Kdysi me poucila Dorotka rotvajleri, ze si sama umi najit lek na svy neduhy. Zacala se totiz cpat pýrem.
Ted se asi situacie opakuje, stene rtw, ktery v to nejdulezitejsi obdobi pri prezubovani muselo vic jak dva tydny brat doslova tuny prasku a atb, se zacalo past na jitrocelu. Respektive, zatim se neni moc na cem past, ale jde jak prase uceny k vyhledani lanyzu – detekuje listecky jitrocelu, zacne hrabat, vyrve doposud zmrzlou rostlinku a sezere ji i s korenem. Dela to ted zhruba treti den.
Kasel samozrejme nema, obecny pouziti jitrocelu jsem si procetla. Nejakej napad, proc to dela, co si tim vyrovnava? Ruzena je uz zase na prirozeny pestry strave, asi dohani deficity nejaky. Jen by me zajimalo, jaky a cim bych ji treba mohla vic pomoci.
Diky, babky korenarky, radte. 🙂