Odetta
1+1
Rychlohlásání od nás. Zatímco podpůrný tým onemocněl, koťata se mají čile k světu a intenzivně probíhá nácvik na společný život. Po úvodních agresích se vše zdá být na dobré cestě. Věděla jsem, že kočky jsou teritoriální, ale nikdy mě nenapadlo, že jsou i zdrojařky. Rozmíšky kvůli vzácnému kočičímu tunelu i trávě se ale podařilo urovnat – některé náladové čubky zjistily, že ve dvou je to větší legrace. Jiní objevili, že kulodráha se dá využít nejen k pinkání balonků, ale též jako podstavec, aby se větší kočky snáze mlátily do hlavy.
Kromě kontrolovaného kontaktu už začínáme i s tím nemoderovaným, navíc v primárním teritoriu Viktorie (byť raději nastavuji kameru, takže je to vlastně takový kontakt s chůvičkou). Snad to do konce týdne dotáhneme k sestěhování. Mydlení probíhá vcelku proporčně, hitem je ve dvou obsadit plyšovou budku a mydlit se uvnitř. Ani ve Viktoriině teritoriu nedochází k blokacím – včera nechala Alberta u sebe vyčůrat, a dokonce spolu jedli z jedné misky, bez konfliktu. Spát u ní ale zatím nechce.
Nové schopnosti: říct si na kameru, že tady s tou ženskou nebudu už ani minutu (Albert) vs. naučit se otevírat dveře (Viktorie; jestli pochopí, jak se zapíná plynový sporák, tak na nás vzpomínejte v dobrém).
Hmotnostní přírůstky (Albert, Viktorii nevážím, ta bude mít v necelých 4 měsících našlápnuto na 3 kg):
1. 11. 437 g (cca 5 týdnů),
6. 11. 610 g,
16. 11. 770 g.
Už má skoro jako Viktorie, když jsme ji přinesli (= cca 6 týdnů / 830 g), a to je zřejmě o týden starší než v té době byla ona.
Hodně přemýšlíme o tom, z jakého je Viktorie vlastně prostředí, protože u Alberta to víme, a jeho kočičí kompetence jsou oproti jejím (i ve starším věku) nesrovnatelné. Mnohem lépe komunikuje, umí šplhat, je celkově pohyblivější, ví, jak se umýt. A to srovnávám oproti době, než se viděli, nemá to odkoukané od ní, ale od matky. Na Viktorii bylo vidět, že si na všechno přichází postupně sama (a taky je to náladová samorostka). Tak je mi z toho trochu smutno, že takový pěkný základ zřejmě nedostala. Ale chytrá je jak opice, rozhodně je naše nejchytřejší zvíře (a zrovna náhodou jediné bez pinďoura). Miluju, že žere i granule a nevytahuje na nás drápky – kéž by oboje naučila i Alberta. 🙂
