- Toto téma obsahuje celkem 342 odpovědí. Do diskuze (17 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel EvaC a poslední změna proběhla před 1 rokem.
-
Příspěvky
-
Milena z Prahy
Fifi
Problémy s pruhama mi bolestně připomínají náš boj s Davidem. A ano, žádnej fígl na něj neúčinkoval dlouho… Ale tak ty máš mnohem větší pravomoce, než jsme měli my ?.Thielli
Fifi,
já mám samozřejmě prd zkušenosti, ale naděje bych se nevzdávala… a to jen proto, co jsem četla o Tali a co jsem viděla, když jsem jí viděla. Dyk je to pořád ještě janek… ?
Fifi
Milo,
sice u psa mam vetsi pravomoce, ale jsou mi taky na nic. Kdyz mu to v hlave preskoci, pretoci, nenadelas nic. Ono vlastne je to podobny s clovekem, kdyz jeden nechce, nic nezmuzes… Je mi smutno, ze ti pruhy vyvolaly zrovna tuhle vzpominku, prece jen nejde pes a clovek porovnavat.Thielli
Ja nedoufam, nadeji ztracim. Taliprdka je prece jen ohar z nejakyho PP spojeni, prece jen v ni zustalo zachovano plemenne chovani – vystavovani zvere kuprikladu, i kdyz byla hodne pokazena v zacatku. Pepin je vorech vorechovej, jemu rodice a linie prinesly prave jen nejaky spatny geneticky zapisovany zkusenosti.
Neni vorech jako vorech, Trolditko fungalo fakt na myslenku, byl mou soucasti. U Pepina nemas moc na cem stavet ani zaklady. Krome teda ty flasky s vodou. 😀
Jen bych nechtela, aby muj soucasny „boj“ s Pepinem znamenal, ze je treba se bat porizeni psa/stenete z utulku. Ne. Neni, verim, ze ja mam fakt unikat. Jak jinak. 😀Petrs01
Antiklikr mě dostal ?.
Ale jako každá cesta dobrá a jestliže je po použití schopen a ochoten vnímat, tak si tenhle postup zapiš za uši – určitě ho ještě využiješ. Prostě to nepůjde úplně po dobrým, ale dokážeš si ho znavigovat ANO/NE.
Jenom… já tě fakt nechci děsit, fakt nee… ale představa tohodle v pubertě… ?cernej caj
Fifi
tak skveky ze nahoda tomu chtela, ze ri pripomela neco, co si s pepinem uz uspesne zkousela a zapomela…My lidi casto zapominame po par mesicich bez uzitku na drive uzitexny vecia tezko pak hledame novy cesty s tim, ze stary proste nas mozek casto nevytahne…
Tak dobry, ze minimalne jeden den byl dobrej a mohla sis odpocibout a sikulka zabicka si to s tebou takhle uzivala:)
Asi si nekam k taborovymu vybaveni napis „lahev s vodou“, az budes za rok vyndavat treba gril, reknes si… co jw to tu za papir… ahaaa, lahev!
Maya
Fifi
super zes prisla na neco co funguje
zas kdyz to nebudes pouzivat xkrat denne, je sance, ze na to vydrzi fungovat dlouho
ale teda te obdivuju, ja mit takovyho psa, tak uz davno sezere on me a nebo ja jeho, nevim, co by bylo drivPetrs
tak si tenhle postup zapiš za uši – určitě ho ještě využiješ. Prostě to nepůjde úplně po dobrým, ale dokážeš si ho znavigovat ANO/NE.
Si pis, ze mam zapsano. Zitra jedu na misto cinu na otocku, bude tam jen Alenka a 3 pejskove, tak pokvokneme, Pepin se rozpomene na vsechna prikori, vyvenkame, zabicka se proplave a tak. Ohledne puberty se budu opakovat – nic horsiho nez jeho chovani na tabore a vlastne cely jeho dosavadni chovani nastat nemuze. 😀Cajiku
az budes za rok vyndavat treba gril, reknes si… co jw to tu za papir… ahaaa, lahev!
Antiklikr mam v aute v prihradce u celniho skla. Ready to use. 😀Mayo
Podobny myslenky planuju zakomponovat do reportu. Neboj, i na ne doslo.Dneska jen kratsi soupis, zlobi me zado (porad dozvuky toho drzkopadu), potrebuju dovykydat auto, at mam na zitra nachystanou klec.
DEN 6.
Krásně jsem se po ránu prošla. Nejdřív jen krátký čurací venčení a pak po jednom psovi šupajdá na delší trasu. Žabičku nemusím komentovat, ale s Pepinem to bylo nebe a dudy oproti předchozím hrůzám. Jsem měla po boku normálního psa? Teda „normálního“ v rámci pruhatých možností. 🙂 Na kempovací louce se pak nechal na špagátu skvěle přivolat od cyklistky, kterou táhl pes, jsem si jich nevšimla a profičeli docela blízko kolem nás. Alenka mi říkala, že je vidět, jak se Pepin uvolnil, jak se mu ulevilo, že jsem převzala kontrolu, že přestal řešit okolí, jak si v klidu najednou byl schopnej čuchat a čůrat…
Odpoledne jsem měla telefonát. Páníček od Mishy, pruhatý ségry, se mi ozval, že by se po práci mohl na chvilku stavit. Volala jsem mu už před dovolenou, že budu poblíž s Pepinem, jestli se uvidíme. Nebyl si jistý, ten den byla Misha akorát na kastraci, tak podle stavu srůstání a hojení se uvidí. A vidělo se. 🙂 (Jsem pánovi a paní velmi vděčná, přivezli mi Pepina přes půlku republiky až od Bzence, vysadili mi ho vlastně u nosu, když jeli se ségrou kolem nás.)
Byla jsem na Mishu hodně zvědavá. Pruhatá sympaťanda s krásně se hojícím bříškem byla Pepinovi v něčem hodně podobná. Stejné potrhlé chování a emoce, číhání na psy, ale všechno o xy levelů níž. Takže vlastně pohodová a báječná psice, která si moc užívala moje drbání a mazlení. Začátky prý byly ale také hodně těžké, „blázen je to“, dala jim pár měsíců hodně zabrat.
Společná fotka samozřejmě neklapla, ani se Pepin se ségrou neočuchali. Když pán vkročil pod altán se podívat na mého blázna, který odpočíval v kleci, Pepin vyrazil jak lev. Pána jsem varovala, že moje zvíře má povahu jinýho kalibru. Místo pod altánem pojaly pruhy za své, toleroval kamarádky, zvykl si na jejich hlasy. Na nového vetřelce zareagoval drsně, jak jinak, pán s nelíčenou hrůzou couvnul a „To je brácha?!“ se velmi podivoval. Vyndala jsem divou zvěř z klece a courli jsme se po louce. Pohlazení od cizáka nepřipadalo v úvahu, když pán vyndal telefon, že slíbil manželce bráchu vyfotit, Pepin měl klasický problém. Něco v ruce = nebezpečí, vražda, smrt, zabití. Tak si magora pán aspoň nenápadně natočil, a když odjížděl, s úlevou říkal, že je rád, že jejich fenečka je vlastně docela normální, že mám jeho obdiv, že netvora zvládám.
Zbytek dne plynul pohodově, večer pak klasická grilovačka, pokvok a v noci báječná scenérie na obloze. Jak jsem se teď dočetla, ubývající Měsíc, Plejády a Hyády v souhvězdí Býka – krásná podívaná to byla, před třetí ráno jsem budila kamarádku, která to chtěla vidět. Jo, vlastně jsme ještě jednu noc viděly přelet ISS nebo družic Starlink od Muska. Nešlo o jednotlivce, ale jak kus perlového náhrdelníku se jasně osvícená tělesa sunula nebem, UFO hadr. Holky to neznaly a čučely teda, i já, tohle jsem ještě neviděla.Zlata
Fifi
To jsem tu psala ještě když jsem venčila Andyho v noci a ty vláčky jsem viděla .Něco úžasného .Fifi
Tak to je super, zes mela moznost videt pruhatou segru a panicka, je gidet ze sou pribuzny ale zes dostala spravnej kus:DTak vlacky sou starlink, to denyky kdysi davala fotky od nich vyfocenybtesne nad obzorem:D jinak teda musela byt krasna podivana.
Na dneswk byla nadherna obloha, jasna a plna hvezd:) tak si to predstavuju jak sis to uzila.
A dobry, ze pepin celkem sijovnej pejsek. A zabicka balzam na dusi ti pak delala radost:)
Ja myslim, ze panickove od segry ted doma muchlaj segru a rikaj ji jak je hodna a to kdybys videla svyho brachu, paneboze, jeste ze ho nemame 😀
Fifi,
kardinální otázka je, jestli pruh NECHCE, nebo NEMŮŽE.Milo,
bych rekla, ze on nemuze. Pepin je jinej nez kterykoliv predchozi pes/psice/pes na cviceni. On je fakt porouchanej a nemuze za to, jak se chova. A castecne se v nekterych situacich ani nechce chovat jinak.Pridavam dalsi dva dny, pres vikend se mi nechtelo nic cvakat. To je roman na pokracovani, ze… 😀
DEN 7.
Ráno musel proběhnout restart Pepinovy hlavy za pomoci antiklikru, trochu dost se mu nelíbila jedna kamarádčina fena, plus do jejich průchodu začal v ohradě zvesela lítat kůň. Bylo toho na pruhy v tu chvíli moc, nicméně zašramocení s lahvičkou zabralo okamžitě. Vlastně je zajímavý, že i přes šílený nervy a stres, který tam Pepin prožíval, celou dobu pobytu měl krásný hovňouse a žral v naprostý pohodě. A taky jeho reakce na nové věci na „place“ – když se na louce objevila hromada klád z opravované ohrady, aby býčkové neprošli, skoro každý pes je při nočním venčení zaregistroval a reagoval opatrně. Hovádko pruhaté jelo jak tank, vyskočilo nahoru, nic neřešil.
Přes den se udělal šílený hic, takže program byl jasný – krátký venčení a šup do Labíčka. Tam už nastupoval Pepin jak profík, brodil se za mnou až tak, že jen hlavička čouhala. Navíc byl vořech tuze moc pašák, když krásně procházel ke slezu do vody mezi auty, ve kterých vegetili psi. Většina táborového osazenstva odpoledne odjela na raftech a kánoích po Labíčku (najděte si „jedulabe“), je to tradice, také jsem si to jeden tábor zkusila a vřele doporučuji. 🙂 Tím pádem byl na kempovací louce klid, ticho, šmajdali jsme si, plovali, Pepin zvládnul večer i poměrně těsný průchod mezi 2 pejskama a prvně reagoval ne řevem, ječením, ale pískáním, které značilo zájem o seznámení s kelpíkem. 🙂DEN 8.
K ránu trošku zapršelo, ve stanu se spalo příjemně, nic na hlavu nekapalo. Pepin se vykulil z auta také vyspaný do růžova, ale v hlavě se mu trošku přepnul neuron na nevnímání. Počasí nás ani dneska nešetřilo, vedro, hic, navíc jsme všichni byli už po týdnu opravdu unavení. Přes den jsem s pesanama jen krátce ťapala a labíčkovala. Růžice patří mezi psy, kteří by se uhnali ve vodě až ke kolapsu. Brodění a plavání za aportkem, dechová, tepová frekvence vysoko, ani napít se v řece nestíhá… Musím ji kontrolovat a vodní vášeň dávkovat, i tak se mi s ní odpoledne stalo, že se po plavačce krátce zamotala. Šlus, dost, do vody už nešla a měla nařízený odpočinek – vytuhla ona i Pepin snad na 4 hodiny v kuse. Alenka mi mezitím znovu zatejpovala porouchané koleno. Pak se poněkud porouchal i Pepin – totál vypnul příjem, zapnul forsáž a jel rypákem jak šílenej. Tentokrát za to mohly háravky, pár fen se zjevně blížilo k vrcholu cyklu, vořech nebyl jediný pes, který začal bláznit.
Pavlušce dorazil v podvečer manžel na přespání a grilovačku. To bylo něco pro Pepina, nový hlas a osoba v „jeho“ klecovém teritoriu, pěkně si na Péťu bublal a ječel, Růžice se naopak svíjela jak hadice a chtěla tulituli. Psiska nakrmit, vyvenčit a šup do auta hají, pak už byl klid. 🙂Dobre, ze si ruzenku hlidala, jinak teda celkove to uz zni, ze se tabor nejelndal prezit ale ze uz prevladaly svetle chvilky:)
Ale vetrelec po tydnu, to chapu:D
Fifi!
vypadá to, že v sobotu 5.10. se KONEČNĚ budu motat okolo Hradce…
v malé zahrádce bude tvá smečka doma?Mám vzít na holky neprokousnutelnou vestu?
Nebo si narvat kapsy pet lahvemi? Moc ráda bych ti KONEČNĚ tu ruku podala… než ji podám Růži a hlavně Pepinovi… při změně pořadí bych ti pak možná mohla podat jen pahýl…Datum mam poznamenanej v blbnicku, domluvime se tesne pred akci, ju? 🙂 Holkam vem oblek jakej chces, do kontaktu s vorechem neprijdou, zase by delal jak dobytek. A Ruzice feny nemusi. 😀 Urcite se nekde protneme a potkame, tesim se na tebe i kudrnky. Chces celer nasbirat do ty doby, ze by sis vetsi nez maly mnozstvi odvezla autem?
Celer?
No to mi asi stačí nějaké přiměřené množství…
přemýšlím, co se dá sbírat v Prahe… ale žel mě napadá jen to, co bych pro nikoho nesbírala jako dárek ?PetraK
Fifi- ty jo, jak jsem říkala do telefonu, to je síla.
Společná fotka samozřejmě neklapla, ani se Pepin se ségrou neočuchali.
🙁 . Jako je fajn, že se našla díky antiklikru cesta, jak s tím joudou pracovat, ale……. je mi jasný, že to žádná sranda není.
Thielli
ale žel mě napadá jen to, co bych pro nikoho nesbírala jako dárek ?začínám se bát ohledně toho dárku.
Tak jsem konecne dopsala zaver letosni epesni dovoleny. 😀
DEN 9.
Hezky nám ráno začalo, Pepin se zase vypnul. Zcela vypnul. Tahal jak šílenec, nevnímačka, když už zavnímal, tak po mně skákal a drápal takovým způsobem, že by ho člověk nejradši zabil. Taky mi zmodral loket, dostala jsem od něj ďahu, ani nevím, jestli zubem, lebzou, ale vypadalo to dost nechutně – boule s obr modrákem přímo na kosti vedle brňavky. Háravky holt s pindíkem udělaly svoje. Přes den ale většina lidí i psů a fen odjela, slabé kusy se vyděsily předpovědí počasí, že prý bouřka se blíží.
Bylo příjemno, zataženo, tak jsem vyrazila si uklidnit nervy s žabičkou černou podél Labíčka, fajné to bylo. I bych bývala ťapala mnohem déle, ale blížící se černý mraky nás donutily k otočce a rychlým krokem zpátky. Stihla jsem ještě vyvenčit netvora, oba pesany zavřít do auta, a pak přišla bouřka. Krásná letní bouřka bez vichru, slejvák víc než solidní, altán i stan si prošly pořádným křtem. Divný to bylo, nemusela jsem deštníkem odspodu ďoubat a vylévat vodu z altánu, netvořily se vodní kapsy. Jediná nevýhoda je, že altánový upgrade nemá rozměry 3*3 metry, ale 2*3, takže je to takový outloň, člověk si musí v bouřce hodně vycentrovat místo sezení. 🙂DEN 10.
Po včerejším odjezdu většiny lidí a fen se Pepinovi vrátil do hlavy neuron, zklidnil se, že se s ním dalo jít i na příjemnou procházku. Pocachtal se v Labíčku a potoku, Růžice samozřejmě nezůstala sedět v koutě a taky si pobyt užívala. Nevím, jestli to bylo psychickou zátěží, únavou, blemcáním značek od háravek, ale Pepin se pak poblil. Vyhodil po poledni nestrávenou snídani, zvolna ji hned sežral. Za hodinu stejný scénář, přitom žádná srajda, pruhy byly veselý a hravý. Blití a pohled na radar bohužel změnily naše odpolední plány, odjezd jsem plánovala až za den, dva. Postupující fronta vypadala nehezky, představa poblitého auta přes noc mě také nelákala, takže jsem zavelela k předčasnému ústupu. Naházela jsem do auta pár věcí, Pepina s Růženou a fičelo se domů, příjezd po 7. večer. Stan a jeho vybavení + altán, vše zůstalo na svém místě, nepobrala bych to najednou. P+R si doma vše zkontrolovali, pleskli sebou a druhý den jsem o nich vůbec nevěděla, chrnělo to tu komplet. Pršelo dost, žádné hrůzy se ale neděly. Zbytek vybavení jsem si odvezla následující den, kdy vše vyschlo, balení proběhlo úplně v pohodě.
Jak bych tenhle ročník tradiční dovolené shrnula? Skoro žádný relax, s Pepinem to byl spíš boj o přežití, kdo s koho. Pocit ostudy a bezmoci, když se choval jako kokos, když se vzpínal a ječel, když byl opravdu nebezpečný svému okolí. Balzámem na duši mi byla Růženka, ach, jaká slast mít vychované a normální zvíře. Také každovečerní pokvoky nad grilem mě zachraňovaly… 🙂
Jo, a pár vychytávek – mokrý ručník už byl jistotou. Novinkou pro mě letos byly magnety. Taková blbost, a přitom tak užitečná věc! Jako každý rok jsem měla přes okýnka u auta ručníky a různě je posunovala dle slunečního svitu či aby čokle neviděli na ostatní psiska. Kamarádka mi půjčila magnety, magnety, tralalalalá! 😀 Pišišvorný neodymový magnety, kterýma jsem přicvakla kolem auta na kapotu prostěradlo, hadr, a bylo to! Vřele doporučuji, kdo neznáte, je to skvělá vychytávka, má to i háčky, silný je to jako prase i v tý nejnižší kalibraci, která unese 11 kg. Dokonce už mám sadu 6 vlastních magnetů, seženete je za hubičku (v porovnání s profi autoshopy) na Florenci v Kutilovi .
Za rok budu sepisovat snad klidnější a pohodovější report z tábora.
- Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.