Kimi
Bouřka se přehnala, v blízkém okolí nevidět žádné škody. Pak se vyčasilo a já vyrazila na návštěvu. Bylo to fajn, posezení nejdřív na terase, pak doma, výborné pohoštění, jen Bety jsem musela jako vždy chránit před Artíkem, aby si z ní neudělal hračku.
Obě varianty cesty jsou něco přes 10 km, ta po státovce je samozřejmě rychlejší, tu přes vesnici považuji za bezpečnější, zvlášť když se vracím potmě jako dnes, ve vsi je pouliční osvětlení.
Ovšem cestou tam -rychlost padesát, plná čára – mě předjeli dva frajeři v luxusních vozech (BMV, druhé nevím), přeci se nebudou plazit za mrňavým Suzuki. Cestu zpátky místy trochu komplikovala mlha, jinak celkem jasno, vidět měsíc, hvězdy. Doufám, že v neděli to nebude horší, než dnes.