Thielli
Denny,
někdy si už připadám jako ta zvěř, která se stále stahuje do menších a menších území.
Je už tolik cest, které jsem musela „smazat“ z našich výletních seznamů. Nejde jen o psy. I když tam jdou jen lidé pěšky dva vedle sebe, jen uskakuješ a uskakuješ a posloucháš občas i nepěkné komentáře. Protože testosteron naražený na rámu má stejná práva jako ten pán, co obsadil hradby životního prostředí.
Prakticky se mi takhle zamkla většina Šumavy. Každý rok jsem hledala na turistické mapě, kde ještě podél barevných plných čar značících pěší cesty nepřibyla růžová přerušovaná. Dnes už bez cyklistů obejdeš jen Boubín, jinak je téměř nemožné najít okruh jen po turistické cestě.
Je mi líto vašeho místa. 😔
ps.
Začalo to na vodě. Odkojená Berounkou jsem pak na kanoi i kajaku sjela, co teklo. Třeba v Hřensku nás nechali sjet jinak nepřístupné části Kamenice za to, že jsme si to pak dali ještě jednou s velkými pytli na palubě, do kterých jsme posbírali ze břehů všechny odpadky.
Něco to stálo energie se někam dopravit, dovézt loď. Bylo to za odměnu za nějaké úsilí. A pak začaly půjčovny a „nerozbitné“ lodě. A já přestala jezdit na vodu.
Na kole jsem jezdila už jako trpaslík. Na silničním, trekovém, horském… s brašnami a stanem, nalehko, daleko i kousek. Našlapala jsem tisíce kilometrů ve zpoceném bavlněném tričku. Takže jsem cyklista a měla bych jim rozumět.
Dnes elektrokola dovezou lidi až do nebe. A já jim nerozumím vůbec.
Kdybych nebyla stará, odjedu žít do Norska.
Tam je totiž ještě tolik nádherné nedotčené krajiny, že je z toho jednomu až ouzko, když za několik dní pochodu nenarazí na lidskou stopu.