- Toto téma obsahuje celkem 159 odpovědí. Do diskuze (16 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel Odetta a poslední změna proběhla před 3 týdny a 6 dny.
-
Příspěvky
-
Maya
Odetta
Na ty prvni fotce vypada uplne stejne jako to kotatko ze Simons Cat 😀
Jo kocky nosi veci, trenuji noseni mysi kotatum a tak nejlepe spis odnasi veci pryc
Pozdeji nosi mysi domu 😀
Neboj Albert to delat nebude 😀Petrs01
Albert to delat nebude
… málo. ?
Odetta
1+1
Rychlohlásání od nás. Zatímco podpůrný tým onemocněl, koťata se mají čile k světu a intenzivně probíhá nácvik na společný život. Po úvodních agresích se vše zdá být na dobré cestě. Věděla jsem, že kočky jsou teritoriální, ale nikdy mě nenapadlo, že jsou i zdrojařky. Rozmíšky kvůli vzácnému kočičímu tunelu i trávě se ale podařilo urovnat – některé náladové čubky zjistily, že ve dvou je to větší legrace. Jiní objevili, že kulodráha se dá využít nejen k pinkání balonků, ale též jako podstavec, aby se větší kočky snáze mlátily do hlavy.
Kromě kontrolovaného kontaktu už začínáme i s tím nemoderovaným, navíc v primárním teritoriu Viktorie (byť raději nastavuji kameru, takže je to vlastně takový kontakt s chůvičkou). Snad to do konce týdne dotáhneme k sestěhování. Mydlení probíhá vcelku proporčně, hitem je ve dvou obsadit plyšovou budku a mydlit se uvnitř. Ani ve Viktoriině teritoriu nedochází k blokacím – včera nechala Alberta u sebe vyčůrat, a dokonce spolu jedli z jedné misky, bez konfliktu. Spát u ní ale zatím nechce.Nové schopnosti: říct si na kameru, že tady s tou ženskou nebudu už ani minutu (Albert) vs. naučit se otevírat dveře (Viktorie; jestli pochopí, jak se zapíná plynový sporák, tak na nás vzpomínejte v dobrém).
Hmotnostní přírůstky (Albert, Viktorii nevážím, ta bude mít v necelých 4 měsících našlápnuto na 3 kg):
1. 11. 437 g (cca 5 týdnů),
6. 11. 610 g,
16. 11. 770 g.Už má skoro jako Viktorie, když jsme ji přinesli (= cca 6 týdnů / 830 g), a to je zřejmě o týden starší než v té době byla ona.
Hodně přemýšlíme o tom, z jakého je Viktorie vlastně prostředí, protože u Alberta to víme, a jeho kočičí kompetence jsou oproti jejím (i ve starším věku) nesrovnatelné. Mnohem lépe komunikuje, umí šplhat, je celkově pohyblivější, ví, jak se umýt. A to srovnávám oproti době, než se viděli, nemá to odkoukané od ní, ale od matky. Na Viktorii bylo vidět, že si na všechno přichází postupně sama (a taky je to náladová samorostka). Tak je mi z toho trochu smutno, že takový pěkný základ zřejmě nedostala. Ale chytrá je jak opice, rozhodně je naše nejchytřejší zvíře (a zrovna náhodou jediné bez pinďoura). Miluju, že žere i granule a nevytahuje na nás drápky – kéž by oboje naučila i Alberta. 🙂
Attachments:
cernej caj
to je super kocici hlasani a albert i pekne pribira 🙂 a jak se da podstavec pouzit na mlaceni kocky, tos me rozesmala.
budee doufat, ze viktorie se nenauci poustet plyn 😀
Fifi
Perfekt report, snad je podpurnej tym uz fit. 🙂 Viktorie mi pripomina dle popisu Pepina, tyhle zaklady v utlym veku se tezko dohaneji.
Jak se mlatej. 😀 S plynem bacha, zadny vybuchy. Mne jednou jeden ze psu, kdyz se v kuchyni rubali, omylem strcil hlavou nebo packou do cudliku na sporaku. Nastesti se to seplo jen na stupen 2, plastova krabicka na keramicky plotynce prezila. Esteze to pri spinani cvakalo.PetraK
A jediti! Kotěcí wrestling! 😀 😀
Děkuji Ti Odetto za krásnější ráno, to se tak moc pěkně čte, zasejc tu sedim a usmívám se jako dementěf. Krása je to krása.
Doufám taky, že podpůrný tým už se vyzdravil, vy aspoň vyzdravuje??
A Los Gremlinos?
některé náladové čubky zjistily, že ve dvou je to větší legrace. Jiní objevili, že kulodráha se dá využít nejen k pinkání balonků, ale též jako podstavec, aby se větší kočky snáze mlátily do hlavy.
POOOOMOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOCT, HILFÉÉÉ, SOOOOS!!! jEHEHÉÉÉ, to je cirkus pojízdnej, kam se hrabe Humberto.
Tak je mi z toho trochu smutno, že takový pěkný základ zřejmě nedostala
já myslím, že nemusí, právě proto jí do života CD nastřelila Alberta, aby to všechno zažila. On bude její malej velkej učitel.Já vidim, že v košíku se něco děje a vokamžitě letim nejdřív sem 😀
P.S. začni shánět zámek na plyn 😀
- Odpověď byla upravena před 5 měsíci uživatelem PetraK.
Fifi
Mne jednou jeden ze psu, kdyz se v kuchyni rubali,jo, proto jsem ráda za dětskou pojistku, kterou mám teď na tý sklokeramice. Sice furt nadávám, jak se to mejma prstama blbě ovládá, páč to nereaguje adekvátně, jak si přeju já 😀 , ale neměnila bych, právě pro tohle.
Zlata
To je moc hezký čtení?
Já taky nechtěla na sklokeramice zapínání nahoře,to digitální.Zrovna včera jsem tam jedno zrzavý individuum nachytala.A dneska Čertík prošel na stolku po zaplým telefonu..blbec.Uz se mydlej, tak to je dobry, to je zaklad kazdeho kociciho ptatelstvi 🙂
Pak je řešením indukce.
Maya
mydlej
taky jsem si říkala. Jen teda chudák Gremlin, von žádnýho parťáka tetkonc nemá. budou na něj v přesile 😀Petrs01
Indukce drnčí.mám tam dětskou pojistku, než ji deaktivuju, dost to trvá.
Podpůrný tým je těsně před smrtí, ale u koťat hlásím průlom. Viktorie se dobrovolně přestěhovala z košíku ve výšinách do přízemní budky. Tak máme dva tuleně. 🙂
Attachments:
Ste chytli nakou chripecku ci covidaka?
Kuk z kukane, to je dvojka. 🙂Odetta
Jeee! To je super, mate kocici gang:)Odetta
A TO JE PŘESNĚ TEN OBRÁSEK A ZPRÁVA, CO SEM POTŘÁLA DNESKA SLYŠET A VIDĚT. Nunynunyyy brouškové! Dobře jim bude. Vám už tolik ne, ale jim jo 😀
Hele ať jde bacil do…kšá, a honem.Kuskus
Viktorka je nádherná kočenka a ten malý tasmánský čert k zulíbání. 🙂
Už se těším co ti dva vykukové zase vymastí.EvaC
Aaaa – to je super, že zjistili, že jim spolu bude dobře…
..ale též jako podstavec, aby se větší kočky snáze mlátily do hlavy. úplně ho vidím, broučka malýho černýho jak tam stojí a mydlí Viktorku do hlavy ??
Telegraficky od nás:
– choroba není covid, je to bezteplotový kašlík s rýmou, migrénami a extrémní únavou,
– koťata se spolu střídavě mydlí a mazlí, Albert se náhodně vyskytuje ve výškách, kam nechápu, jak se dostal (snad ho ta pruhatá můra nenosí!),
– Viktorie přestala žrát vepřové a hovězí (kuře odmítá dávno), takže zřejmě bude živa jen z granulí,
– Albert žere výhradně kuře,
– Gremlin žere všechno, takže asi brzy bude mít k večeři dvě nevděčné kočky,
– a to nejlepší nakonec: Viktorie se naučila ovládat dětskou pojistku a vypíná nám pračku. ??Odetta
a to nejlepší nakonec: Viktorie se naučila ovládat dětskou pojistku a vypíná nám pračku. ??
Promiň
Promiň
Moc, moc moc promiňuž to nemožu vydržet ????????????????????????
jako je mi vás líto, to ne, že ne, ale zkrátka je to humorné, je to humorné….
????????????????????Královna Viktorie v nejbližší době sestaví Atom generátor ??
Tož ať je vám aspoň brzo líp, když už máte doma pohromu ??????
Gremlina když tak adoptuju, kdyby to bylo nutný ??Albertův příběh
Alberta, naše malé neduživé kotě, jsem našla na Halloween. Žil ve dříví, na nejbližším políčku k vesnici, vedle kupky hnoje. Věděla jsem, že „zachránit“ (vzít domů) matku nebude reálné, je to divoká kočka, kterou jsme v minulosti pravidelně vídali. Ale venku se rychle ochlazovalo, teploty oscilovaly kolem nuly, a já zahlédla, že má u sebe kotě, když jsme šli ven se psem. Celou procházku mnou cloumal vztek. Na lidi, kteří nekastrují kočky, na obec, která místo kastračního programu krmí bezprizorní koťata, jejichž počet stále narůstá, za úřadem, na všechny – i na toho člověka, co o dvě vesnice dál pravidelně nechává krabici s koťaty na autobusové zastávce napospas osudu.
Doma jsem si dala kafe a smířila se s tím, že se naše domácnost rozroste dřív, než si to stihlo sednout s Viktorií. Vybavila jsem se přepravkou, čelovkou a kapsičkou a vyrazila na lov. Když jsem do dříví nabídla misku s kapsičkou, zjistila jsem, že na mě nesvítí zpátky čtyři oči, ale že jich je šest. Že ta plachá, chrčící kočka má koťata dvě.
Nejspíš to byla první pevná strava, kterou ta koťata kdy okusila, byla opravdu maličká. Po počátečním ostychu se ale Albert utrhl ze řetězu a hltal tak, že nebyl problém ho pomocí drobné lsti vzít do ruky a přemístit do přepravky. Cítila jsem se špatně, že beru kotě matce, ale při bližším ohledání mě špatné svědomí opustilo: kotě nevypadalo vůbec dobře. A tím nemyslím to, že bylo (je 🙂 ) objektivně ošklivé – střapaté, klapouché, s nesmyslně krátkým ocáskem, ale že se po zdravotní stránce nejevilo vůbec dobře (taky jsme se první dny báli, že to prostě nepřežije).
Hladové bylo i druhé kotě. Bohužel nad hladem u něj stále vítězila značná obezřetnost – při jakémkoli mém mikropohybu okamžitě utíkalo do nedostupného úkrytu ve dříví. Ležela jsem v mokré trávě a kopřivách, natahovala se skrze ostružiní, ale ani po hodině jsem nebyla s to kotě polapit. Když jsem byla prokřehlá tak, že mě opustil cit v rukách, vzdala jsem to. Doufala jsem, že takto snad alespoň jedno kotě zachráníme, a druhému třeba dáme větší šanci na přežití, když bude matka pečovat jen o něj. Přestože jsme tuto dvojici denně krmili, matka zůstala nedůvěřivá, a kotě rychle zcela zdivočelo: odchytit jsme jej nedokázali.
Mezitím jsme doma řešili karanténu pro Alberta. Jelikož jsme doma už dva měsíce měli Viktorii, zabydlet Alberta bylo snadné, byli jsme již vybaveni. Vyseparovali jsme ho do nepoužívané místnosti, kde jsme mu zařídili zázemí v psí kleci. Nálada v kleci se střídala – od totální apatie jsme se postupně propracovali k nevraživému syčení. Míra stresu byla zjevně extrémní – potravu sice přijímal, ale více než 24 hodin nevylučoval. První bobek jsme oslavovali stejně jako fakt, že kotě vůbec přežilo první noc. Postupně začínalo, zejména s mým manželem, komunikovat, brzy ho začal nosit dlouhé hodiny a hodiny v mikině, a tak se kotě nahřívalo a mazlilo, pomalu začalo důvěřovat. Nakonec vzalo na milost i mě.
Nejpřísnější (klecová) karanténa skončila ve chvíli, kdy jsme jednou přišli k prázdné kleci. Nemohli jsme to vůbec pochopit, až se odkudsi zpoza nábytku přibatolilo rozespalé kotě. Lámali jsme si hlavu s tím, kudy utíká a postupně zajišťovali všechna nedoléhající dvířka a mezírky. Nic nepomáhalo; až jsme ho jednou nachytali – byl tak maličký, že se bez větších potíží zvládal protáhnout mezi šprušlemi (s roztečí 3,5 cm). S obavou, aby si neublížil, jsme tak klec zrušili a přistoupili na to, že se bude pohybovat po místnosti volně. Mezitím jsme zvládli návštěvu veteriny, podávání antibiotik, a dokonce i první jednodenní odloučení.
První seznámení s Viktorií proběhlo vcelku organicky – ona má své plány, a proti tomu se nedá bojovat. Nejdřív to bylo celé takové opatrné, potom to vystřídala vcelku prudká agrese ze strany Viktorie. S hrůzou jsem zjistila, že seznámit dvě koťata je ještě větší alchymie než seznámit kotě s loveckým psem. Po asi dvou týdnech poměrně systematické práce se ale začalo dařit, a dnes spolu koťata ráda tráví čas.
Těšilo mě, že i kotě, které zůstalo venku s matkou, v rámci možností prospívá, roste. Časem s námi začal krmit i někdo další, takže jsme se postupně s tím druhým neznámým ustálili v nějakém krmném režimu, už jsme nemuseli krmit denně, tlak trochu opadl. Poslední dobou začalo být zřejmé, že akční radius venkovní dvojice se zvětšuje – někdy uběhly celé dny, kdy jsem je v jejich skrýši ani nezahlédla, jindy se spolu hřály na sluníčku za dřívím.Dnes už je Albert jedináčkem. Jeho sourozence jsme včera v noci našli sraženého na přechodu pro chodce. ?
Attachments:
- Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.