Odetta
Veterinární den
Zatímco kotě briskně odhalilo rodinnou dynamiku, a hned druhý den pochopilo, že manžel se kouše a se mnou se má mazlit (jak to ta zvířata poznají mi není jasné), já si lámala hlavu s klasickým vesnickým dilematem – mám ji vzít na veterinu do Prahy, anebo jen na tu místní?
Veterina v Praze je odbornější, ale nejspíš by nás neobjednali hned týž den, navíc by kotě, které nejspíš nikdy nevidělo přepravku, muselo strávit tři hodiny v autě. Na druhé misce vah byla varianta pět minut vzdálené veteriny, která se ale zabývá primárně hospodářskými zvířaty, a kde mám k ošetření – jako poučený laik – výhrady. Po důkladné analýze rizik jsem se nakonec přiklonila k veterině místní – pro kotě to bude menší stres, a vzhledem k celkovému stavu a kondici nepředpokládám žádné špatné zprávy, takže intervenci zkušenějšího veterináře nepokládám za nezbytnou.
Starou přepravku po kočkách své babičky jsem našla rychle, jen jsem ji musela vyčistit a vyložit dekou. Kotě se bálo prvních 30 sekund (to je její standard), prohlíželo si pohyblivou mřížku v roli dvířek, a nakonec se nechala vcelku ochotně naložit. Cestou jsem měla prostrčený prst skrz mřížku a kotě se mě drželo pacičkami jako klíště.
Na veterinu jsem přišla tak šikovně, že se to obešlo bez čekání. S nalezeným kotětem jsem vzbudila nečekaný soucit, až mě to skoro dojalo, a tak jsem si kromě očkovacího průkazu odnesla i spoustu vzorků kotěcích granulí, kvůli kterým musela sestřička prohledat celou vitrínu. Výsledek „vyšetření“ (reálně spíše obhlídky) bylo konstatování, že máme krásnou a zdravou, 6-7 týdnů starou, holčičku. Dostala jméno Viktorie.
Kromě pozitivních zpráv jsem si odnesla také odčervovací pastu. Jelikož na noc nikdy neodčervuji, počkala jsem do úterního ráno. Jako první šel na řadu Gremlin; ač obvykle preventivní odčervování dospělých psů neoblibuji, tentokrát jsem udělala výjimku – přeci jen kotě sebrané z ulice ve společné domácnosti určité riziko potenciálního začervení představuje. Viktorie šla na řadu jako druhá v pořadí. Aplikovat pastu na kořen jazyka takto malého kotěte se ukázalo jako výzva, ale nakonec jsme to – k její silné nelibosti – zvládly. Smrtelně se urazila, odkráčela do roku místnosti a zády ke mně plivala jako velbloud. Oba odčervení zvládli bezpříznakově, a tak už nic nestálo v cestě jejich seznamování.
