PetraK
Milá, milá Odetto,
moc děkuju za hlásání a hlavně za to, že jste zasáhli a že jste dokázali, alespoň jedno koťátko zachránit. Celou dobu jsem to četla s postupně se rozšiřujícím úsměvem, který mi na konci sklapl. Je mi to moc líto, dovedu si představit, co v člověku probíhá. Ta bezmoc a ten vztek. Moc děkuju „aspoň“ za ty dva pumprdlíky, který máte doma. Ty uvožofky jsou tam na místě, protože jste udělali hrozně, hrozně moc. Smekám, hluboce a opravdově. A přeju, aby to soužití bylo tak hezký, jako to, co jste s mužem vykonali.