Kuskus
Jak jsem jen mohla žít bez fénu!
Mám vlasy po ramena a po umytí prosychají celkem dlouho. Stejně se trochu stydím, že jsem ihned zbrkle reagovala na nabídku. Celý život jsem totiž nosila kratší sestřih a obešla se bez fénu. Nyní s hárem na ramena se občas přistihnu při myšlence, že jsou ty delší vlasy vlastně oser, bo hodně práce s jejich údržbou a že se nechám zase vylepat. No, a to by pak fén mohl lépe využít někdo jiný. Jenže! V úterý jsem měla celé dopoledne nějaké dochtory a odběry a rovnou z voleje šla ještě nakoupit. Bez snídaně! Hladová jsem přišla dom a chystala oběd. Hlávkové zelí nakrájené na čtverečky, podušené na cibulce s pepřem a solí bylo už předpřipravené, jen zbývalo nechat v něm zkaramelizovat trochu třtinového cukru a hotovo. A protože jsem mlsná huba a nudlové těsto si dělám domácí, bleskurychle jsem vyválela trochu silnější placku, že si do toho zelí vyrobím i flíčky. Nedočkavá a hladová jak vlčák jsem kroužila kolem těsta, které ne a ne schnout…
Ano, milé dámy, tímto Ešínkové za fén nastotisíckrát děkuji a i kdybych se v budoucnu nechala ostříhat, dárek ležet ladem nezůstane.
Mimochodem jako dítě jsem zelí s flíčkama nesnášela, bo levné jídlo a bývalo často, dnes bych se ho mohla užrat. Jenže! Je strašně pracné, bo jak trpím jakousi obsesivně kompulzivní poruchou, MUSÍ být zelné i nudlové flíčky stejně velké. To se pak jeden skoro nenažere. 🙂 přeháním, ale zas tak moc ne. 🙂