Kimi
U nás krom hromad shrnutého sněhu už není po sněhu ani památky. Vyrazila jsem venčit na kraj města a šla jsem po cyklostezce podívat se na nový areál s jezírkem pro otužilce, dnes nikdo. Pokračovala jsem přes řeku, na most jsem Bety musela vzít do náručí, most mřížkový, mohla by si poranit tlapky. Nebyla jsem v tomhle místě snad 40 let, pod mostem je splav a kdysi tu byla městská plovárna a jako děti jsme se sem chodili koupat. Celkem ve městě na řece je těch splavů víc a než bylo postaveno koupaliště s bazény, chodili jsme plavat do řeky. Tenkrát ovšem voda v ní byla čistší než dnes. Počasí nic moc, zataženo, vlhko, ale s Bety jsme si to užily, ona, když měla zvolit štěrkem posypaný asfalt nebo blátivý kraj, volila blátíčko, odnesl to hlavně šusťáček, který jsem jí pro jistotu oblékla. Myslím, že se do areálu (jmenuje se Krčmaříkovo zátiší po dávném významném občanu města) vrátíme, až bude slunečno, dá se tu odpočívat, pejsci nemají zákaz, plavat nepůjdu, ale prý je možné i kneipování.