Kuskus
Milena z Prahy
Peníze nehrají rozhodující roli. I když jsou šíleně důležité. Nemít prostředky třeba na vyšetření, či operaci u veta pro SVOJI kočenku, hodím si mašlu. Žiju sice z ruky do huby, ale pár tisícovek /doslova/ usyslených mám, jenže při dnešních cenách za veterinu je to nic. Pak by tu v případě potřeby byla ještě možnost půjčky v nebankovním sektoru… hi hi a spirálka by se mohla roztočit.
Vzít si micku z útulku a pak prosit spolky o garantovaný příspěvek na veterinu je pro mou povahu neschůdné. Jenže! 🙂 hlavně jsem stará, nemocná, zlobí mě srdce, chodím o dvou berlích a když mám jeden z horších dnů, nejsem štont došmatlat ani dolů do sámošky. Nemám ve svém okolí nikoho, kdo by se mi o živého tvora postaral v případě, že bych zase musela na pár dní do špitálu. Mea culpa, těžký asociál ze mě.
A dočasce bych žádnou kočenku už nikdy nevrátila, jsem jeblá jako ta mešuge ženská, co jí odebrali 140 retrívrů, páč nikdo jiný se o ně tak dobře nepostará… a zase by to bylo v hajzlu. Nejen, že bych číče nemohla dopřát tu nejkvalitnější péči a stravu, ale nezvládla bych chov ani fyzicky. Tož tak.
Mili, tady vidíš, že než kočku potřebovala bych spíš psychiatra. 🙂