přinesl, tak na druhou stranu. Rumíček se tak moc radoval. Očička mu svítily jak baterky nadšením. Zase – moc hezky se na to dívá, když nám to šlape. A šlapalo po všech stránkách, neb i Taliprtka pracovala. No jo, vážně! Pracovala! A taky s nadšením. Bez kudrdlinek a blbinek, jako profík.
Tak jsme se pak jako profíci za odměnu fšicí zmasakrovali. Vždycky si vzpomenu na film Statečný srdce. Jak tam nebohýho Williama Wallace trhaj konikama vejpůl. Takhle přesně si vždycky připadám, když se přetahuju a bojuju s oběma najednou. Naštěstí to nikdá nedotáhnem do konce 😀 😀 . Ale funim pak jak čtyrycet teda. Ale za ty dvě ohaří vysmátiny mi to stojí.
Ponivadž byli dneska fšicí na příjmu, zašli jsme i na třetí, ještě neposečenou louku. A tam jsme si dali kombinaci poslušnosti. Protože já jsem šla krajem a ohařiska museli dodržovat daný rozestup od mé maličkosti. Kvůli mláďatům. A tak jsme se tak různě zastavovali, kousek třeba vraceli, oni sedali, lehali, až jsme došli na cestu.
A tam si ohařiska dělejte co chcete – kynologický kroužek právě skončil. No a voni to chtěli otočit po cestě domů 🙂 . Tak fajn, aspoň budem doma dřív . Však jsme si práce i zábavy užili do sytosti, za mě – já jsem spokojená. A můžem se klidně placatit na zahradě. A dát si kávičku s páníkem. A dát si zmrzlinu s páníkem. Nikdo nebyl proti a užili jsme si tak chvilku pohody. Oni si ji pak užívali dál a my šli s páníkem ještě chvíli házet kamení do díry. Ať se nám to pěkně plní.