- Toto téma obsahuje celkem 267 odpovědí. Do diskuze (16 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel Thielli a poslední změna proběhla před 1 dnem a 5 hodinami.
-
Příspěvky
-
cernej caj
Fifi
Tak to su zvedava, zatim to zni jako pepin v novym prostredi. A dobre, ze snura presila aspon ta dulezitejsi pulka:)Museli si to ve vode uzit a je skvely ze pepin nakonec taky vzal odvahu, jak si ho tonhezky naucila, ze se vody nemusi tak bat:)
Su fakt nedockava na dalsi dily!
Zlata
Fifi
Dík🫶👍Maya
Zacina to pekne, to zda se budou pekny historky k pocteni. 🙂
Thielli
No, Fifi, tak o kolik si Pepin zkrátil rádius na šňůře? Tos mu nemohla vzít do stanu na noc nějaký pěkný klacek? 😁
Také jsem zvědavá na další vývoj, ale říct, že se těším číst o cizím neštěstí… věřím, že příběh bude mít šťastný konec.Petrs01
Tak základní sdělení je jasné – PŘEŽILAS! Zřejmě přežil i Pepin, Růženku z něj snad taky nekleplo, tak dobrý.
Jsem velmi zvědavá na další díly.Fifi
Thielli
tak o kolik si Pepin zkrátil rádius na šňůře?
O moc ne, nejakych 30 cm? Uzvejkal mi ty uzly na konci. 🙂
Petrs
Růženku z něj snad taky nekleplo, tak dobrý.
Hele, mela ho chvilema plny zuby. Doma ho pekne „zmlatila“, aby si ho srovnala. 😀
Edit
Pridavam dalsi dil, je to dlouhy, tak se pohodlne usadte…- Odpověď byla upravena před 8 měsíci a 2 týdny uživatelem Fifi.
DEN 2.
Noc úplně klidná nebyla, ale docela jsme se vyspali. Ráno jsem přicvakla Pepina na kabel, v předsíňce jsem potrénovala „čekej“ před vyražením ze stanu a šlo se venčit. S oběma najednou. Choval se jak šílenec, řval na agiliťáky, kteří byli dost daleko, ječel na psy kamarádek, štěkal na koně, veškeré chování a povely doma naučené jak kdyby neexistovaly. Šla jsem se zmítajícím se netvorem a najednou jsem ležela. Rozpláclá jak moucha, skončila jsem tváří k zemi, na břiše. Ani nevím, jak se to stalo, byl to mžik. Kokos pruhatý se hemžil, obtočil mi kabel pod levým kolenem a vyrazil útokem na něco. Podtrhnul mi nohu, nestihla jsem ani dát ruce před sebe, takže jsem sebou flákla nejdřív na kolena a pak celá, byla to hrozná prda. V pravým koleni, které náraz odneslo nejvíc, něco křuplo, v bederní páteři louplo, zůstala jsem ležet. Holky na mě volaly, jestli jsem v pořádku, prý můj držkopád vypadal dost hrozně.
Nezmohla jsem se ani na odpověď, poležela jsem si pár minut nehybně na zemi (naštěstí se to stalo na měkké louce). Hlavou se mi míhaly nepěkné myšlenky o konci života vořecha, i slzička marnosti a beznaděje ukápla do trávy. Pepin kolem mě poskakoval na špagátu, že bezva hra, panička na zemi, bude tulení. Růženka stála a koukala, co to vyvádím.
Opatrně jsem se začala sbírat ze země, do sedu jsem se převalila jak velryba, do stoje vztyčila jak stoletá stařenka. Ano, kolena nárazem pohmožděný, pravý teda fest, modrák se hned začal formovat, a co hůř, pěkně jsem si natáhla vnitřní vaz. Plotýnka bederní páteře, která mě zlobila přes tři měsíce kvůli zdvihání Pepina coby štěněte, začala také vysílat intenzivní nesouhlasné signály. Levé podkolení to odneslo „jen“ jelitem, jak se biothan stáhnul kolem nohy – je to úžasný materiál (ještě jednou díky moc Thielli za kábl)! Mít běžnou stopovačku, mám nohu popálenou do masa.
Odbelhala jsem se ke stanu, kamarádka mi hned pravý koleno zatejpovala. Den už pak plynul v poklidnějším tempu, Pepinovi jsem vyrobila pod altánem z velké klece zakrytý kutloch na bydlení, který nám zároveň sloužil jako stůl. Pes spokojený, že mě má po boku, dokonce byl schopný si přes den hodit šlofíka. Druhou, menší klec měl v autě. Venčení už jen po jednom psovi, koupačka a cachtání v řece, Pruhy začaly vstřebávat a zpracovávat vjemy z okolí.
Když jsem v noci po grilování venčila psiska před spaním, stala se divná věc. Pepin i Růžice v jednom místě na břehu najednou ztuhnuli, naježili se, hrdelní vrčení, větření do tmy – takovou reakci jsem u nich ještě nezažila.
Následovala noc hrůzy. Doslova. Protože Pepin se rozhodnul, že spát nebude. Opět v ložnici rotoval, hledal, kudy zdrhnout. V jednom rohu dole objevil větrací látkovou mřížku (předchozí stan ji neměl), plácnul se k ní a větřil, hrabošil, snažil se tudyma procpat ven a jít lovit to tajemný nebezpečno. Jestli jsem spala dvě hodiny, bylo to moc, zbytek času jsem hučela po bláznovi, ať si lehne a chrní.DEN 3.
Nevyspalá, bolavá a zoufalá jsem třetí den dovolené zahájila podáním CBD kapek netvorovi. S nadějí, že ho to trošku zklidní, utlumí. Zázrak, stalo se tak. Ale mohlo to být i tím, že agilitní tábor končil, pobalili si překážky, stany a odjezd. Tím pádem nastalo ticho na vedlejší louce, zvětšil se prostor na běžné venčení, došlo na vycházky i na další místa v areálu a mimo něj. Já tedy drobek pajdala, ale chodit jsem mohla. Pepin byl jak Alenka v říši divů, na něco hned startoval (kozy, husy, kachny), na kočky, které jsou zvyklé na psy, nechápavě zíral, když před ním nezdrhaly. Přešel jako profík přes vysokou lávku nad potokem, vůbec se neleknul plastového divočáka Bedřicha (kterého se lekne snad každý pes), s klidem si vlezl do potoka přes panelový brod a udělal prvních pár temp, prostě to pruhaté zvíře řešilo, co nemuselo, a neřešilo, co většina psů řeší. 😀
Odpoledne přijela Pavluška, rtw kamarádka, a ubytovala se po naší levici. Zprava už kempovala kamarádka Alenka tejpovací s úžasným černým kelpíkem Furtíkem. I z něj měl Pepin trochu šoky, když jsme šli v dostatečné vzdálenosti kolem jejich stanu. Zabijůůůů těěěě! – takovou reakci měl Pepin vlastně na všechno, co si vyhodnotil jako ohrožení. Když ho tak Alenka (která má obrovský zkušenosti a cit pro psy) pozorovala, pravila, že to zvíře za to nemůže, je vlastně nemocný, nemá to v hlavě v pořádku, není „normální“, že to může být genetickou pamětí, epigenetika. Za jeho chováním vůbec nemusí stát nějaké špatné začátky či blbé zkušenosti v době vtiskávání, prostě se tak narodil. Strachová agrese jak vyšitá, vyhodnocování věcí nečekaně, pocit ohrožení, když má něco člověk v ruce, když nemá to zvíře dost prostoru a možnost úniku… Její nezávislé zhodnocení má hodně do sebe, souhlasím s ní.
Pavluška mi přivezla na půjčení třetí klec, ve které měla přechodné ubytko u stanu Růženka. To pro chvíle, kdy pražilo sluníčko, na úvazu by se upekla, takhle si hověla a chrněla ve stínu v zakryté kleci. Klasická sestava sousedek byla kompletní, večerní grilovačku nám zpestřila bouřka. Nás jen štrejchla, ale v HK byli prý účastníci koncertu Eda Sheerana pěkně zmáchaní.
Na noc jsem dala Pepinovi poslední šanci ohledně spaní ve stanu. Po venčení se tam sám cpal, chtěl být se mnou a Růžicí. Sundala jsem jim obojky, navlékla vesty (po bouřce se pěkně ochladilo), oba vlezli do ložnice. Než jsem se stihla otočit a zavřít ložničku, Pepin vyjel jak muréna a rypákem si nadzvihnul, otevřel zip od předsíňky. Opět blesková akce, na poslední chvíli jsem ho stihla čapnout za slabiny, byl už půlkou psa venku… Vtáhla jsem ho dovnitř, nandala obojek a táhnul chrápat do auta do klece. Nemám ráda, aby pes spal separé, člověk nikdy neví, jestli nebude mít zdravotní problém. Ale Pepin mi jinou volbu nedal. Nachystala jsem boční šoupací dveře u auta, aby měl vořech přísun vzduchu a šly jsme s Růžicí spát. Krásně, klidně spát.
Jo, vlastně jsem se dozvěděla, že předchozí noc mohli psiska klidně navětřit a narazit na kmotru lišku. Majiteli areálu chodí na drůbež, udělala si tam sámošku. Prý má noru na břehu Labíčka proti proudu o kus dál a je hodně oprásklá, viděli ji tam i přes den. To by reakci R+P vysvětlovalo, lišku u nás zatím nepotkali.😳
Ach fifi, z popisu tveho padu me bolelo vlastni telo.
Kdyby ti nahodou to torpedo kabel znicilo, poslu ti jeste ten ctyrmetrovy, myslim, ze hneda uz ho potrebovat nebude.
A k tomu dve kila cokolady…Fifi
Na to se snad nedá nic říct.Pepin fakt měl neuvěřitelný štěstí, že sis ho vybrala ty.Thielli
poslu ti jeste ten ctyrmetrovy, myslim, ze hneda uz ho potrebovat nebude.
A k tomu dve kila cokolady…
Ale to je skvely, gratuluju! Hneda bez kablu, paradicka, parada!
Nemusis nic posilat, budu si ho hlidat jak oko v hlave. A misto cokosky by to byvalo chtelo tak bednu neceho hodne ostryho na piti. 😀
Ted jsem je vzala po trech dnech ven, po jednom. Pater a koleno usoudilo, ze uz by to slo. Zabicka blazena a zlata. Kokos pruhatej porad stejnej, doma funguje, neslo mu temer nic vytknout.Ale ono neni k cemu moc gratulovat. Mame taky biothan, jen tenky, lehky. Ona vi, ze je zatknuta a tak uz se tak nevzpina. Jeste se nekdy napne v ksandach, ale ten tah ji hned zastavi = uz nepotrebujeme neco, co tolik vydrzi.
Driv s sebou zmitala jak divoky kun. To uz nedela.
Takze kdybys chtela, i ten kratsi ti dam.
Hlavne, ze nebyl zadny vazny uraz.Schovej 4metrovku jako zachranu, zatim ji nepotrebuju, ale diky moc za nabidku. Zabicka chodi na volno, na tabore jsem ji na kablik precvakavala jen ze slusnosti vuci ostatnim, nikoho si nevsimala. Retardovi postaci zatim ten zkraceny delsi kabl. Kez by tah taky nekoho zdejsiho zastavil, dostala jsem darem kratkej manmat nebo co to je za postroj. Zkusim casem, on doma funga v pohode, jen dovolena byla pro nej ponekud vysokej level. Vsak si jeste poctete v dalsich pokracovanich.
MirkaD
Fifi-děkuju za dlouhý report,nechápu,obdivuju,a lituju…
Fifi
Aaaaau, to teda te pekne zeasil, ja podobne spadla pred par lety abuplne me to boli s tebou, hlavne ta bederka, achjo, vorech jeden neohrabanej ti pekne ublizil…Jak rika kniga ze ten jeji pes je uplne blbej agresivni blbec bez kratkodoby pameti.. a proste… ten pes se tak fakt narodil, to je nejhorsi ze nic na tom zmwnit nemuzes… ale pro tebe to teda vubec zadnej odpocinej zrejme.nebyl:(
Jak rika kniga ze ten jeji pes je uplne blbej agresivni blbec bez kratkodoby pameti.
Moc Knigu pozdravuj, neni ve svym nestesti sama. 😀
Akorat Pepin neni blbej, je chytrej jak vopice. Na veci, ktery on potrebuje a chce.Posilam dalsi dil. 🙂
DEN 4.
Od rána začal najíždět zbytek účastníků tábora, takže po klidnějším dni nastal větší ruch a šrumec, CBD kapky zase aplikovány. Oproti agiliťákům má zdejší osazenstvo psiska vždy pod kontrolou, nic nepoletuje na volno. S Pepinem jsem se šla projít a vycachtat ho na plážičce v Labíčku. Kdybyste ho viděli – vlezl za mnou do vody poměrně hluboko, skoro po kohoutek. Stál v mírným proudu a pískal, vypnul se mu neuron a nevěděl, jak z vody ven. 😀
Odpoledne se přecvaknul do módu extranetvor. Nestíhal čůrání, zvednul nohu a rozhlížel se, pustil pár kapek, pak nic, pár kapek, pak konečně trošku víc… Kámoška se mě ptala, proč tak hodně čůrá, na dálku to tak vypadalo, když jsme tam stáli třeba 5 minut.
Projít v uctivé vzdálenosti kolem ostatních psů? Utopie, magor šel ihned do útoku, totál nevnímal, agrese jak prase, chvilkama to zkoušel otočit i do mě. Připadala jsem si hrozně, známí po mně udiveně koukali, co to mám za šílence. Někteří totiž nepoznali, že nejde o Troldíka, pruhy jako pruhy. Vycházka s Růženkou a její plování v Labi bylo balzámem na mou duši.
Zničená fyzicky i psychicky jsem Pepina probírala s holkama večer při grilování, co s ním, jak na něj. Všechny dosavadní nápady z brainstormingu byly v jeho případě k ničemu. Jednu chvíli se nám hodně rozjely brikety a gril se musel trošku utlumit vodou z flašky. BLIK! V hlavě se mi při té činnosti rozsvítilo – TO JE ONO! Vždyť tohle zná ze zahrady, princip PET lahev, voda, povely! Rozhodla jsem se to další den zkusit, při prvním náznaku agrese mu dát sprchou najevo, že neřeš, moje starost, ať tě to ani nenapadne. S láskou jsem uložila kokosa na noc do auta a šly jsme se žabičkou spát. (Ta si spaní coby jedináček náležitě užívala, to byla tuna drbání a tulení… 🙂 )DEN 5.
První ranní venčení bylo opět strašlivé. Šel po psech, dětech na kole, lidech, opravdu byl svému prostředí velmi nebezpečnej. Deprese a únava se začala hlásit o slovo, naštěstí mi kámoška dala malou plastovou lahvičku od vody (s 1,5litrovou magnoškou jsem se vláčet nemohla). Dala jsem si ranní kávu, naplnila lahvičku, nádech a šlo se na věc. Zrůda vypuštěná z klece hned nabrala na káblu směr jakýkoliv nepřítel. NEDĚLEJ TO!!! Zařvala jsem tak, že se lidi i na druhým konci louky otočili, dala jsem do toho všechno zoufalství, zmar a pocit beznaděje, intonačně to znělo děsivě. Současně dostal Pepin jen mírnou spršku vody po straně hlavy, zmáčkla jsem lahvičku bez víčka.
Lidi, to bylo, jak když dostal elektrikou na nejvyšší výkon. Připlácnul se k zemi, ocas mezi nohy, otočka a začal po mě lézt a omlouvat se, udobřovat si mě. 🙂 Od toho okamžiku mi někdo vyměnil psa. 😀 Když se podíval na zdroj svého strachu (= důvod k agresi), stačilo říct NE!, TADY, velká, klidná pochvala (hlubokým hlasem „šikovnýýý, pašááák“ a masáž uší, zad v rámci hlazení) a pokračujeme v chůzi. Dokonce začal sám odcházet od zdrojů na druhou stranu před povelem, krásně na mě reagoval.
Kamarádky zíraly a gratulovaly mi, pochvalami nešetřily. Taková blbost s PETkou a jak to zabralo, nevěřícně kroutily hlavou. Po zbytek dne už venčení nebylo jak z hororu. Pepinovi to šlo parádně a mně stačil v kapse jen kousek lahvičky, odstřihla jsem jí horní půlku. Když to vypadalo, že měl náběh na agresi a nevnímnul moje NE!, stačilo jen mírně stisknout v kapse ten antiklikr (jak jsem si to nazvala, prostě označovadlo nežádoucího chování), ono to potichu zarachtalo, jak když sešlapujete PET lahve, a problém byl vyřešen. 🙂
Asi nemusím popisovat, jak obrovský pocit úlevy mě zaplavil. Grilovačka byla hned o něco veselejší, spát se šlo s klidnější duší. Akorát teda byla pěkná kosa, oblečenou Růžici jsem v noci ještě přikrývala extra peřinkou, Pepin měl vestu v autě a škvíru ve dveřích, ráno byl celej spokojenej a vyhřátej.NO HURÁÁÁ,HURÁÁÁ,HURÁÁÁ,HUUURRÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ
HUUURRRÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ
HURRÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁAno, ano, tak na toto jsem čekala… na tvůj popis štěstí, úlevy… chvilky klidu. a já věřím, že jednou se to i překlopí z toho negativního plastového vykřičníku do toho pozitivního módu – že bude fungovat, protože chce s tebou fungovat. 🙂
děkuju moc za další kousek příběhu.Fifi
Jseš úžasná.
Andy teda miloval skladaní PETflašek,vždycky mi ji krasně složil.To ale šly normálně víčka odšroubovat.Mirko, nejasala bych predcasne. 🙂
Thielli
do toho pozitivního módu – že bude fungovat, protože chce s tebou fungovat.
K tomu asi nikdy nedojde, je proste jinej. Nepotrebuje fungovat se svym clovekem. Postaci mi, kdyz nebude ohrozovat svy okoli tak, jak to dokazal na tabore. Doma, ve svym prostredi, je z nej zase relativne zvladnutelny zvire.
Zlatko
On si taky rad chrousta PET lahve, tlapickuje je, zvyka je, obcas jim je hodim na hrani. Tam mu zvuk plastu nevadi, umi perfektne rozlisit, kdy to ma na hrani a kdy to je pouzito jako antiklikr. Ani nevim, proc zrovna tohle se mu tak zapsalo na harddisk, ze jsem s tim mohla pracovat i jinde nez na zahrade.
- Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.