Kimi
Čají, to je moc dobře, že se ujmete takového ne úplně perfektního pejska.
Jak jsem psala na Zvířetník a na Gauč, naše rodina se téměř vždy ujímala pejsků, které někdo nechtěl nebo nemohl mít. Jediný úlet byl můj, když jsem podlehla atraktivnímu vzhledu a naběhla si na Modré pivo. Ale protože se řídím myšlenkou Malého Prince, že člověk je odpovědný za to, co k sobě připoutal, nikdy by mě ani nenapadlo, že bych se Kory vzdala. I když s honáckým psem ve městě to nebylo jednoduché, snažila jsem se, aby žila spokojený život a nakonec i z honáka byl gaučák a bylo to prospěšné i pro mě, že jsem měla hodně pohybu. Vzhledem k těm joudům, co taky naletěli na lousiánský vzhled a pak pes skončil na Dogpointu nebo rovnou v útulku, jsem Koře nedopřála štěňátka.