Kimi
Včera jsem neměla sílu o tom napsat, ale trápí mě to, tak to musím dostat ven. Mám kamarádku, nejdřív jsem kamarádila s celou rodinou, když od ní odešel manžel, zůstaly jsme kamarádky, ona se třemi kluky, já s jedním, než kluci dospěli a přestalo je to s matkami bavit, podnikali jsme spoustu jedno i vícedenních výletů, nejvíc po Orlických horách, na houby, na borůvky, jen tak za poznáním. Před pár lety začala mít zdravotní problémy a úplně se odstřihla od okolního světa, mohla k ní jen rodina. Před časem mi její syn řekl, že je na tom hodně špatně a před několika dny, že je v domácí hospicové péči. Včera mi z ničeho nic Hana sama zavolala, jestli bych nemohla přijet, že by se chtěla se mnou rozloučit. Tak jsem se za ní rozjela, zrovna odcházely hospicové sestřičky. Poseděla jsem u ní hodinu, většinu času byla trochu mimo, já jsem se ji snažila zabavit vzpomínáním na společné zážitky. Hanka je ležák, sama zvládne minimum, kromě sestřiček je u ní pořád někdo z rodiny. Hanka mi řekla, že je z toho živoření nešťastná, že už by to chtěla mít za sebou, a že mě chtěla ještě jednou vidět. Včerejší opatrovatelka mi pak ještě řekla, že Hanka má jasné chvilky, ale většinu času je zmatená a mimo realitu. Celý zbytek dne jsem byla v nepohodě, špatně jsem spala.? Tak prosím, nezlobte se na mě, že jsem si takhle ulevila. ?