- Toto téma obsahuje celkem 898 odpovědí. Do diskuze (18 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel Thielli a poslední změna proběhla před 1 měsícem a 3 týdny.
-
Příspěvky
-
Zlata
Bože, Thiely, nevím co říct.🖤🖤
Asteris
To je mi moc líto, slova jsou k ničemu, achjo, drž se.
MirkaD
Je mi to moc líto….
tohle jsme nikdo nečekaly……
bože můj……….:-(((
přeji hodně sil…….Kimi
Thielli, myslím na Tebe, ať to zvládneš. Goliášek je za Duhou něco přes tři měsíce a stejně občas zapomenu a čekám, odkud vyběhne. Teď tam tedy bude mít parťačku. Čím se to vlastně celé pokazilo?🥀
EvaC
Držte se…je mi to moc líto ..
Attachments:
Milena z Prahy
Ovečka milovaná ❤️! Stejně bude pořád s vámi 🌟!
Maya
Kouknu sem takhle se zpožděním a tohle..
To je mi moc lito .:-(
Thielli drž seThielli
Děkuju vám všem.
…píšu jen, abych nebyla nezdvořilá a vaše slovní objetí nezůstala bez odezvy. ale asi se na čas omluvím z tohoto pokojíčku, protože to prostě nejde si teď povídat.
černá se učí být sama. doma si drží své rituály, i potom, co hnědá byla uložená u Berounky do země ke všem tvorům, kteří tam už odpočívají, vítala nás doma s plyšákem v hubě.
Venku je to jiné. Jde mi za patama, nikam neodbíhá, nezlobí, nechodí bufetit, kam vždycky spolu letěly, ostatní cizí psy obloukem obchází, protože už není ve smečce.
„Konečně“ mám to vysněné venčení. Absolutně bezvodítkového psa, který vedle mě překluše silnici, sám se zastaví vedle mě před přechodem, jakmile se zastavím já, nespouští ze mě oči…
a kéž by to „konečně“ nenastalo. je to divné, tak zoufale prázdné… najednou jako bych měla venku jen oživlou loutku…černá je milované zlatíčko, ale hnědá… hnědá byla kus mě. můj otisk. komplikovaná… taky neuměla poskládat dobře karty, které dostala…
s ní jsem byla spojená.PetraK
a kéž by to „konečně“ nenastalo.
já vím Thielli, držte se.
Raven
Čtu to až dnes. Je mi to moc líto, hnědá ovečka už tu není…. Thielli, hodně sil.
cernej caj
Thielli
Delej, co je pro tebe nejlepsi. Drz se v rasiovem klidu, brec kric, nemluv… jak to zrovna citis.Vsechny jsme s tebou a myslime na tebe. Verim, ze nase ticha podpora k tobe z vesmiru doleha zpet a i kdyz tu zrovna nebudes, stejne nejsi sama🖤
Thielli-je mi to moc líto,moc
nemůžu se z toho otřepat….
vím,že je Ti tahle hláška naprd,ale….vím jak Ti asi je,zažíly jsme to tady všichni několikrát…Denny
Thielli,
vše už bylo řečeno, napsáno…víme všechny, jak to bolí a
snad jen čas vše trochu zahojí.Až nastane náš čas, věřím, že se s nimi zasa sejdeme.
Moc na vás myslím holky zlaté….
Odetta
Thielli, čtu to až teď. Moc mě to mrzí, na to nejsou žádná slova dost dobrá. Držte se. 🤎🖤 Myslím na vás.
Fifi
Thielli, i jednopsi kotec si zaslouzi obcas report. Az to pujde, napis, jak si darite, jak to zvlada Cerna? Posilam pohlazeni a myslim na vas.
Fifi,
já jsem s vámi tak nějak mentálně pořád. Jen s tím psaním to moc nejde. Bubliny splaskly úplně. Když si čtu bubliny paní Thierryové, bulím.
Cítím se unavená a vyčerpaná, nevyspalá, i když spím.Když mi přišlo od vás to velké čokoládové srdce, nad kterým se vznášela bublina „fuck your diet!“, sedla jsem si na gauč, pustila si film, vzala k sobě černou, ujídala tu čokoládu a bulela. To srdce bylo v pravou chvíli podané.
Ale nebulím pořád, nesmím, protože je tady ten černý poklad, ve kterém po celý život zůstala ta hravost a radost ze života. To ona vždy hnědou rozhýbala v lese, to ona ještě dnes běhá jen tak dokola radostí v listí… když se blížíme k agility překážkám a já řeknu „cvičit?“ – rozběhne se a než tam dojdu, už má dvakrát přeběhnutou střechu…
Venku už nejde celou cestu za patama po chodníku, už občas vybíhá i do první linie nebo si jde zkontrolovat bufetí místo. V lesoparku objevila a tím pádem zvedla srnu a vyrazila za ní, ale to trvalo vteřinu. Na jediný povel po dvou skocích to okamžitě stočila, přilítla a předsedla. Při cvičení u staré lavičky ji samou snaživostí přeskočila zezadu i přes opěrku, ač k tomu nebyla vyzvána.
Přestala být „ta druhá“. Je to jako s dětmi. Problematickému dítěti je z podstaty problému věnováno víc pozornosti a ten druhý, ten povedený kus, tak přichází zkrátka, i když se člověk snaží sebevíc poměr vyrovnávat.
Černá, jak má od hnědé vymytý mozek: „cizí pes = nebavíme se, natož, abychom si hráli“, stále před nimi utíká, občas je zaštěkne zlehka, ať táhnou… výjimečně se ode mě nechá vyhecovat k honění nějakého třeštidla, ale ona to bere, že mi plní povel. Prožene psa dokola a přijde si ke mně říci o pochvalu.
Takže já teď na ulici neustále dělám dřepy, abych si hladila ty cizí psy a měla zároveň černou pod křídlem, neustále mluvím, jak na mimino, prostě reparát ze socializace.
Hnědá s tím vymýváním měla lehkou práci, protože černá byla bojínek už odmalička. Schovávala se mezi kotníky, nikdy si neběžela hrát se štěňaty… takže to byla přetahovaná – já řekla: „můžeš si jít hrát, podívej na ně, na kamarády…“ a černá pod pyskem zasyčela: „být tebou bych tam nechodila mezi ty cizí spratky“. Když se pak navázaly na sebe a vyblbly se dost ve dvou, přestala jsem tlačit na pilu. Kvůli hnědé stejně psí plácky padly.A teď nevím. Má zůstat sama? Je jí sedm let, dlouhé přešlapování sebere další rok… venku kamarády nemá a vím já, zda se jí podaří si nějaké stabilní najít? Občas jsme míjely plácek, tam nešťastný venčitel s ještě nešťastnějším psem, který čekal na kámoše a žádný nešel.
Když k hnědé přišla neplánovaně černá, najednou bylo všechno složitější, ale pohled na ty hrající si dvě mi vždycky řekl – to bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem mohla udělat.
Sama za sebe nechci jiného psa. Zaplnit místo po takové osobnosti, jakou byla Thierry, stejně nejde. Své asi vědí obě Petry a myslím, že nejen ony…Ale chci to nejlepší pro černou. Já se s ní v rokli nikdy honit nebudu…
Zatím jsou mi všechny cizí psí oči cizí. Jsou mi lhostejné pohledy na útulkáče i na štěňata. (Když jsem ještě měla hnědou, srdce mi usedalo nad polovinou psů z peswebu, to teď vůbec nemám…)
A kriteria případného výběru se opět scvrkla. K „ne línající, ne s krátkým čenichem, ne kapesní…“ přibylo ještě – „do dvaceti kil, aby se dal unést v náručí do patra (nový poznatek po prasklém vazu), ne osobnost (nechci, aby Eliette byla dál druhá, tak moc se teď snaží, využívá prostor, který teď má. A i když je dospělá, velká a černá, hravě ji převálcuje mentálně i osobnost v těle čivavy).Tolik dění v kotci.
Thielli
ono je tohle tezky vzdycky
a taky tezko radit jak s druhym psem, je dost psu, kteri jsou radi jedinacci a nebo jim vic vyhovuje mnohem mensi pes, tak ty znas cernou nejlip a treba uvidis casem
ale hlavne myslim, ze porizovat stene pro psa je stejne blby jako porizovat ho pro deti, ze proste hlavne ty musis ho chtit a to ma kazdej jinak, nekdo ceka dlouho a nekdo zas radsi hned, ze ho stene privede na jiny myslenky
nemuzes treba nekam se vetrit ke stenatum, ponuchat a videt co to s tebou dela?Petrs01
porizovat stene pro psa
no, pokud by to měla černá nastaveno jako Růženka od Fifi, bylo by dobré se nad tím pořádně zamyslet. Bo najednou máš psa úplně bez jiskry, a to nechceš. Jenomže černá teda evidentně tenhle problém nemá. Takže za mne – nech to být, užij si pořádně Eliette, nech ji ať si užívá svého jedináčkovství, které jí teda asi vyhovuje.
Můžeš zkusit navázat nějaký přátelštější vztah s někým s vhodným psem (není v okolí štěně? To by prospělo oběma) a občas jít venčit spolu – netlačit, nechat je jestli sami přijdou na to, že si můžou hrát. Ale úplná nutnost to není – jak sama dobře víš, ne každý je společenský tvor a je klidně možné, že spolu lítaly, protože to tak chtěla hnědá. Jinak se dá lítat za aportem, můžeš ji zaměstnat cvičením, překážkama,…
A třeba až jednou uvidíš ty správný vočíčka…že spolu lítaly, protože to tak chtěla hnědá
ne-e, psala jsem opak – černá chtěla lítat, černá vybízela hnědou ke hře, hnědá se od ní nechala vyhecovat a lítaly spolu. Vždycky jsem byla dojatá, když jsem je viděla. Pořád a znovu. Po padesáté a po sté… Byly to pro mě ty jediné šťastné okamžiky v životě. Vidět dospělá zvířata, jak si hrají jako děti. Honily se tak snad pokaždé o víkendu v lesích… A milovaly běhat v písku. Byla jsem ochotná k nekonečnému čistění potom, co jsem je nechala za nepřízně počasí (když děti nebyly na hřišti) lítat kolem prolézaček. Hodina vydrbávání písku z kudrn mi stála za několik minut jejich štěstí.
Černá asi netruchlí tak jako Růženka. Ale špatně teď jí. Hodně špatně. Odchází od misky víc než kdykoli dřív. Vyhazuju krásný drahý maso. V Barfu jsem teď koupila raději minibalíčky.
Ale já vím, že ona mít parťáka lítacího smečkového, bude lítat furt. Hnědou limitovala stavba těla, moc nevydržela, ale Eliette má fyzičku neskutečnou. A já ji nechci vybíjet jen na aportech.
V okolí parťáka nevidím. Lidé kolem venčí svá kolečka kolem bloků, případně dopochodují na psí louku, nevím o nikom, kdo by chtěl spolupracovat.
Ke štěněti se ale moc nemáme. Úplnému štěněti… protože – u štěněte jeden neví, kdo se vyklube. A to jsem psala výš. Že už nechci, aby černá byla zase druhé housle. Spíše kdyby byl někdo odložený, mírný, ale zároveň aktivní a přátelský… psa ne. Fenu. Pes by nevadil nám dvounožcům, ale je mi psů v Praze líto. Minimální teritorium, desítky hárajících fen kolem, neustálá přebíjená a nahánění… Vidím to u sousedů se s středním pudlem.
Zatím tedy černou zaměstnáváme na vycházce při každé příležitosti. Cvičí, hodně cvičí, aportuje, celá interakce procházky je někde úplně jinde… ALE… je to nesrovnatelné s tou přirozenou interakcí, kterou měly ony dvě spolu…
Petrs01
no jenze Fifi druheho psa chtela, jen pozdejc
ale kdyz clovek toho dalsiho psa nechce vubec, to je myslim si jina situace
ale podle popisu me se zda, ze cerna je spokojena, jako jo, asi smutni, to chvili bude, ale to prejde
- Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.