- Toto téma obsahuje celkem 397 odpovědí. Do diskuze (14 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel Zlata a poslední změna proběhla před 4 dny a 10 hodinami.
-
Příspěvky
-
Kimi
Toto plemeno nemá zimní srst – netvoří se podsada, takže jsem oblékala. Na trochu chladno svetýrek, na tužší a tuhou zimu zateplený obleček.
Na gauč jsem se dostala, ale neumím ho vrátit do témat. Přitom zbývá poslední pejsek – můj nynější parťák Goliášek.
Ále, tak nevím, ale umím 🤭
cernej caj
Uz sem to vysvetlovala, temata vpravo na boku je poslednich 5 aktivnich – tedy 5 temat, ktere maji nejnovejsi prispevek.
Jakmile nekdo napise prispevek k sestemu tematu co tam neni videt, az potom co nekdo napsal na gauc, tak tim se gauc vytrati z te prave listy a dostane se tam napr. Neco ze zdravi a veteriny… k prochazeni cele struktury diskuze slouzi panel nahore, kde je diskuze uvedena a tam se da prohledavat cela struktura se vsemi tematy, co tu mame.
Goliaska zkusim pridat zitra, budu brzo doma, myslim na to, ale zatim jsem na to nemela cas a taky sem chtela nechat prostor pro pripadnou diskzluzi ke kore at je to uceleny u sebe.
Vím, že už jsi to vysvětlovala, jenže jsem stařenka zapomněnka, tak jsem šla metodou pokus – omyl. Až bude Goli na gauči, tak už se zřejmě budu hlásit jen na zrzavci a kecacím. Díky.
Goliáš
Zbývá mi představit ještě jednoho člena smečky – Goliáše. To si mladí manželé vzali fenečku z útulku a ta povila štěňátka. Rozhodli se, že si jedno štěně nechají, byl to pejsek a dostal jméno Goliáš. Goliášek rostl milovaný a rozmazlovaný. Pak ovšem přišla manželská krize a panička odešla, Goliášova maminka s ní.
Zpočátku pánská parta fungovala, páník bral Goliáše všude s sebou, do práce, do hospody. Pak se objevila nová přítelkyně, jejíž povolání obnášelo m.j. cestování po světě a páník cestoval s ní. Ukázalo se, že rozmazlený Goliášek trpí separační úzkostí, neumí být ani chvilku sám.
Shodou okolností maminka nové paničky je moje známá a zachránkyně toulavých a týraných pejsků, tak i když Goliáš byl opačný případ, obrátila se na mě, jestli bych nevěděla o někom, kdo by pejska chtěl. Přiložila fotku Goliáše v bílých poduškách. Z mých známých nikdo nechtěl, já jsem po Alánkově odchodu s druhým pejskem moc nepočítala, užívala jsem si Koru a dělala s ní stopařský výcvik, ale když fotku uviděla moje maminka : „Ten kouká!“ rozněžnila se a bylo hotovo, Goliášek v září 2013 přicestoval k nám.
Kora ho přijala, od začátku byli superkámoši, hráli si, kočkovali se, leželi spolu na gauči. Byli schopní na sebe vrčet třeba kvůli balonku, ale nikdy to nezašlo do nějakého konfliktu. Hned po prvním týdnu jsme byli na leopardím setkání v Podmitrově. Byli tam jednak leopardi, v pátek a v sobotu také baseti. U penzionu je hospodářství, se zvířátky oba psi kamarádili (Kora toužila uplatnit honácké vlohy a sápala se za koníky než se potkala s elektrickým ohradníkem). S leopardy Kora kamarádí, Goliášovi se někteří líbili méně, ale s basety nekamarádil vůbec.
Také jsme absolvovali několik běhů coursingu. Kora to zná a miluje, Goliáše jsme tedy poprvé pustili na kratší trať, a protože nadšení bylo veliké, pustila jsem je na celou trať oba najednou. Při doběhu se samozřejmě poškorpili o střapec, ale to k tomu patří, celkově jim to šlo náramně.
Když jsme pak cvičili poslušnost, brala jsem je po jednom, druhého jsem uvázala u ohrady. Při prvním cvičení s Korou najednou slyším „Goliáš zdrhá“ – překousal vodítko po Alanovi a zamířil rovnou do baru, když zjistil, že je obsazený basety, milostivě se mnou odešel.
Vzala jsem si silné vodítko po Kimče, za minutku opět „Goliáš“ – tentokrát se ale vydal přímo za námi na hřiště. Tak na vázání mu budu muset brát řetízek, co měl ve výbavě. V penzionu byli s námi na pokoji, po dobu jídla tam zůstávali sami
a naprosto bez problémů.Dokud jsme bydleli v domečku, psi si užívali celkem velkou zahradu. Sousedé občas hlídali rodičům Jack Russell teriérku Žofinku, Goliáš ji měl ve velké oblibě, Kora ji tolerovala. Když jsem šla do práce, psy jsem dávala k mamince, ona vždycky říkala, že máme pejsky ve společné péči. Psi měli pelíšky v koupelně, odkud byl přístup na zahradu, tam chodili spát, jinak doma trávili většinu času na gauči. Když jsem se přestěhovala do nynějšího bytu s malinkou zahradou, museli jsme poněkud zintenzivnit procházky.
V bytě byly pelíšky v kuchyni, takže gauč přestal být zajímavý. Když loni v říjnu odešla Kora za Duhu, Goliáš se zdál být smutný, pak mu ale došlo, že je jedináček a má mě sám pro sebe, tak si to začal užívat.
Letos v květnu se Goliášovi udělaly na zádech dvě boule, jedna praskla, vznikl píštěl, který stále hnisal. Taky jsem chtěla odstranit zubní kámen. Drvet mi sdělil, že se bojí dát narkózu i místní umrtvení, že by Goli nemusel přežít.
K řešení mi moc, moc pomohla Fifijová, našly jsme v Hradci Králové veterinu, kde používají inhalační narkózu, ona by nás tam doprovodila. Ještě jsme před tím potřebovali předoperační vyšetření, zvolila jsem veterinářku v sousedním městě. Paní doktorka se s ničím moc nepáře, Goliášovi poslechla srdíčko a řekla, že to zvládneme. Na boule po oholení zádíček použila místní umrtvení.
Tu prasklou zajizvila jakousi „pájkou“, tu druhou otevřela a nádor odstranila. Pak přistoupila k odstranění zubního kamene v úplné narkóze, takže mě poslala na hodinu pryč. Když jsem se vrátila, Goliáš mě už vítal u dveří.
Moje letošní zdravotní problémy nesl velmi těžce (dokud byla maminka v kondici, pečovala o pejsky v mé nepřítomnosti ona, loni v listopadu ale zemřela). Zprvu něj o při mé hospitalizaci pečovala skvělá sousedka a kamarádka Lenka, ta ovšem chodí do práce a stará se o svou rodinu, takže Goliáš byl většinu dne sám, odnesl to zažívacími potížemi.
Při poslední hospitalizaci (operace ledviny, následně trombóza) si ho vzala do péče kamarádka ze cvičáku Eva, měla ho u sebe doma, je už taky v důchodu, takže spolu byli celý den. Když jsem pak musela ležet doma, Eva ho chodila venčit.
Teď už jsme oba celkem fit, chodíme na procházky i po městě, Goliáš je rád, že mě má na vodítku, potkávané psy a jiné rušivé vlivy vůbec neřeší. S Korou se v civilizaci nedalo, s ní jsme museli do polí a na volno.
Jsem moc ráda, že ho mám, podle paní doktorky je mu nějak mezi dvanácti a patnácti lety, už je hodně prošedivělý, má dietu, problémy s klouby, ale mě nutí být aspoň trochu v pohybu.
- Odpověď byla upravena před 9 měsíci a 2 týdny uživatelem cernej caj.
Attachments:
a jeste par fotek goliase
Attachments:
a posledni fotky
Attachments:
Moc hezke cteni o goliaskovi, je to opravdu krasny pes a snad se v tve peci jeste bude chvili tesit prochazkam 🙂
pobavilo me ze se mu nelibili baseti a tak utekl i z baru 😀
Milena z Prahy
Bodejť, co s basetama :D!
Jak píšu v závěru, Goli je hluchý, chromý, kapku dementní a dezorientovaný, špatné ledviny, srdíčko slabé – dieta, několikero medikamentů. Dokud ale vidím, že je rád na světě, budeme bojovat o každý den. 🙂🙂🐕
Petrs01
jo, ten kouká!
Krásný pes.PetraK
Souhlasím – jo ten kouká! Má krásný pohled. A je moc fajn, že se s Kimi takhle sešli.
Thielli
Kimi,
tak konečně máme o Golim ucelené informace 😊
Hezké čtení, i když také nebyla cesta jednoduchá. Přejeme vám, aby ta cesta ještě nějaký čas vedla dopředu… na gauči i kolem keříků… ať ti ještě chvíli může mávat ocáskem.MirkaD
Krásnej pes,krásný povídání!!!!
Fifi
Sup s gaucikem nahoru, at Kimi nemusi nic hledat.
A Goliasku, broucku, nestihla jsem to, ale uz te nic neboli, litas si tam mezi obr smeckou…Tak taky sem píšu, abych udržela gauč viditelný. Ještě týden a půjdu si pro Betynku.
Zlata
Kimi
Se asi těším jak ty🌞
Že prosím Jakuba o pár fotek .🙏jee, tak za tyden uz ji budes mit! 🙂
Tak zítra už bude Betynka tady na gauči. Je to šestiletá kříženka bišonka a jorkšíra. Někdy prý má problém s jinými psy. Hned v neděli jedu k bráchovi, tak jsem zvědavá co bude, až se potkají s jejich vyžlou Bakinkou. Jsem případně připravená vzít ji na cvičák do psí školky, jednak abych viděla, jak se chová a aby mě vzala za svou patronku a paničku.
- Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.