PetraK
Co to jeee, co to jeee, volám s Kuskusem!
A odpovím si sama – boží to je 😀
Ad ten bílej půdl – nebožák . Asi teď byl víkend pudlů chudáků, páč meju si tak nádobí a čučím z vokna, kdy před okny mi pochoduje trojice. Vezmu to odzadu – tam jde odevzdaný tatík takový. Před ním jde mamka, kterou zcela upoutaly naše okna. Už poněkolikátý. A pokaždé je paní okny fascinována a něco svému muži vykládá. Celý to vede pudl. Střeďák, aprikot. A evidentně vede vždy. Obrázek vždy stejný – napnutá ruka paní – na max. v té ruce našponovaná flexina zaaretovaná na délku vodítka a na konci té flexiny vzpínající se, po dvou zadních jdoucí střední pudl aprikot. Sípe, jazyk jak kravatu a táhne tak, že by se za to možná ani Tali v dávných dobách, kdy pominulo to nejhorší, nemusela stydět. Cloume s paní, paní pak cloume s ním a na oplátku posléze, asi že on nevnímá ji 😀 , nevnímá ani ona jeho a jeho potřebu se vyčůrat, takže jde dál, pes se zastaví a pak popolétne v kotrmelci. Jsou lidi hovada? Sválně, co mi odpovíte 😀