Kimi
Velikonoce moc nemusím, tak jsem se domluvila s kamarádkou z blízké vsi, že se sejdeme v sousedním městě a najdeme nějaké posezení u kávičky, pak případně oběd.
Plánovaná kavárna na kraji města zavřená, stejně tak většina podniků v centru města, do jednoho otevřeného nesmí pejsci. Pak jsme našly otevřený a daly kávičku, následně jsme se trochu prošly po městě, a že na oběd zkusíme restauraci u koupaliště. A trefily jsme výborně. V restauraci dost lidí, ale místo jsme našly, pejsci vítáni, u vedlejšího stolu malý bílý, velmi se zajímal o Betynku, tak jsem povolila vodítko, když se v pohodě seznámili, stáhla jsem ji zpět. Pak byl od obou zájem o paní domácí – tmavě strakatá kočička. Personál velmi vstřícný, ochotně přizpůsobili objednávku mé dietě. Pak jsme se ještě šly projít po vedlejším autokempu – vloni jsem tam s Betynkou navštívila výstavu bernardýnů. A rozjely jsme se k domovům, že už nám snad žádné bití nehrozí.