Kimi
V této zimě jsem se párkrát chytala za hlavu, proč jsem si pořizovala psa, když seniorům bylo doporučeno nevycházet. Ale převážně mi Betynka dělá radost, a často nejen mně, což se opět ukázalo dnes. Jednou za měsíc se scházíme se spolužačkami, partička, která připravuje třídní srazy. Dnes to bylo v blízké restauraci, kde je pejskům vstup dovolen. Máme obvyklé místo u kulatého stolu, kam se nás vejde až osm. Betynka by vydržela pod židlí, ale byla by nešťastná, tak jí beru podložku, aby mohla sedět na židli. Nejdřív jsem na židli rozprostřela bundu, na ni podložku a Betynku jsem usadila vedle sebe. Než jsem ji usadila, tak se s ní pomazlily dvě holčičky od vedlejšího stolu. Seděly jsme a povídaly, Betynka střídavě na židli ležela nebo seděla a koukala na stůl. U dalšího vedlejšího stolu seděli tři senioři, dvě dámy a pán, všimla jsem si, že taky hodně hledí na Betynku. A za chvíli obě paní přišly, že se chtějí podívat na pejska blíž. Tak jsem vzala Bety do náruče a obrátila k nim pro pomazlení – oboustranné nadšení, paní mi děkovaly, že díky roztomilému pejskovi mají hezké odpoledne. Hned jsem v tom pošmourném dnešku měla lepší náladu i já.🐶☺