- Toto téma obsahuje celkem 104 odpovědí. Do diskuze (7 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel PetraK a poslední změna proběhla před 3 roky a 8 měsíci.
-
Příspěvky
-
EvaC
PetraK
Souhlasím určitě s tím, že by to bylo o dost jednodušší, kdybychom je měly od štěňátka. Sindy má poměrně dost velkou touhu spolupracovat, ale jenom doma, případně na zahradě, kde může tak akorát počítat myše, nebo sledovat ptáky, kteří jí stejně uletí…Ve volném prostoru venku se dodnes ocitá tak trochu „v jiném světě“, řekla bych. Zřejmě jak znala v podstatě jen ten dvorek, tak i po tom roce jí to pořád přijde jak z Marsu. Dokáže docela dobře fungovat tam kde to zná, pokud jdeme někam, kde ještě nebyla, vracíme se často o dost zpátky.
Co se týče hysterických výlevů -Tvůj výraz ječela a zmítala se je naprosto přesný. Když jsme ji poprvé vzali na chatu, hned na první procházce jsme potkali kočku – asi tak 10m od nás byla. Sindy na zadních (uměla na nich velmi dobře stát z dob, kdy byla přivázaná na řetězu u boudy zřejmě) a vydávajíc zvuky, ze kterých mi bylo špatně – nikdy předtím jsem nic takového neslyšela. Já visela na druhém konci vodítka zapřená vší silou, abych ji udržela…hrůůůza. Byla jsem z toho potom asi dva dny dost přejetá. (žasnu nad těma Vašima fotkama s Mousesem, protože u nás je ta kočka bych řekla ještě horší než zvěř).
Vystavovat trochu umí, jen hodně záleží na tom na jakou vzdálenost zvěř vidí a jestli je v pohybu nebo ne (ta zvěř). Jakmile je to hodně nablízko a třeba ještě v situaci, že zvedne bažanta z vysoké trávy, nebo jí vyběhne zajíc pod nosem, jde natvrdo… Taky si pomáhám holubama :-), když to jde. Někdy se mi podaří ji na povel posadit, někdy ne. Pamlsek si teď už taky většinou vezme, ze začátku v těchle situacích nevnímala ani mě, natož pamlsek. Teď se nám několikrát docela dařil zajíc, dokud seděl na místě a chroupal trávu.
Pokud se mi nepodaří ji uklidnit, odvádím ji natvrdo pryč a tam ji potom posadím a čekám až se uklidní – nic jiného se totiž v takové situaci moc dělat nedá.. Moc Ti děkuju za Tvůj čas, který mi věnuješ…PetraK
Evo – je supr, že Sindy jeví zájem o spolupráci na tý zahradě, to Tali neměla zájem ani tam. Tak to hodně podporuj a hraj si tam s ní – i lovecky. Tedy pracujte tam. Pořiď si nějakýho chlupatýho dummíka, vpohodě umělou kožešinu nějakou, nebo něco podobnýho a trénujte tam třeba aporty, vyhledávání. Aby si zvykla pracovat a to s Tebou, nejen si hrát. Tali se tehdy naprosto zamilovala do „liščího“ dummíka. Tehdy poprvé se mnou opravdu spolupracovala a brala to vážně, ne jako něco co musí a nechce, ale jako opravdovou práci, která ji baví. On je takový těžší , opravdu klasický dummík na lovecký výcvik, přivezla ho Pta Ap. A jeho hledání a aportování / vč. klasickýho předsednutí a tak/ ji skutečně baví a pracuje. A od tohoto momentu jsme se tehdy odpíchly k dalším krokům. Trénovala jsem to s nima na louce u chalupy, tedy vně zahrady, ale ještě pořád na našem, i když v „terénu“
Je taky supr, že nějakým způsobem vystavuje, to chce jen upevňovat, upevňovat. Zlatý holoubci!! a výborný je, že už si pamlsek vezme, že Tě vnímá, to už máte dobře našlápnuto. Tali to taky ani dneska nemá dokonalý – na těch holubech ano, ale i dneska ráda občas vyrazí. Nicméně tuhle předvedla supr vystavení nad malinkýma zajíčkama. Myslím že psu může aspoň trošku pomoci trénování klidu před vykopnutým balonkem. Já obecně psům balonky hodně kopu při zemi, což simuluje lov malý zvěře a učím je u toho, aby se ovládali. Musí sedět, když to před nima vystřeluju, vykopávám. Pomáhá určitě i to, že je ve hře druhý pes. Jasně, ta zvěř je o něčem jiným, nicméně nějakou maličkou práci i tohle udělá. Vůbec u nich je dobrý učit sebeovládání se, páč jak jsou obě splašilý, tak cokoliv co je vede k tomu, že nemůžou jednat impulsivně, se počítá. Myslím, že i takový to hraní si s pamlskama, jak psa „obložíš“ na nohou pamlskama, nebo je před ním postrkuješ, pohazuješ na zemi anebo je necháš pamlsek třeba hlídat na židli.
.... a vydávajíc zvuky, ze kterých mi bylo špatně – nikdy předtím jsem nic takového neslyšela. …
ano, to je přesný. Člověku to nedělá dobře, ten pes je totálně přetočenej, nedá se nic, vůbec nic. odvést Tali bylo kolikrát nemožný, její fyzický projev u toho byl značně bolestivej pro toho, kdo měl v ruce vodítko. Brrrr, na tohle fakt nerada vzpomínám, člověku nebylo dobře vůbec. A já si říkala, proboha co budem dělat, když se to nepodaří opracovat a bude to takhle pořád, to bude peklo. Pro všechny a nejvíc mi bylo líto Rumíčka, protože tím pádem pro něj padalo všechno jako pohodvý výlety, vycházky, kdy jsme si mohli hrát a užívat si to. Místo toho dryják kam se člověk podíval. Nenene, uuuž nebudu vzpomínááát! 😀
Každopádně ale vlastně já děkuju zase Tobě, za to co píšeš, jak to je u Vás, protože – já si hrozně vyčítala, že to nedávám tak, jak bych si představovala, hledala jsem chybu hodně u sebe a i v tom, že jsem díky tomu, jaká byla moje situace v tu dobu obecně, nebyla tak silná v kramflecích. Ale ono by to asi nebylo o moc lepší, jak tak koukám. Každopádně jdete hrozně dobrým směrem – obě! Jste šikovný holky!
Dummíka chlupatýho mám, ještě po Barušce – ne lišku, ale zajíčka tedy. Na liščího jsem koukala na Bracu, ale myslím, že nám zatím stačí tenhle. Na něm jsem ji vlastně ten aport z ruky naučila brát, protože ho chtěla a zajímal jí…Když ho má klasicky sebrat ze země, tak s ním ale „kraví“ – má to kůži, tak to s tím nejdřív trochu zaklepu… takže s tímhle chlupatým trénujeme pořád spíš braní z ruky a „dohledávku“ v bytě už s ním taky udělá a přinese hned. Jinak používám ještě klasickou dřevěnou činku, tu zvedá ze země bez problému a nese – teď jsem na ni ještě koupila návlek z kožešiny, kvůli snadnějšímu přechodu na toho „králičího dummíka“. Doma jí schovávám různý věci – klasický uzel, balonek, hračku nebo právě tu činku nebo králíčka…Všechno spolehlivě přinese a většinou s předsednutím předá..Pak se to snažím dělat i na zahradě, to většinou vydrží chvilku, ale i to považuju za úspěch. Ve volném terénu to taky zkoušíme(st stopkou v ruce samozřejmě) ale k tomu je ještě asi trochu delší cesta.
S pamlskama sebeovládání trénujeme, to mám nějaké cviky od trenéra, doma jí to jde, na zahradě taky….Míčky jsou super nápad – zkusíme..
Já si na začátku nakoupila knížky od Šusty, zaplatila nějaké webináře a pak jsem marně přemýšlela, jak to jako tedy budu dělat – když venku mám psa skoro pořád v distresu a že předvede nějaké žádoucí chování je pramalá šance..:-).
Tobě to nemusím vysvětlovat… A přesně – jsem si říkala, co když to nezvládnu a bude to takhle pořád??? Měla jsem děsné výčitky, jak jsem blbá -kdyby ji dostal někdo jiný, třeba by mu to šlo líp….No máme asi hodně podobné příběhy – jelikož holky budou mít asi hodně společného…Pak jsem si ale říkala, že možná hodně z těch původních zájemců, by ji vrátilo nejspíš zpátky, protože někdy to byl fakt velkej masakr a pořád ještě někdy je..hezký zbytek dneNo Evi, jste dokonale vybavený a koukám, že jsi to vzala od podlahy.
ale “kraví” – má to kůži, tak to s tím nejdřív trochu zaklepu
😀 ano, to máme taky, když je to něco lehkýho (tzn, něco pod půl tuny 😀 ) a poctivě se přiznám, že tohle už jsem odmávla – řešili jsme tolik problémů, kde bylo nutno tlačit na pilu, že tady jsem si nakonec řekla, že na to kašlu. Když nese toho dumíka, nese ho pěkně, a holt to ostatní, to jí odpustím. Ono i se s tím „crcrat“, když jsou ti psi na práci dva, tak to bych už moc žulila Rumouška a to mi za to nestojí. I když jako cíl jsem to měla.Je supr, jak na tom makáš. Jak to popisuješ – naprostý ideál a dovolím si Tě pochválit před nastoupenou jednotkou.
když venku mám psa skoro pořád v distresu
tady se přiznám, že po určitý dlouhý době, kdy jsem dospěla k tomu, že pokud postupuju touhle svou cestou, se to v Tali případě otáčí do záporných hodnot a místo, abychom postupovali, tak se noříme, jsem se na stres a distres už vykašlala, protože jedinej, kdo ve stresu a distresu byl, byl hlavně Rumíček a my 😀 😀 .Nemám z toho vyloženě radost, ale nic jinýho mi nezbývalo. A vzpomněla jsem si smutně na kdysi jednoho člověka – holky ho znají (chvd, psíček atd) s kterým jsem se přela, když říkal, že jsou psi, pro který tahle cesta není. Myslím, že v týhle době hodně škytal teda. Asi kdybych byla stokilovej chlap a ona byla jedinej pes v rodině. resp. v mých rukou, tak by se to vydržet dalo a po sto letech bychom tu cestu ušli, takhle hrozilo, že někoho z nás to převálcuje víc, než jen tím, že budu mít zrasovaný prsty, vykloubený rameno, budu otlučená od toho, jak se mnou práská o zem, Brtnik spálený kotníky tak, že skončí se strháváním kůže a Rumíček s tikama.Od určitý hranice jsem prostě zjistila, že to nefunguje.Pak jsem si ale říkala, že možná hodně z těch původních zájemců, by ji vrátilo nejspíš zpátky, protože někdy to byl fakt velkej masakr .
Tak! přesně tak. Pokud by ten pes neměl štěstí na někoho extrovního, tak to spousta lidí nedá. Jo není to pes agresivní, je hodnej, milej, ale….. není normální. A na to taky každej úplně nemá. S tou stopkou, jak jsi psala, že je Ti to líto, že víš, že potřebuje pohyb………… přijde to, neboj. A to, že teď má stopku- i to je pro ni výhra, vzpomeň si jak žila – a taky jak měla skončit. Pokud by ji dostal do rukou někdo, kdo s ní nebude pracovat, bude mít v lepším případě doživotně vodítky, v horším skončí v útulku a v tom nejhorším nebude vůbec. Tohle neřeš, te´d žije život a jakým se jí nesnilo a děláš všechno proto, aby mohla fungovat ještě líp. Nebýt Tebe tak co? 🙂
a pořád ještě někdy je
Vím, o čem mluvíš, ta doba, než se něco pohne o krůček někam je hrozná.Vydrž, jdeš skvělou cestou.PetraK
Moc děkuju za pochvalu a podporu…snažíme se co to jde.. Vždycky když mám pocit, že se něco zaseklo a nehýbeme se vůbec dopředu, ale spíš zpátky, dokola si opakuju heslo: „Nikdy se nevzdávej“. Protože v tomhle případě je to asi jediná cesta.
Oteklý prsty, vycuknutý rameno apod. věci znám taky velmi dobře.. Na zemi jsem tedy jejím přičiněním nikdy neskončila(při jejím venčení jsem si ustlala celkem asi třikrát, ale vždycky v tom byla nevinně – šla v tu chvíli vedle a já sebou flákla sama – jednou jsem šlápla do díry a neustála to, podruhé uklouzla po ledu, ale bez jejího přičinění a potřetí se mi podařilo si scvaknout boty k sobě(háček na tkaničku z jedné boty si zaháknout za tkaničku druhé a fláknout sebou, jako když mi někdo fošnou podrazí nohy – to bylo asi obzvlášť obohacující pro moje okolí, protože mi chvilku trvalo, než jsem zjistila, jak to, že jsem sebou takhle na místě sekla a proč že jako nemůžu už podruhé vstát ze země :- -Sinďa stála v tu chvíli vedle mě a nechápavě koukala, proč že se tam válím v té mokré trávě a nejdu) .Ne že bych na to tedy mockrát neměla našlápnuto visíc na jednom konci stopky a ona na druhém – rozhodnutá, že „tam do toho roští prostě jdeme“, popř. „zajíce chytnu a basta“… ale lepší se to. Naposled jsem teda nedávno málem skončila na chatě v potoce- zvedla z vody kačera a pojala myšlenku, že bude super, když za ním honem honem poletí a to jsem tedy měla hodně velký problém ustát, protože na délku celých těch 15 m s jejími +- 25kg a mými zhruba 60kg…naštěstí mě muž zachránil – hbitě přiskočil a stopku přidržel :-), takže mě tam nestrhla…:-). No zkrátka cesta bude ještě dlouuuuhá a trnitá, ale věřím, že to všichni společně dáme. Přeju krásný víkend všem zúčastněným…Evo,
já myslím, že jdete tou nejlepší cestou a že vlastně – ani nemám co radit 🙂 , protože všechno už děláte. Jsi super, opravdu.
Jo kachničky jsme taky museli ochodit. Pamatuju si, jak se mi trhla a skončila v Unhošti v rybníku, kde těch kačen je hodně. No nicméně rybník je na tohle trénování dobrý, je to přehledná plocha, můžeš si tam hrát se vzdáleností, kdy vnímá, kdy ne. Muž je pohotovec, zaslouží pochvalu, obří.
ta stopka je v tomhle pekelná, protože když se ten pes odpíchne z nuly na sto ve vteřině a oni to umí, jejich dynamika pohybu je šílená, tak pak člověk nemá šanci. Bolelo to mockrát a hodně. Tak jsem ráda, že tohle už máme za sebou a vy se k tomu taky blížíte. Musí se jí to jednak ochodit a pak dostat do krve. Jako u všeho.
Je skvělý, že víš, jak na to jít a jdeš za tím cíleně.
Uděluji Ti tímto medaily za zásluhy!!
😀
Petrs01
Stopovačku doporučuji z dutinky – neřeže, nebo aspoň ne tolik.
Já jsem ještě od Peti dostala takovou supr vyměkčenou lonž na koníky. to je nádhera mít v ruce.
PetraK
Já Ti moc děkuji – uvidíme, jestli si medaili jednou opravdu zasloužím….snad mi nedojde energie. Vždycky když si v duchu říkám, že ten pes je snad úplně blbej, hned se obratem v duchu okřiknu, že pes blbej není, jenom je to ohař, kterýho 2,5 roku nikdo nic neučil a že neschopná jsem já, že jsem ho to ještě nebyla schopna naučit :-))
Souhlasím, že jejich dynamika pohybu je šílená – líp bych to neřekla..
Přeji Ti krásné dny v tom Vašem krásném kraji….Petrs01
Ahoj, díky za radu – já jsem na ty dutinkový stopovačky i koukala, ale nemám s tím zkušenosti a ten materiál mi vzhledem k okolnostem za kterých to používám nějak přijde na první pohled méně pevný, než ten klasický. Venčit musím se stopkou v rukavicích…ale to se obávám, že bych musela i s tou dutinkovou, neboť jak píše PetraK výše – při zrychlení z nuly na sto ve vteřině, je to trochu peklíčko…Tak ještě nějaké obrázky. Račte si povšimnout polohy předních nohou a ustlaných polštářků 🙂 Někdy se dá ohař i unavit – ale jenom na maliiiiinkou chviličku.. pěkný zbytek dne všem
A jedna z terénu..
Eva
uvidíme, jestli si medaili jednou opravdu zasloužímale to si piš, že zasloužíš, to si piš! Kdo jinej by mohl udělovat medajlu za záchranu ohaře, než člověk proškolenej Taliprdem 😀 zasloužíš si ji už teď a v plný míře.
A věř i tomu, že nejsi neschopná. Stejně jako ona není blbá, tak ty nejsi neschopná. Jen se to prostě blbě seskládalo.
Souhlasím, že jejich dynamika pohybu je šílená
tohle mě tejralo hodně, abych teda pravdu řekla. protože ať na normálním vodítku, nebo na stopce, pořád, pořád mě to bolelo a bez nadsázky to bývalo peklo. Její hysteráky – jako že v jednu dobu opravdu věčný hysteráky komplet od ječení po zmítání se a smýkání mnou o zem, kdy jsem ji učila chodit na vodítku, nenenenen toooo nebylo pěkný, to vůbec nebylo pěkný 😀 . O letech za rogalem, když byla na stopce a rozběhla se, o tom ani nemluvím. Kamarád, když to viděl, tak mu z toho nebylo vůbec dobře. A to se ho to netýkalo 😀 , on to vodítko nedržel.Evi hele – tohle by mohlo být ono, co mi pořídila Peťa – mám to jen v bledě modré. Je to supr do ruky, neubližuje to a opravdu to vydrží a v terénu taky dobrý. Pokud bys chtěla – a jsi pražák – můžu půjčit na vyzkoušení na nějakou dobu. Je to supr, udrží jí to a v ruce to krásně sedí.
http://horse-shop.cz/vyvazovaci-ote/426-lon-bavlna-bila-10-m.html
Tak ještě nějaké obrázky
no huráá“ Zrovna jsem si o ně chtěla napsat, jen to sem sypej, ať se můžu pokochat.
Je ftipná s těma fousiskama. A jak si pěkně hoví na tý pohovce! Víš jak dobře jí takhle je? Jaks jí pomohla? nemáš si co vyčítat. žije pěknej život.PetraK
Ahoj Péťo,
díky za nabídku zapůjčení – Pražák jsem, možná bych nabídku vypůjčení využila a vyzkoušela. Jen ten čas je neúprosný – kde a kdy bych si mohla případně vyzvednout?
Dnes ráno velký úspěch – jevila zájem o klacíček, který tam zřejmě někdo zanechal – tak jsem jí ho zkusila hodit. Jako vím, že klacky se normálně nehází (dávala jsem velký pozor, aby klacek letěl tam, kde není dráteníček), ale u ní venku kvituju zájem o cokoliv jiného než zvěř nebo kočku.. A světe div se – třikrát hozený třikrát donesla s vrtěním ocásku – sice u toho poskakovala jako koza(!hele, hele co mám – klacíček“ 🙂 ) ale to je jedno – bylo to bez povelu, takže jenom hra…A světe div se – třikrát hozený třikrát donesla s vrtěním ocásku – sice u toho poskakovala jako koza(!hele, hele co mám – klacíček”
jooooooooooooooooooooooooooooooooooo!! BOMBÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!! TO JE PARÁDA!! Dovedu si představit, jakou radost Ti to udělalo. Je číííkovnááá, prtka drátenická!
U nás třeba byl v oblibě i pešíček – pěkně se pověsí na vodítko a dobře se to hází a s poutkem se o to dá krásně přetahovat.
Zkoušelas vzít někdy ven třeba ručník, smotat ho s pamlskama a nechat jí to rozrolovat v místě, kde jako by měla ty svoje zájmy?
Já bych mohla tu lonž vzít do práce, jsem dvě stanice od Anděla. Jsem tu zpravidla od půl sedmý tak do tří, čtvrt na čtyři. Dalo by se?
U nás byl v oblibě míček na šňůře – dá se o to přetahovat, dobře se hází, nikdy nevím kam to poletí (2 visej na stromech asi dodnes). Někde mám tohle, to by se ohaříkovi mohlo líbit.
Chci-li posílit zájem o předměty, přistoupím na hru „hele co mám“ a zapojím se stylem „máš? seberuuu, drž ho lumpa“ atd. Přinesení atd. doladíš později. Tady máš dva přínosy – upevňuješ nešení a držení a zároveň natahuješ psa na sebe – je s tebou super zábava o kterou pes stojí.
Chci-li posílit zájem o předměty, přistoupím na hru “hele co mám” a zapojím se stylem “máš? seberuuu, drž ho lumpa” atd.
😀 😀 😀 já se musím smát. Tohle prostě ne vždycky fungá. Pokud je Sindy jako Tali, tak si tyhle tanečky můžeš strčit do trenýrek 😀 😀
je s tebou super zábava o kterou pes stojí.
nestojí
😀 😀promiň, já se fakt hrozně směju, páč prostě neplatilo nic z toho, co člověk už za ty roky stačil pochytit, poznat a naučit se. jak z jiný planety.
mmt, navazuju na to, že EvaC psala, že jí fenka vzala klacík a machrovala že ho má. Tak v tu chvíli odhazuji zábrany a jedu pod heslem „konečně jsi objevila správnou hru“. Dokud pes zájem nemá, můžeš třeba stát na hlavě a odrážet se ušima, to vím. Šlo mi o to podchytit ten záblesk kdy pes zkusí dělat normálního psa, přilípnout se mu do toho tak abych tu zábavu zvýšila, abych mohla doufat, že to pes zkusí zopakovat.
V souvislosti s vedlejším tématem a aportem se mi připomněla jedna situace – odhodíš aport, pes nadšeně vyběhne, uchopí, pokračuje rovně, flusne aport, mizí v dál. Přitom zájem o aport projevoval a ten předchozí přinesl. Von pan profesor byl v mládí pěknej lotr.
Jojo, tak nějak to bylo – respektive Sinďa si všimla klacíčku, který tam ležel a začala o něj jevit zájem a očichávat ho(dělala chvíli toho „normálního psa“). Tak já jsem toho využila a za velejásání: „podívej co mám, klaaaacíček“ jsem jí ho hodila a ona ho radostně donesla, tak jsme to potom ještě 2x zopakovaly za mého povykování „no ty jsi ale šííííkovná“, “ honem mi to přines“ apod. zřejmě k velké radosti těch lidí, co bydlí v okolních domech. ( páč v půl sedmé ráno, tohle určitě každý chce poslouchat, obzvlášť s tou infantilní intonací, že jo 🙂 🙂 ). Nemluvím o pohledu chlápka, kterýho potkávám téměř denně jak venčí boxera, kterej když vidí kočku nebo zajíce tak vejrá, jako když přistáli Marťani (boxer, ne chlápek) – takže to se mu to venčí..
S tím aportem to znám ještě v menší obměně – předchozí aport pes přinesl, k dalšímu se rozběhne, bez povšimnutí ho míjí a mizí v dáli…
Míček na šňůrce máme, zatím je to nejmíň zajímavá hračka bohužel 🙁
PetraK mě rozesmála – přesně – tanečky si může člověk strčit do trenýrek, pokud zrovna madam neusoudí, že by to mohlo být zajímavý alespoň chvíli..
Klasickýho peška jutovýho mám doma ještě po Bramborce, toho Sinďa vyhodnotila jako „dobře by se okusovalo“, takže jsme ho zatím odložily… Možná ten z lana, na kterého poslala odkaz Petrs01 by byl lepší…Petrs01
mmt, navazuju na to, že EvaC psala, že jí fenka vzala klacík a machrovala že ho má. Tak v tu chvíli odhazuji zábrany a jedu pod heslem “konečně jsi objevila správnou hru”.nojo jenže von je pak ten levl, co měla Tali a možná ho má Sindy – že to okamžitě odepíše, ale okamžitě . Prostě je Ti tohle k ničemu a k ničemu to v hodně dlouhým horizontu nevede. V podstatě tahle strategie nefunguje. co vlastně nakonec u Tali zafungovalo ani nevím, když nad tím tak přemýšlím. Asi souhra všeho a hlavně asi – to mi teď došlo – ke spolupráci venku jsme se dostaly ne přes jásaní a tanečky a moje hopsání, ale přes vážnou práci. V momentě, kdy mi Peťa dala toho dummíka liškovýho, těžkýho, profidummíka. To bylo poprvý, kdy jsem mohla mluvit o tom, že něco děláme spolu a o tom, že ji něco baví, baví moc, tak moc, že jede společnou lajnu. Do tý doby nic nefungalo. Ve volným prostoru Druhej pes, jásání, dvě hračky,blablabla. Nic. někdy záblesk, ale jen záblesk a okamžitě to zhaslo. Ten záblesk jsi právě neměla šanci podchytit. Opravdu ne. Okamžitě přišel ne nezájem, ale tvrdej bojkot.
Eva
– takže to se mu to venčí..
až bude příště čučet, zeptej se ho, jestli si to chce vyměnit 😀Ten pešek – přetahuje se ráda? Ono je to odolný, nerozkouše to, pokud jí to nenecháš, já bych na tom trénovala takový to, přetahujem, přetahujem, tvrdě bojujem a pak pusť, sedni, uklidni se a vezmihoooooooooo, přetahujem, přetahujem, pusť…. aby se pes naučil ovládat.
Hele Evi,
kdybys to chtěla třebas kupovat, tak tady to máš dva v jednom – koupíš a ešče uďěláte se Sindibádem dobrej skutek 🙂
aha, vono to hodilo jen fotku toho přetahovadla, celý je to takle:
https://www.facebook.com/media/set/?set=a.2893920610820117&type=3
- Odpověď byla upravena před 3 roky a 11 měsíci uživatelem PetraK.
- Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.