- Toto téma obsahuje celkem 104 odpovědí. Do diskuze (7 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel PetraK a poslední změna proběhla před 1 rokem a 7 měsíci.
-
Příspěvky
-
PetraK
Tak tady se múžem slejzat k probrání ohařských peripetií. Jací jsou a jak řešit třeba případné problémy🙂🐕
EvaC
Tak už by to mělo fungovat…zkouším poslat naší dráteničku…
Attachments:
A ještě jedna…
Attachments:
Ježiš ale vona je slaďouch!!!! Pipina!! Jak vona se tváří.
Hele, když k vám přišla – měla taky takový nepřítomný výraz? Tali s námi hrozně dlouho nebyla – ať už ve skutečnosti, nebo právě tím výrazem. Ona tedy – to nevím, zda jsi četla – byla tak trošku putovní.Jsme de facto její pátý majitelé, takže prostě nebyla ukotvená a hrozně dlouho se ukotvit nehodlala a musím říct, že ten výraz cizince byl pro mě docela frustrující. Máš psa a on Tě nechce.No, to vona je… jdeš s ní venku a každej: “ježiš to je krásnej pes”. Málokdo to ovšem vidí v akci typu “hurá v houští je zajíc, jdem tam, ať panička chce, nebo ne..” My jsme to měli na začátku o dost jednodušší – poněvadž paní, která ji zachránila ze řetězu u boudy těsně před tím, než ji chtěli dát uspat, ji měla tři měsíce doma v bytě a navíc sama předtím měla maďarku, takže s ní za ty tři měsíce udělala ohromný kus práce, za což jí do smrti nepřestanu být vděčná.. Nechat si ji bohužel vzhledem k okolnostem nemohla, a tak hledala přes Dočasky nového majitele…Dala mi spoustu cenných rad a stále jsme v kontaktu. My jsme -pokud počítám všechny její přestupní stanice vlastně taky pátí majitelé… Doma už je úplně v pohodě, venku po tom roce co ji máme stále ještě mívá stavy – “mozek doma na sedačce, nos sebou venku”.
Přesně – u nás taky všichni tajou nad tím, jak je krásná a milá. A já vždycky říkám, ano – krásno vona je – modelína je to, krásná a úpa blbá jak bloncka 😀 😀 (moudré a chytré bloncky prominou, už jen proto, že jsou moudré a chytré 😀 )
Tali přišla přímo z kotce, takže ten start byl o tohle komplikovanější, ale tam to šlo celkem rychle. Teda takhle páníček byl trošku se svou netrpělivostí k zastřelení, ale oproti ostatnímu to rychle šlo. když si vezmu, že fakt přišla a rvala kohout od topení a když ji člověk z toho topení sundal už visela na sifonu umyvadla v koupelně, běhala nahoře po lince a tak jako podobně, o čůrání nemluvě, tak tady jsme to spravili celkem rychle. Nejhorší teda ale bylo,že jak byla – je (občas se to ještě i dneska projeví) ořvana od těch myslivců, tak nereagovala na normální hlas a povely normálně vyřečený – teda ona nereagovala na nic, vůbec na nic.A te´d nepřeháním. No takže my jsme museli asi šest neděl řvát jak zupáci i doma. Fšude, to bylo teda fest nepříjemný. Všichni tři jsme zvyklý fungovat v klidu a teď řev, aby pes aspoň něco vnímnul. Rumouš měl tiky. Nepřeháním. Od začátku jsem říkala, že by bývala potřebovala jít někam jako jediný pes jednoho člověka a nejlépe někde v klidným prostředí. Ani jedno z toho nebylo k dispozici :D.
Supr, že se Sindy paní pracovala a zčásti ji “opracovala” , takže nebyla jak Tarzan v civilizaci. Odpadá pak jedna potíž a člověk může budovat vztah.
Já si teď nevybavím, jestli jsi psala, žes předtím nějakýho ohaříka měla? A jestli máš představu, jak s tím pracovat?
Denny
EvaC
JEDYTKY TA JE NÁDHERNÁ 🙂🙂 mě ještě vždycky nejvíc rozseká, když potkám třeba někoho v okamžiku kdy sedí u nohy na vodítku na přechodu a čeká na povel, že přecházíme silnici a někdo řekne jak je úžasně poslušná..
My ji naštěstí ořvanou nedostali,jí nejspíš předtím nikdo žádné povely moc nedával – až Eva, která ji měla před námi.Jen můj muž poté, co mu nějaká paní venku poradila, že musí povely dávat víc důrazně, měl pocit že to je tedy hlavně víc nahlas, tak mi chvíli trvalo, než jsem mu vysvětlila, že nechci mít ořvanýho psa a každý ráno budit lidi po šesté hodině svým řvaním pod jejich okny.
Než jsme si ji brali domů, prosila jsem Evu, ať mi k Sindy napíše nějaký “manuál”(což by ona evidentně udělala i bez mé prosby) – prostě povelovou techniku, na co je zvyklá atd. Dost mi to ten start potom usnadnilo. Uvnitř ovšem. Spolu s manuálem jsem dostala taky informaci, že venku trvalo měsíc, než vůbec Evu vzala na vědomí, že tam je. Bylo to dost podobné tomu, co jsi psala v tom článku o chůzi na vodítku – podle jejího vyprávění – zmítala se do všech stran. My už na tom byli potom podstatně lépe za předpokladu, že se v nejbližším okolí nevyskytovala kočka nebo nějaká zvěř. A měla u nás tu výhodu, že je jediný pes a snažili jsme se hodně přizpůsobit všechno tak, abychom jí to ulehčili.
Ona ta její krása byla vlastně pro ni nevýhodou, protože bylo asi 30 zájemců, kteří ji chtěli. Někteří si ji chtěli hned z první návštěvy odvézt domů, aniž by alespoň trochu tušili, která bije. Nakonec ze všech těch 30 vybrali nás. A teď se dostáváme k mým zkušenostem. Měla jsem 14 let labradorku (na práci jí moc neužilo, ale složila jsem s ní canisterapeutické zkoušky a nějakou dobu s ní aktivně pracovala u postižených dětí a v Klokánku).Hodně jsem se pohybovala mezi lidmi s flaty, mám několik kamarádek, které mají chovatelské stanice. Kamarádce, která bydlela u nás v domě, jsem občas hlídala vižlíka a vždycky když jsem ho vracela (třeba po jejich týdenní dovolené), říkala jsem jí, že ho mám moc ráda, ale ohaře tedy NIKDY… Dokonce ani flata jsem nechtěla, když Baruška odešla za Duhový most.. a že bych si mohla vybírat…. Po nějaké době jsem došla k tomu, že bez psa prostě nemůžu být a říkala jsem si, že by bylo fajn dát domov nějakému, který to potřebuje. No a narazila jsem na peswebu na Sindy. V první chvíli, jsem okamžitě vyslovila svou větu: “No ohař, to nikdy..” Jenže to nějak nešlo, pořád jsem tam nakukovala, jestli už si jí někdo vzal…a pořád jsem si říkala: “JE TO OHAŘ!!!!” OHAŘE NEEE.” Trvalo mi 14 dní, než jsem jí ukázala doma a další týden, než jsem se odvážila zavolat Evě. Dvakrát jsem se na ní byla podívat…a pořád jsem na ni musela myslet. Moje starší dcera, když jsem jí poslala fotku potom konstatovala, že má pohled trochu jako Baruška (ta labradorka). Potom mi Eva zavolala, že vybrali nás a ať si to ještě rozmyslíme, že to bude fakt běh na hoooodně dlouhou trať a s nejistým výsledkem. Tak jsem další dny rozmýšlela – bylo mi jasné že labrador a NDO je úplně něco jiného a nedá se to ale ani trošilinku srovnávat. Jediné co jsem věděla, že když si ji vezmu, tak ji nevrátím i kdyby nevím co, jediné co by mě omlouvalo by byla smrt. Nemohla bych se už nikdy podívat do zrcadla prostě.. Takže tak…Tak mě zaujala ta Tvoje myšlenka, proč k Vám Tali přišla – že proto, aby Tě dostala do blázince (páč to jsem si já kladla mnohokrát tu otázku, proč to moje nutkání jí poskytnout domov bylo tak silné).
Vím, že je třeba vytvořit vztah, o tom to je….jen venku je to pořád ještě silnější než ona.
Takže s výcvikem nějaké zkušenosti mám, s ohaři jen teoretické… člověk tak postupně přichází na to, že některé věci jsou prostě normální a patří k nim…
Zaplatila jsem si na začátku i několik hodin u trenéra, to mi dost pomohlo s běžnými věcmi – chtěla jsem jít cestou pozitivky, což jsem úplně neuměla, tak jsem potřebovala nějak začít…. ten lovecký pud vyostřený přivázáním na metrovém řetězu se slepicemi a kočkou pobíhajícími kolem asi bude hodně těžké dostat pod kontrolu, ale pořád věřím, že to dokážeme vylepšit. Navolno ji můžu pustit jenom na zahradě, jinak máme 15m stopku – jinak to zatím bohužel nejde..a to mě nejvíc trápí, protože vím, že každý pes a ohař zvlášť potřebuje volný pohyb..Děkuju..
Denny
Děkuju patřilo Denny, já jsem opravdu nemožná co se týče “elektronické komunikace”
Petrs01
1) Jakožto neohaří si jen dovolím vzdychnout, že ta je fakt krásná.
2)ohaře tedy NIKDY
– tak už víš proč? Tohle slovo má takovou ošklivou vlastnost… velmi ošklivou… 😀
Petrs01
já vím – “Nikdy neříkej nikdy..”
V první řadě chci říct, že to fakt nebylo unáhlené rozhodnutí typu – jéé, to je krásnej pes, toho chci. Jak už jsem psala, dlouuuuho jsem se rozmýšlela – protože jsem (i když jenom opravdu částečně) tušila do čeho jdu.. Holky si ze mě dělají legraci, že jsem vždycky říkala, že flata teda nee, že je moc rychlej, a že bych z něj měla tik a tak jsem si pořídila teda rovnou ohaře..
Asi jsem i po dlouhém rozmýšlení dospěla k názoru, že má Sindy něžnou duši a že si zaslouží domov, kde bude alespoň trochu šťastná a že se o to chci pokusit a udělám pro to maximum. A duši tedy něžnou má – i když tak jako po ohařsku….cernej caj
EvaC
to je ale fesanda! takze Sindy?Cernej čaj
Jojo, Sindy. Jméno si už přinesla – ono ve 2,5 letech se to fakt měnit nedá. Ale mně přijde v pohodě – i bych řekla, že se k ni docela hodí..MirkaD
EvaC-jééé to krasavica tedááá
hle já nikdy nechtěla nic jezevčíkovitýho-a měla jsem Duxe-matka knírač malý s PP Killy si k nám přišla dom s tatínkem-kříženec jezevčíka-takže Dux-tělo jetzevčíka,uši jak rogalo,barva černá
můj bývalý přítel měl jorkšíra-bože to byl táááák rozmazlenj a nevychovanej čokl,
i když překrásnj,že prostě jorkšíry nemusím
+je mi nesympatická ta srst -srst jak vlasy,mám ráda psí srst,třeba piudlí srst mi taky není sympatická na hlazení-ty kudrny
no a mám kříženýho jezevčíka s jorkšírem,tělo jezevčík,srst jorkšír,hlava jorkšír,nelíná teda vůbec
a jméno Žeryk,který má 4 roky a já jako třetí majitel z něj udělala Rika,Rikyna
su jediná kdo mu tak říkám-jak slyší RIKU-TAK JE MU JASNÝ-VŠEHO NECHÁM HNED TAM SPĚCHÁM
tím nepřesvědčuju ke změně jména
a držím velepalce at se daří!!!!Ahoj Evo,
ozvu se pořádně po neděli, dneska nestíhám a za chvíli razím domů a tam jsem bez pořádnýho internetu.
Ale musím se smát – OHAŘE NE! 😀 no já taky germána ne! No jo, oni nějak umějí čarovat.
Germáni v sobě to lovení mají ukotvený hodně, hodně moc. Doteď ponejvíc v rukou myslivců,takže rozvíjeno co to jde. A navíc samostatný jednotky, takže skvělá kombinace.
Rozhodně to chce cvičit, cvičit a cvičit. Teď nevím -četlas to moje Lovím, lovíš, lovíme? Tam je to, řekla bych dobře sepsaný. A pokud nejsi můj muž, který se na to vykašlal nakonec, tak to dokážeš. Chce to, nevyhýbat se tomu a pilovat to, upevňovat v tom psovi. Jakou má poslušnost, když ji třeba na stopce pošleš do vysoký trávy, necháš ji začuchat a přivoláš?Jsem se koukla znovu na tu fotku s časákem 😀 😀 hotový neviňátko 😀
Ahoj Petro,
to bude ono, očarovala mě :-).
Je to tak, doma vypadá, že neumí do pěti, ale jakmile se octne venku – říkáme jí Jekyll a Hyde :-). Náhodou jsem byla pyšná, že jsem jí naučila na povel aport držet i časopis a to předesílám DOBROVOLNĚ – bez nátlaku. No trvalo to tedy fakt dlouho…
Je mi jasný že v ní lovecký pud nejde zabít, to by byla blbost – cíl je ho usměrnit a mít psa ovladatelného. Myslet si, že drátosrstého ohaře naučím nezájem o zvěř je totální blbost, slušně řečeno. Článek jsem četla, je to super napsané, krok po kroku – myslím, že mi to hodně pomůže. Ten labík se přece jen cvičí trochu jinak, no.. Na stopce ve vysoký trávě už má dneska téměř stoprocentní přivolání – ovšem za předpokladu, že tam není fyzicky ta zvěř. Pokud tam je zvěř nebo kočka, nastává většinou kratší či delší chvíle “nevidím, neslyším” , jdu na ně…MirkaD
Děkujeme za držení palců, budeme to potřebovat. Jo, jak se říká: “Odříkanýho chleba největší krajíc”. Hezký víkendEva C.
to bude ono, očarovala mě :-).
jo to některý z nich umí a výborně. Bubrdlína byla třeba převeliká čarodějnice 😀Inu, prostě to tak má být a má to nějakej svůj důvod (což jsem sice v tý dobu nejhorší s Tali asi i podvědomě vnímala, ale nebyla si schopná to víc uvědomit. A i kdyby, stejně by mi to v ten moment bylo k prdu 😀 😀 )
Ano! Jekyll a Hyde jsme říkávali taky. Bylo to jak dva psi v jednom :D. To stejný něco naučit. Hlavně v začátcích tedy. myslím, že tam je to bržděný z několika míst. Jednak plemeno – primárně po staletí vedený k takový tý pevný, až slepý nadrilovaný poslušnosti (inu germán), a pak tak i u předchozích majitelů stejnej přístup při výchově, tudíž žádnej rozvoj inteligence. Nicméně to plemeno v tom hraje roli. Bubi třeba taky nikdo nic neučil, ale měla v sobě velkou ochotu ke spolupráci. Ten germán je v určitým směru moc samostatnej, není taková lidská “násoska”. Hůř se to pak – minimálně v dospělosti, či skorodospělosti – opracovává, když se to nenaučí jako štěně. věřím, že obě holky by fungovaly jinak, kdyby byly u nás i přes to, že v Tali nějaká velká touha po spolupráci není, nevím, jak u vás.Což pro mě u ohaře byl tvrdej náraz do zdi. Radši si bude pracovat sama a na svým.
To je suprrrrrrrrr! že máte z trávy dobrý přivolání, to je takovej základ, na kterým se pak staví dál. Tali byla děsná, opravdu děsná, ty hysterický výlevy byly tak jako místy dost nehezký. Byla schopná uzmítat sebe, mě, zabít nás obě. To, že nemá zájem o zvěř, byla čiročirá a účelová lež. Ječela zmítala se a byla prostě mimo. Jsem ráda, že te´d už to dlooouho nepředvedla, jeden z posledních (doufám!!) záchvěvů byl tuším na dovče v Beskydech – takže tak dva?? roky zpátky, ale bylo snadný ji z toho vyvést, protože už to nebylo v takový intenzitě, to už byl jen čajíček.
Bude to běh na dlouho trať, ale máš výhodu v tom, že začínáš z jiného místa, než my, páč u nás byly jen prázdný ruce a žádnej vztah, ten pes neměl důvod dělat něco jinak.
Umí vystavovat, aspoň trošku, nebo jí to neříká vůbec nic a jde taky okamžitě a natvrdo? chce to upevňovat vystavování, to je základ ovladatelnosti ohařský. já si pomohla holubama. Na tom jsem jí to učila, a ještě jsem spíš než to vystavení po ní chtěla, aby si sedla (ostatně setr, taky vystavuje sezením, od toho se tak jmenuje) Jakmile převedla byť jen náznak vystavení, okamžitě jsem chválila a vedla ji do sedu. je to přeci jen pevnější pozice, než když stojí. Hladit, mluvit klidným hlasem – chválit, a vést psa do klidu. V tuhle chvíli nejásat. Snažit se prokrmovat. Ono to zpočátku nepůjde, tak jí to zkusit “nacpat” a pracovat se vzdáleností, tam kde si pamlskej ještě- či později – už vezme.
- Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.