Petrs01
Nevím jak velkou máte terasu, pokud vím, tak mu tam M. často házel (hází???) míčky, takže terasa = silné emoce. Aneb já zase nejsem úplně pro trestání psů za chyby, které v nich způsobili/podpořili jejich lidi. Takže jedna z prvních věcí – odstranit Žerykovu posedlost terasou. Žádný aporty tam!
Ukaž mu, že má dvě možnosti – vydržet nebo odejít jinam. Ale ber to tak, že tím vrčením říká, že něco není v pořádku. Když mu zakážeš vrčet, můžeš si zadělat na větší problém, takže je potřeba to odstranit ke spokojenosti všech. Takže třeba: „Co blbneš, nic ti nedělá, pojďte sem oba“, společné sedni-lehni-podrbat-pochválit. Oba psi jsou na terase, v těsným kontaktu, Žeryk je v procesu který dobře zná, vidí že se nic neděje. Příště třeba odvoláš jen Žeryka a třeba ani ne k sobě, pošleš jej na určité místo a tam pochválíš atd. Menežuj, uč. Když to přehání, je na místě i ostý zákaz, ale současně nabídni i řešení: NE! Ke mně! … dobře.
Jinak hluchoň a agresor jsou výborná dvojka a pokud spolu mají být schopní fungovat i bez dozoru, je potřeba naučit řešení, které budou schopní sami použít. Toho hluchoně teda moc nenaučíš, o to víc musíš zapracovat na agresorovi – ale tak, aby to pobral.
Hmm, takhle když nad tím přemýšlím, já bych to klidně otočila. Příchod jiného psa (kteréhokoliv) na terasu = ňamka pro Žeryka. Malá, nevýznamná (chceme emoce zklidnit!), ale přece jen odměna. Takže místo „ježiš zase sem de“ změníš jeho myšlenky na „fajn že de“ a pak postupně odbourat
ňamky a úplně utlumit… dostaví se neutrál, negativ odbourán. A to chceme.