Thielli
Výjimečně píšu. Pak zase doženu, co mi stojí…
Teď jsem mluvila s jednou známou. Je jí kolem 40, vrací se po mateřské do práce. Doma (panelák) pes. Pes starý, asi 14 let. Australák. Pes potřebuje permanentní dozor, protože vylučuje už jen doma do plen. Už mnoho měsíců. Známá už se spánkovou deprivací, protože buď v noci dítě nebo v noci pes, přes den podobně. Ven pes chodí, tam se potácí pár kroků a zase se de dom. Ani se neucvrkne. Doma si lehne a spí, přitom se pomočí, pokálí. Takže osprchovat, přebalit.
Ožije, jen když se sypou granule do misky, to se „řítí“ je sežrat. Pak jde zase spát. Bolesti nedává najevo, že by měl, nemá diagnostikovanou žádnou nemoc. Ta známá nemůže po mateřské zůstat doma, platí hypotéku, dvě děti a pracující manžel a nemá nikoho, kdo by jí celý den hlídal a čistil starocha. Takže má prý staroch měsíc na to, aby stihl umřít sám… ?
No, nechtěla bych být v její situaci. A sem píšu jen jako něčí zkušenost, prostě k zamyšlení nad stavem věci, který většina lidí se svými psisky nezažije.